ROZHOVOR | Změní Macron Česko? Politolog prozradil, na co se máme připravit

Včera si Francouzi zvolili nového prezidenta. Centristický kandidát Emmanuel Macron získal 66,06 procenta hlasů. Porazil tak kandidátku krajní pravice Marine Le Pen. 

Čím si vysvětlujete tak velký rozdíl ve výsledku mezi oběma kandidáty? A co říkáte na číslo 11,5 procent, což byly neplatné hlasy?

Výsledek druhého kola není žádným překvapením a dalo se očekávat, že Emmanuel Macron vyhraje poměrně výrazným způsobem. To číslo 11,5 procenta neplatných hlasů je zajímavé, asi by bylo ještě zajímavější vědět, zda se jedná spíše o voliče krajně-levicového Mélenchona nebo Fillona, kteří tím dali najevo svůj protest i vůči novému předpokládanému prezidentovi Macronovi. Myslím, že 66 procent hlasů je dostatečně silný mandát, je to jasné vítězství. Je to ale pouze první dějství. Naprosto zásadní a možná mnohem důležitější než tyto prezidentské volby budou volby parlamentní, které ukážou, zda ve Francii dochází k nějaké systémové změně a nebo zda je to pouze záležitost špatně vybraných lídrů obou těch velkých stran (Republikáni a Socialisté, pozn. red.).

Dá se očekávat, že Emmanuel Macron bude silným prezidentem – získá jeho hnutí dostatek hlasů v parlamentu a prosadí program? Dá se čekat zcela jiný styl vlády Macrona od vlády současného prezidenta Francoise Hollanda?

Nejprve je třeba říci, že nemáme vůbec žádný precedent, že to je něco naprosto nového, protože ještě nikdy se nestalo, aby prezidentem francouzské páté republiky byl zvolen někdo, kdo není lídrem jedné z těch velkých stran. Možná bychom mohli hovořit o tom, že prezident Valéry Giscard d'Estaing tak trošku byl v podobné situaci, ale stále vycházel z prostředí zavedených stran. Nyní jsme v situaci, kdy do druhého kola postoupili kandidáti, kdy ani jeden z nich nepatřil k jedné z těch velkých stran. Podle průzkumů, které jsem viděl, by hnutí Vpřed! Emmanuela Macrona mohlo získat až nějakých 200 mandátů v Národním shromáždění (z celkových 577, pozn. red.). Totéž by mohli získat Republikáni a rozhodující bude, kdo získá ten zbytek. Macron pak bude muset sestavit nějakou středo-levou většinu, možná zvolí spolupráci s Republikány, to je zatím ve hvězdách.

Macron zvítězil jako kandidát středu a můžeme si klást otázku, co je to ten střed. V Macronově případě je to zatím jakási směsice liberálních konceptů v oblasti ekonomické a pokračování toho proevropského trendu francouzské zahraniční politiky, včetně záležitostí migrace a podobně. Záleží tedy na manévrovacím prostoru, který dostane. Jeho program je jedna věc, druhá věc je, co mu umožní parlament. Je předčasné mluvit o tom, jaký bude prezident a jak bude silný.

Jaká je budoucí vize EU a eurozóny Macrona a kam v této vizi spadá Česká republika?

Pokud vím, tak Macronova vize je pokračování eura a integrace směrem ekonomickým i politickým. Pozice Česka bude záviset na tom, jak dopadnou nadcházející dvoje volby. To znamená volby parlamentní a volby prezidentské. Záleží také na tom, kam se Evropa bude ubírat. Francouzské volby nejsou jedinými, které na to mají vliv, velmi zásadní volby budou ty německé. Na druhou stranu, podíváme-li se na výsledek francouzských voleb a na to, jaký je nejpravděpodobnější scénář voleb německých, tak to je v podstatě pokračování integrace v takovém rozsahu, jako vidíme teď. Česko bude muset hledat tu svoji pozici vůči tomu, co je doteď a co v podstatě známe.

Čeští politici vesměs uvítali vítězství Emmanuela Macrona, v čem je jeho vítězství ve volbách pro Česko dobrou zprávou?

Spíše bych to obrátil. Podobně jako pro francouzské voliče i pro Čechy a české politiky představoval Emmanuel Macron menší zlo. Ti, co vítají nastartovaný trend evropské integrace a vývoj mezinárodních vztahů v Evropě, pro ně je to ideovou záležitostí. Pro ty ostatní je to složitější, ti jsou kritičtí vůči vývoji evropské integrace, na druhou stranu vize protikandidátky Marine Le Pen byla vizí konce evropské integrace, což je pro velkou část českých politiků z logických důvodů naprosto nepřijatelné. Vize Marine Le Pen je vizí velkých evropských národů, jakési obnovy „koncertu velmocí“, a to je pro Česko něco, co s naší velikostí a politickým postavením, není nic přitažlivého.

Dle mého názoru je zde ještě jedna věc, v souvislosti s možným směřováním Česka v rámci Unie, která se nedoceňuje. Například volby v Nizozemí, které byly letos prvními, z těch větších evropských voleb. Ty „zapadly“ proto, že nevyhrál Geert Wilders. Na druhou stranu, hlas holandského voliče, země, která je přibližně stejně velká jako Česká republika, zazněl velmi kriticky vůči integraci a různým projektům Unie. Takovéhle země, jako je Nizozemsko, by do budoucna mohly být spojencem České republiky. Největší spojenec Česka a zemí, které jsou reformně orientované a hovoří o integraci jiným způsobem, než Francie nebo Německo, Británie, odešla. Nyní se nám ale nabízí celá řada spojenců ze zemí, které tradičně byly velmi prointegrační a patřily do toho tvrdého jádra. 

Lze očekávat nějaké změny v zahraniční politice Francie vůči Rusku a konfliktu v Sýrii? A bude mít nějaký reálný dopad předvolební kritika Polska a tamní vlády Emmanuelem Macronem?

Nemyslím si, v tomto směru budu Macron pokračovat v té francouzské cestě, která byla konsensuální mezi Republikány i Socialisty v posledních desetiletích. Co se týče Polska, tam žádné kroky nečekám, byla to spíše taková předvolební prohlášení. Macron někde potřeboval vytáhnout pár tvrdších slov, a tak je vytáhl v takové oblasti, která v zásadě nejméně bolí.

Mgr. Ladislav Mrklas, Ph.D., je český politolog, prorektor pro studium VŠ CEVRO Institut, jeho odbornou specializací je komparativní politologie se zaměřením na český politický systém, evropské politické strany, volební a stranické systémy, místní a regionální politiku a politický marketing.