Zeman u příležitosti vzniku ČSR vyznamená Švehlu, prvorepublikového premiéra

"Náš milovaný Senát a neméně milovaná Poslanecká sněmovna čistě z roztržitosti Antonína Švehlu mezi svůj návrh na vyznamenání nedaly, ale naštěstí se objevil mezi návrhy od veřejnosti," řekl Zeman po schůzce se svým slovenským kolegou Andrejem Kiskou, se kterým odpoledne cestoval historickým vlakem z Hodonína do slovenských Topoľčianek.

"Považoval bych za ostudu, kdyby právě při stoletém výročí nezávislého Československa byl jeden z tvůrců československé státnosti opomenut," dodal Zeman.

Připomněl, že první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který do letního prezidentského sídla na zámku v Topoľčiankách jezdil, označil Švehlu za vůdce domácího odboje.

Den vzniku ČSR 28. října 1918 si Slovensko státním svátkem nepřipomíná. Kiska připomněl, že státní vyznamenání hlava slovenského státu předává na začátku ledna u příležitosti svátku výročí samostatného Slovenska.

Kiska také ocenil Masaryka i dalšího spoluzakladatele Československa Milana Rastislava Štefánika. "Můžeme poděkovat zakladatelům Československa za to, co v daném období udělali. To období nebylo jednoduché," řekl Kiska. Dodal, že Slovensko bez vzniku ČSR by Slovensko nepochybně neexistovalo v takové podobě, jako je tomu v současnosti.

Zeman pozval Kisku do Prahy na 28. října, naopak o dva dny později by český prezident měl navštívit Slovensko, které si v tento den připomene 100 let od podpisu Martinské deklarace. V ní zástupci Slovenska vyhlásili pro slovenský národ právo na sebeurčení a nezávislost a přihlásili se ke vzniku samostatného státu Čechů a Slováků.

Kdo byl Antonín Švehla?

Politicky se začal angažovat v 90. letech 19. století, kdy byl aktivní ve Sdružení českých zemědělců (od roku 1899 přeměněno v Agrární stranu). Politická činnost jej pohltila natolik, že starost o hospodářství připadla z velké části manželce Bohumile, kterou si vzal v roce 1899 a s níž měl dvě děti.

Za první světové války se účastnil mimo jiné činnosti Českého svazu a Maffie a od července 1918 stál v čele Národního výboru. V čele Agrární strany byl již od roku 1909 (až do své smrti v roce 1933). Právě tento hostivařský sedlák učinil z agrárníků nejsilnější předválečnou českou politickou stranu. 

"První ve straně jest Švehla, pak dlouho nepřijde nikdo, než přijdou teprve jiní. Co míní Švehla, co řekne Švehla a jak rozhodne Švehla, na to čeká celá strana jako na evangelium, beze Švehly žádné důležitější otázky se nerozhodne," popsal Švehlovu pozici prvorepublikový ministr financí Cyril Horáček.

Podle původní dohody, kterou učinili domácí a exiloví politici na konci října 1918 v Ženevě, se měl Švehla stát ministrem zemědělství. Nakonec ale pro sebe prosadil mnohem důležitější post ministra vnitra (1918-1920).

Švehla byl architektem tzv. rudo-zelené koalice agrárníků se sociálními demokraty a národními socialisty, která v červenci 1919 vystřídala všenárodní koalici. Významně také ovlivnil podobu prvorepublikové ústavy přijaté v únoru 1920. Švehlovým dítětem se též stala neformální, ale o to důležitější instituce, tzv. Pětka.

Švehla vedl od října 1922 do března 1926 dvě vlády všenárodní koalice a po krátkém intermezzu druhé úřednické vlády Jana Černého od října 1926 do února 1929 vládu tzv. panské koalice, tedy nesocialistických stran, do níž vstoupili i zástupci českých Němců. Od konce roku 1927 byl však Švehla nemocný, a tak vládu fakticky vedl předseda lidové strany Jan Šrámek.

Švehla byl diskrétní politik, na veřejnosti téměř nevystupoval, a to ani během volební kampaně, do novin nepsal a rozhovory až na řídké výjimky neposkytoval. V roce 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu Tomáše Garrigua Masaryka.