KOMENTÁŘ | Za 17. listopadem 1989 nemůžeme dopsat tečku. Komunisté nám stále vládnou

Lidé rychle zapomínají. Bohužel. Mnozí mají tendenci události z listopadových dní roku 1989 bagatelizovat anebo dokonce tvrdit, že Sametová revoluce neměla vůbec nastat, protože za minulého režimu bylo lépe. Když člověk slyší, jak část „hrdinů“ uráží chartisty, vulgárně nadává prezidentu Václavu Havlovi, má pocit, že zaplněná náměstí po celém Československu volající po svobodě a skandující jméno statečného disidenta, jsou naprosto sci-fi událost, která se snad nikdy nemohla odehrát.

Režim popravil ženu, okradl sedláky a uvěznil i hokejisty

Představa, že vše po převratu půjde hladce, každému se bude dařit, se ukázala jako falešná, a proto některé pohltila frustrace, zklamání. Svoboda ale s sebou přináší samostatnost. Pocit, že je člověk zodpovědný sám za sebe a jeho kroky už neřídí omezené ÚV KSČ, je k nezaplacení. Ano, přijít o práci či jako živnostník zbankrotovat, není radostné, stejně jako řešit existenční problémy.

Přesto vzývat v osobní krizi vražedný a zločinný komunistický režim, když se něco nepodaří, je rouhání. Je třeba si uvědomit, že rudý teror popravil 248 politických oponentů a mezi nimi i jedinou ženu Miladu Horákovou. Kdo toužil po svobodě a pokusil se překonat střeženou železnou oponu, skončil zle. Pokud nebyl zastřelen, potrhali jej psi anebo těžce zraněného jej při výsleších agenti StB tloukli.

Komunisté se neštítili ničeho, před ničím se nezastavili. Dokonce rozprášili i dvojnásobný tým hokejových mistrů světa z let 1947 a 1949, neboť měli podezření, že část mužstva hodlá emigrovat. Mnozí ani v devadesátých letech nebyli schopni mluvit o tom, co zažili v takzvaném Domečku na Hradčanech, kde je fyzicky trýznil vyšetřovatel František Pergl, přezdívaný Suchá Lípa. V nelidské monstrum se proměnil i Alois Grebeníček ve věznici v Uherském Hradišti.

K zoufalství komunisté rovněž přivedli i sedláky, a to při kolektivizaci. Mnozí, když viděli, jak jim sprostě kradou grunt s milovanými koňmi, pak spáchali sebevraždu, protože nevěděli, jak dál, ztratili smysl svého života. Demagogové zničili osudy také československým letcům, kteří pod oblaky pomáhali ve službách RAF sestřelovat německá letadla. Za jejich odvahu se jim únoroví vládci odvděčili dlouholetým, krutým kriminálem.

Ještě se pořád někomu stýská po komunismu a hodlá se na něj odvolávat? Je smutné, jak je lidská paměť krátká a vzpomíná hlavně na vánoční kolekce zdarma od ROH či na podnikové rekreace, které v padesátých letech byly prodchnuté bolševickou ideologií.

Cinkání klíčů na listopadových zaplněných náměstích, které měly odzvonit zlu a bezpráví, přestalo být brzy slyšet. Český národ už neměl nad sebou bič, a tak se tradičně rozklížil, rozhádal, vkradla se do něj závist i nenávist. I možná proto, jsme se nedokázali vyrovnat s jednačtyřicetiletým despotismem. Je zarážející, že část hrdinných bojovníků proti bolševické zvůli, nemá stále vymazaný trestní rejstřík. A mnozí jako například legendární převaděč Josef Hasil, Král Šumavy, se už administrativního úkonu nedočkají, neboť už odešli. Někteří ani o to nestojí, protože nic neprovedli, jen se postavili proti zfanatizovanému nepříteli.

A bohužel nejde o jediný dluh, který nás stále trápí. Díky heslu „Nejsme jako oni“, jsme po Sametové revoluci byli moc tolerantní. Nikdo netvrdí, že se měli komunisté věšet či popravovat, ale měli stanout před soudem. Veškerá zvěrstva jim prošla, naposledy trestu ušel bývalý generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš (v létě zemřel), někdejší předseda vlády Lubomír Štrougal a exministr vnitra Vratislav Vajnar. Tolerovali zvěrstva na železné oponě, ale spravedlnost nepoznají. Veškerá odporná svinstva prošla i bývalému fanatickému prokurátoru Karlu Vašovi, který mimo jiné poslal na šibenici výjimečného generála Heliodora Píku. Vaš místo pobytu ve vězení, kde měl po revoluci skončit, si v klidu dožil v luxusním domově důchodců na pražském Chodově.

Degradací všech ideálů je fakt, že zemi řídí estébák

Naprostým výsměchem pak je, že bývalí rudí mocipáni, zrádci doby, kteří ničili odpůrcům život, brali anebo pobírají vysokou penzi, zatímco političtí vězni dodnes živoří. Svědčí to o tom, že Sametová revoluce zůstala v mnohém nedokončena, zvláště když současnou vládní koalici podporují komunisté. Navíc v čele kabinetu je Andrej Babiš, který se zapletl s StB a nyní se hrdě hlásí k odkazu 17. listopadu 1989. Ano, lidé si jej ve svobodných volbách zvolili. Strašlivé je, že mnohým více záleží na tom, aby se o ně postaral, a je jim zcela lhostejná jeho minulost. Skutečnost, že zemi řídí estébák, je degradací všech ideálů a plivnutím do tváře pozůstalým, jejichž blízcí bojovali za svobodu.

Kdybychom byli důslední, nikdy bychom nemohli dopustit, aby se prezident Miloš Zeman paktoval s totalitními režimy, jako je Čína a Rusko. I on byl svobodně do úřadu zvolen, ale atmosféra ve společnosti hlavě státu dovolila zradit odkaz 17. listopadu 1989 a spolčovat se diktátorskými režimy, a to 31 let po vybojované svobodě. To jsou paradoxy, pane Vaněk, tedy pane Václave Havle?

Je jasné, že komunisté i příslušníci StB se hned 18. listopadu 1989 nemohli ze společnosti vypařit. Dal se jim ale velký prostor a čas, aby se mohli přeorientovat a na nových postech i funkcích používat bývalé praktiky. Nesouhlasím, že kádry, kteří selhali, nešlo odstavit, protože se o to ani nikdo nepokusil. Za trestuhodné považuji, že po Listopadu 1989 nebyly ani snahy postavit zločineckou KSČ mimo zákon. A velkou prohrou je, že stále v justici působí soudci i státní zástupci, kteří s minulým režimem kolaborovali. Jejich kázání o morálce odsouzenému, je směšné. Jsou to oni, kteří selhali, jsou to oni, kteří nemají v sobě dostatek sebereflexe, aby odešli. Za tři dekády už vyrostla nová generace, která je může plně a mnohem lépe nahradit.

Je vidět, že 17. listopad, který je v kalendáři kromě státního svátku vyznačen jako Den boje za svobodu a demokracii, není zdaleka dokončen. Zbyla zde řada restů, s nimiž bychom se měli ještě popasovat. Nikdy není pozdě, protože zlu se neustupuje.

Sametová revoluce by ale měla pro nás zůstat inspirací. Nikdy by z ní neměl vyprchat obdiv k Václavu Havlovi, který byl a nadlouho zůstane nejlepším polistopadovým prezidentem. Ano, i on měl své chyby, ale byl demokratem. Uměl debatovat s každým, papaláštví mu bylo cizí, byl humanistou.

Kritici mohou Havla i Chartu 77 hanit jen díky nim

Chytráci, kteří tvrdí, že měl fešný kriminál, by si měli uvědomit, že právě ve vězení prodělal v roce 1983 těžký zápal plic, který se na jeho zdravotním stavu později projevoval. Je odporné, že právě Babiš, typický kariérista minulého systému, loni obdivně na 30. výročí revoluce hovořil o Václavu Havlovi.

Rovněž je smutné, že kritici dehonestují Chartu 77. Hovoří o ní jako o bandě opilců, kteří nepřetržitě flámovali, oddávali se sexuálním orgiím a brali peníze jen ze Západu. Nechápu, že když prostředí Charty 77 bylo tak báječné, proč ji za necelých 13 let podepsalo jen necelých 1900 signatářů, když tehdejší Československo čítalo 15 milionů obyvatel. Kde tehdy nynější „hrdinové“ byli? Uvědomují si zlí a zákeřní pomlouvači, že hanit Václava Havla i Chartu 77 mohou hlavně díky nim? Nebýt jich, nemohli by se veřejně ozvat. Pokud by to před Listopadem 1989 udělali, skončili by s pouty na rukou v antonu, který by je odvezl do Bartolomějské, kde by dostali nakládačku od bolševických fízlů.

Češi se umějí vzepřít proti nepříteli či diktátorským režimům, když se cítí v ohrožení. Dokázali to i studenti v roce 1939, na jejich statečnost se bohužel ve stínu 17. listopadu 1989 trochu pozapomíná. Národ nebyl rovněž lhostejný k okupaci v roce 1968, svůj odpor dal najevo i na roční výročí invaze a lidé se spojili i před 31 lety, když už měli po krk komunismu a rudého vydírání. Společnost má i nyní nového, neviditelného nepřítele, a to koronavirus, který také okrajuje naši svobodu. A opět se ukazuje, že bez soudržnosti stejně jako tehdy na podzim, nevyhrajeme. Závan listopadové atmosféry z roku 1989 bychom všichni moc potřebovali.

Bohužel nám v tomto nerovném boji chybí autorita, jakou byl v listopadových překotných dnech Václav Havel. Národ jej moc postrádá. A už kvůli němu, statečnému, vynikajícímu dramatikovi bychom měli nedopsanou Sametovou revoluci dokončit a s komunisty se definitivně rozejít. Na závěrečnou tečku čekají i stále žijící političtí vězni i českoslovenští letci z Velké Británie. Všichni z nich si prošli komunistickým peklem. Je nejvyšší čas dluh vůči nim splatit.