ROZHOVOR | Země se dostala do víru ústavní nezodpovědnosti, kompromis nesmí být paskvilem, říká Mrklas

Je přesvědčený, že zrušení aditivního kvóra, které mimo jiné obsahuje nález Ústavního soudu, znamená pro některé politické strany velkou úlevu. Politolog Ladislav Mrklas se totiž domnívá, že subjekty si nyní mohou dovolit uzavřít volební koalice, aniž by za spojenectví byly jakkoli penalizovány, pokud nesplnily limit zvýšeného kvóra. „V současné době se od tlaku mohou odprostit obě uzavřené opoziční koalice. Dokonce je možné, že budeme ještě překvapeni, jak i jiné politické strany se nyní budou pokoušet o vytváření dalších volebních aliancí.“

Člen správní rady a katedry politologie i mezinárodních vztahů vysoké školy CEVRO Institut, na níž je prorektorem, v rozhovoru pro EuroZprávy.cz připouští, že klíčové pro aliance bude, jak se vykrystalizuje výsledná podoba volebního systému. „Pakliže bude velmi poměrný, tak se pro některé strany může jevit jako výhodnější nejít do voleb v koalici, protože poté pakt nebudou potřebovat. Na druhou stranu obě koalice do svého vzniku vložily velké náklady, a tak si jakékoli změny rozmyslí.“ Expert na volební a stranické systémy upozorňuje, že zrušená D'Hondtova metoda je celkem kontroverzní věcí, protože představuje nejčastější způsob, jakým se přerozdělují hlasy na mandáty. „A její disproporční účinek nastává až ve chvíli, kdy je používána v různě velkých volebních obvodech, respektive malých volebních obvodech.“

Politolog, který absolvoval doktorské studium na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, nedovede říci, komu nález Ústavního soudu nejvíce prospěje, protože zatím není jasné, jaký nový systém bude. „Do problematiky vstupuje i fakt, že volební zákony schvalují obě komory parlamentu, přičemž v dolní je jiná většina než v horní. Kompromis je nezbytný.“

Politický analytik připomíná, že stávající volební systém, který byl Ústavním soudem z velké části zrušen, nevzešel z dílny stran podílejících se na opoziční smlouvě. „Byl to systém, na němž se shodly strany poté, co reforma volebního systému spadla pod stůl právě rozhodnutím tehdejšího Ústavního soudu.“ Jinými slovy, nyní máme podle Ladislava Mrklase co do činění s velmi špatným volebním systémem, který ale vznikl jako takový všeobjímající kompromis. „A tak i proto je potřeba velmi bedlivě sledovat, jak bude nynější kompromis vypadat, abychom z paskvilu nepřešli do jiného.“ STRANY JSOU POD TLAKEM, VOLBY TEĎ NEJDE USKUTEČNIT

Pane Mrklasi, co zásadního se pro politické strany a hnutí mění nálezem Ústavního soudu, který změnil část volebního systému?

Celé rozhodnutí má dvě roviny, a to formální i obsahovou. Pokud budu hovořit o formální stránce, tak se příliš mnoho nemění. Tedy kromě zrušení aditivního kvóra, které pro některé politické strany znamená dost velkou úlevu, neboť si nyní mohou dovolit uzavřít volební koalice, aniž by za spojenectví byly jakkoli penalizovány. V současné době se od tlaku mohou odprostit obě uzavřené opoziční koalice (Piráti s hnutím STAN a ODS, KDU-ČSL a TOP 09 – pozn. red.). Zároveň může být blíže k vytvoření koalice se Zelenými vládní ČSSD, pokud se oběma stranám povede dohodnout. Pro oba subjekty pak je pět procent, které musejí získat, jistě přijatelnějším úkolem než mít procent deset. Nemusejí tak obcházet ustanovení třeba tím, že by vytvořily jinou formu spolupráce než otevřenou koalici. Dokonce je možné, že budeme ještě překvapeni, jak i jiné politické strany se nyní budou pokoušet o vytváření dalších volebních aliancí, protože hrozba zvýšeného kvóra nyní padá. Druhou věcí je skutečnost, že politické strany budou pod obrovským tlakem, jak vyřešit situaci ohledně faktu, že momentálně nyní není možné uskutečnit volby, protože vlastně neexistuje přepočítávací metoda hlasů na mandáty.

Jak budou podle vás strany či hnutí teď postupovat?

Je jasné, že se budou muset dohodnout, a to nikoli klasickým většinovým způsobem, podle něhož by vše měla rozhodnout Poslanecká sněmovna. Volební zákon není jen záležitostí vládnoucí garnitury či opozice, ale odráží se v něm i velikost konkrétní politické strany, která si řekne, jaká volební pravidla jsou pro ni výhodná a jaká nikoli. A samozřejmě do problematiky vstupuje i fakt, že volební zákony musejí schvalovat obě komory parlamentu, přičemž v dolní komoře je jiná většina než v komoře horní. A tak bude nutné najít nějakou formu kompromisu, který musí přijít. Představa, že by se volby nemohly uskutečnit, neboť by se strany neshodly, by znamenala tak hlubokou ústavní krizi, z níž by žádná relevantní politická strana nemohla vyjít s úspěchem a těžko by se pak mohla postavit před své voliče.

Komu současné rozhodnutí Ústavního soudu prospěje nejvíce?

Těžko říci, protože zatím není jasné, jaký nový systém bude. Jedna věc je, že je zrušené aditivní kvórum, z něhož mohou těžit strany, které jsou schopné uzavřít nějaký kompromis a dohodnout se na předvolební spolupráci, ale jak bude vypadat výsledný volební systém, není zřejmé. Ve hře je totiž celá řada věcí. Nabízí se otázka volebních krajů a nejasnosti, zda jich bude i nadále čtrnáct, anebo bude nalezeno úplně opačné řešení, což znamená, že Česká republika se stane jedním volebním obvodem. A pak jsou k dispozici další varianty. Je možné například použít takzvané nutsi, jež se používají při rozdělování peněz z evropských fondů, kterých je osm. Jejich poměrnost by byla podstatně větší než v případě čtrnácti volebních krajů. Další věcí jsou pak přepočítávací metody, přičemž je potřeba si uvědomit, že zrušená D'Hondtova metoda je celkem kontroverzní věcí.

Ano, protože D'Hondtova metoda představuje nejčastější způsob, jakým se přerozdělují hlasy na mandáty.

A její disproporční účinek nastává až ve chvíli, kdy je používána v různě velkých volebních obvodech, respektive malých volebních obvodech. Je tedy otázkou, zdali D'Hondtova metoda se udrží ještě vlastně v portfoliu možných řešení pro případ, že by došlo k nějaké změně právě z hlediska počtu volebních obvodů a jejich velikosti. Potom je samozřejmě možné vybírat jiné dělitele, anebo se vyslovit pro rozdělování pomocí kvót, což je ale jiný způsob, který v České republice platil do roku 2000. Volby v roce 1998 se vlastně uskutečnily podle jiného modelu. Variabilita je tam potom veliká, protože volebních kvót, volebních dělitelů je celá řada. Záleží také na tom, jestli bude pouze jedno skrutinium, anebo více. Vějíř dalších možností je tedy poměrně veliký.

Co vy jako politolog říkáte osobně nálezu Ústavního soudu? Je něco, co vás na rozhodnutí zarazilo?

Jelikož se o dnešním znění nálezu v zákulisí dlouho spekulovalo, potom překvapený nejsem. Ale zarazilo mě, jak bylo rozhodnutí učiněno pozdě. A v tomto směru, ačkoli se s panem prezidentem Zemanem velice často neshodnu, tak mu dávám za pravdu, že nyní měnit systém není šťastné. Pana prezidenta jsem sice kritizoval, že vyhlásil termín voleb brzy, nicméně Ústavní soud měl přece jen vzít v potaz, že v okamžiku, kdy je vyhlášený termín voleb, se pouštět do poměrně dalekosáhlé změny, která může nastat v rámci pravidel, není příliš odpovědné. Myslím si, že Česká republika se bohužel dostala do víru ústavní nezodpovědnosti, na jejíž jedné straně stojí prezident a na druhé Ústavní soud. Je otázkou, jak vše a kde skončí. U mě tedy nejde o nějaké překvapení jako spíše o hodně pozdvižené obočí nad tím, jak rozhodování našich ústavních činitelů vypadá.

PREZIDENT SE DOPUSTIL NESTANDARDNÍHO JEDNÁNÍ

Proč Ústavní soud vydal nález osm měsíců před volbami, ačkoli na vyřešení stížnosti od senátorů měl tři roky?

Ústavní soud nežije v žádném politickém vakuu, jakkoli samozřejmě rozhoduje o věci, kdy zkoumá ústavnost, tak je zapotřebí, aby si byl zároveň vědom, že jeho rozhodnutí přichází v určitém kontextu. Je jasné, že volby, které nás na podzim čekají, budou v mnoha ohledech velmi zásadní. Sice se o každých volbách říká, že jsou zásadní, ale nadcházející budou opravdu přelomové, protože tady dochází ke spolupráci opozičních stran a může tak dojít k přeformování celého stranického systému. Je dost pravděpodobné, že nová vláda bude vypadat jinak. A tak nejasností je už nyní hodně a otevírá se množství křivolakých cest, kterými by se mohla česká demokracie vyvíjet. Navíc do všeho vstoupila nejistota, která bude muset být vyřešena velkým kompromisem. Rád bych ale připomněl, že stávající volební systém, který byl Ústavním soudem z velké části zrušen, nevzešel z dílny stran podílejících se na opoziční smlouvě. Byl to systém, na němž se shodly politické strany poté, co reforma volebního systému spadla pod stůl právě rozhodnutím tehdejšího Ústavního soudu. Jinými slovy, nyní vlastně máme co do činění s velmi špatným volebním systémem, který ale vznikl jako takový všeobjímající kompromis. A tak i proto je v současnosti potřeba velmi bedlivě sledovat, jak bude nynější kompromis vypadat, abychom z paskvilu nepřešli do jiného.

Je možné, že se mohou už teď uzavřené koalice zrušit, když pro strany padlo aditivní kvórum?

Zrušení aditivního kvóra spíše povzbudí strany, aby udržely koalici, než že by je rozpouštělo. Jinou věcí je samozřejmě výsledná podoba volebního systému. Pakliže bude velmi poměrný, tak se pro některé politické strany může jevit jako výhodnější nejít do voleb v koalici, protože poté pakt nebudou potřebovat. Na druhou stranu investice, které už dvě vytvořené aliance do společného představování, programů i vytvořených dohod vložily, je už tak veliká, že pokud by koalici zrušily, tak by doposud vynaložené náklady byly tak ohromné, že si složené subjekty jakékoli změny rozmyslí.

Už jste zmínil osobu pana prezidenta Miloše Zemana. Co proto říkáte jeho předvečernímu tlaku na Ústavní soud, aby odmítl stížnost jednadvaceti senátorů a dosavadní systém zachoval? Připadá vám zmíněné jednání férové?

Víte, v kontextu dalších kroků Miloše Zemana mně jeho zmíněná snaha zatím přijde jako jeden z jeho menších prohřešků. V minulosti se proti ústavě provinil už několikrát, a to daleko významnějším způsobem. Samozřejmě, že není standardní, aby prezident posílal Ústavnímu soudu v předvečer jeho rozhodování nějaké své stanovisko. Ale na druhou stranu v kontextu věcí, čeho jsme svědky z hlediska postupného rozebírání některých ústavních principů, organických principů fungování demokracie, pak současné prezidentovo provinění řadím skutečně mezi jeho menší přešlapy.