Zvažujeme obnovení výroby penicilinu v Česku, oznámil Válek

Česká republika čelila nedostatku některých antibiotik, včetně penicilinu, po několik měsíců. Ministr Válek sdělil, že nová ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Kateřina Podrazilová má půl roku na to, aby situaci ohledně dostupnosti léků zlepšila.

Ministr Válek věří, že v průběhu příštího roku bude moci informovat, že se během roku až roku a půl spustí výroba léků v Česku. Zatím ale nezveřejnil podrobnosti o jednáních, protože nejprve chce informovat premiéra a vládu o případném úspěchu.

Podle něj je výroba přímo v České republice řešením jedné z příčin nedostupnosti léků. Válek už dříve oznámil, že bude raději penicilin pálit podobně jako vakcíny, než aby nějakému pacientovi chyběl. Problém ale podle něj nespočívá v tom, že by nebyl dostatek léků, ale že nejsou dostupné ve všech lékárnách. Dodaných léků údajně bylo dost a dosud nejsou spotřebované, takže v některých lékárnách nadále jsou k dispozici.

Ještě v srpnu Válek uvedl, že na podzim bude léků dostatek. "S výrobci a distributory jsme dosáhli dohody, že během nadcházející sezony bude spotřeba plně pokryta. Máme více než dostatečnou rezervu i pro případ zvýšené spotřeby," uvedl.

Pro dlouhodobé řešení tohoto problému je důležité přijetí novely zákona o léčivech, která by výrobcům nařídila udržovat dostatečné zásoby. Tato novela je v současné době projednávána v Poslanecké sněmovně.

Podle Milana Trojánka, přednosty Kliniky infekčních nemocí Fakultní nemocnice Motol, je problém s nedostatečnou dostupností penicilinu globální. "Celosvětově máme omezené výrobní kapacity," uvedl na tiskové konferenci. Penicilin je vhodný zvláště pro své úzké spektrum působení.

Lékaři ho předepisují při streptokokových infekcích, protože má menší vliv na mikroflóru a je šetrnější k životnímu prostředí. Odborníci zdůrazňují, že úzkospektrální antibiotika mají nižší riziko vzniku bakterií rezistentních vůči antibiotikům ve srovnání se širokospektrálními léky.

Vědci už dlouhou dobu varují před rezistencí bakterií vůči antibiotikům (tzv. antimikrobiální rezistence, AMR, pozn. red.) a považují ji za jeden z největších lékařských strašáků moderní doby.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) svět vstoupil do postantibiotické éry - nových antibiotik se vyrábí stále méně, a taková, která by neprohlubovala rezistenci, se neprodukují téměř vůbec. A ročně mezitím umírají miliony lidí.

Nejde přitom o nijak nový problém. Na AMR se upozorňuje desítky let, během kterých řada odborníků varuje před černými scénáři, které lidstvu hrozí. Například tým akademiků z Harvardu už v roce 2014 podle BBC uvedl, že rezistence na antibiotika by mohla za tři desetiletí zabíjet 10 milionů lidí ročně.

Dnes je to podle Valerie Giganteové, vedoucí týmu v rámci divize antimikrobiální rezistence WHO, více než 5 milionů lidí, tedy více než počet úmrtí na HIV, tuberkulózu a malárii dohromady.

Rezistence vůči antibiotikům dlouhodobě děsí lékařské experty, i proto se usilovně snaží najít řešení tohoto doslova vražedného problému. Harvard Medical School ve své predikci varoval, že v případě nejhorší varianty katastrofického fenoménu by mohlo do roku 2050 umírat 10 milionů lidí ročně.

V současné době se odhaduje, že asi 50.000 lidí umírá každý rok v Evropě a USA kvůli neléčitelným infekcím. Jen v Británii ročně umírá kvůli organismům odolným vůči antibiotikům nejméně 12.000 lidí, což je víc než na rakovinu prsu.

Smrtící bakterie se postupně přizpůsobují a daří se jim odolávat i vyšším dávkám antibiotik. Konkrétně vědci zkoumali bakterii e-coli, která v Petriho misce odolává stále větším dávkám léků. Stačily pouze dva týdny a vědci mohli zpozorovat, jak se malá skupina bakterií stala rezistentní vůči vyšší a vyšší dávkám antibiotik.

Problém ještě zhoršuje fakt, že tyto rezistentní bakterie pak plodí ještě odolnější kmeny. V případě, že bude rostoucí trend antibiotické rezistence pokračovat, pak by do poloviny 21. století mohlo zemřít až 10 milionů lidí ročně. Během pouhých tří desetiletí tak může být odolnost vůči antibiotikům smrtelnější než rakovina a onemocnění srdce. K podobnému závěru pak došli i další vědci.