Ostuda a zmatky v Terezíně? Politici dopředu, přeživší na konec

Mezi akce, které organizuje Evropský židovský kongres v rámci dvoudenního fóra Let My People Live!, patří i ceremonie v Terezíně připomínající 70. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. Na tu dorazila většina z 91 přeživších, kteří si prošli peklem terezínského ghetta.

Na podobných akcích bývá právě lidem, kteří si prošli hrůzami nacismu, věnována největší pozornost a úcta, letošní oslavy se ale nesly v poněkud opačném duchu.

Fotogalerie: OBRAZEM: Na holokaust vzpomínali v Terezíně politici i přeživší

V Terezíně uctili oběti holokaustu předsedové obou komor Parlamentu Jan Hamáček a Milan Štěch, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (všichni ČSSD) a desítky předsedů a místopředsedů evropských parlamentů. A právě političtí představitelé měli v zasedacím pořádku vyhraněná místa v prvních řadách, zatímco na přeživší zbyla během oslav místa až v zadních řadách.

Terezínskou akci provázely ale i další zmatky. Desítky evropských novinářů byly během pietní akce odděleny od účastníků a naskytla se jim tak minimální možnost pořídit kvalitní záběry nebo rozhovory.

Oslav v Terezíně se v pondělí zúčastnili i prezidenti Miloš Zeman, Andrej Kiska a bulharský prezident Rosen Plevneliev. Do Prahy celkem přijeli zástupci více než třiceti parlamentů i předseda Evropského parlamentu Martin Schulz.

Mezi hosty se také objevil známý britský herec Ben Kingsley a přijel také prezident Evropského židovského kongresu, ruský podnikatel Moshe Kantor podporující Putina. 

Přeživší vzpomínají

Řada nacistických vězňů byla během druhé světové války transportována z Terezína právě do Osvětimi. Byli mezi nimi i rodiče tajemníka Federace židovských obcí v ČR Tomáše Krause. Na oba na pietní akci vzpomínal. Lidé, kteří přežili holokaust, se podle něj dělí na dvě skupiny.

"První zachovává mlčení. Nezmiňují nic, co by jen vzdáleně tuhle historii připomínalo. A druhá chce naopak všechno sdílet. Chtějí vykřičet svoje svědectví a chtějí varovat. Oby typy lidí znám. Prvním byla moje matka, druhým můj otec," uvedl Kraus.

Terezínským ghettem prošel i Felix Kolmer. Jako mladý muž přijel úplně prvním transportem, 24. listopadu 1941. Zažil i útěk na svobodu, když se zapojil do terezínského hnutí a našel jednu z chodeb, která vedla z tábora ven. Vlastní svobody se vzdal, aby ostatním vězňům řekl o cestě ven. V roce 1944 byl i on deportován do Osvětimi.

Přeživší vzpomínali nejen na hrůzy, které holokaust přinesl, ale i na místní obyvatele. "Děkuji obyvatelům Terezína, kteří nám pomáhali. Našim učitelkám, které se s námi tajně učily a alespoň trochu pomáhaly terezínským dětem zvládnout jejich osud," řekla jedna z pamětnic.

Odpoledne si na terezínském Národním hřbitově připomněli romský holokaust aktivisté ze sdružení Konexe. Podle Ivany Čonkové z Konexí romské oběti holokaustu téměř nikdo nepřipomíná. "Myslíme si, že v současné době je a v minulosti byl (romský holokaust) zapomínán a není dosud odhalen a důstojně vzpomínán. Můžeme to vidět na příkladu prasečí farmy v Letech u Písku, která se stále provozuje na místě romského koncentračního tábora," řekla ČTK Čonková.