Čeští spisovatelé stáli u zásadních událostí dějin Československa

Někteří umělci později vystoupili proti nové linii Komunistické strany Československa (KSČ) po jejím V. sjezdu v roce 1929. Spisovatelé byli mezi popravenými vlastenci po atentátu na Reinharda Heydricha, podíleli se na upevnění pozice komunistů v české kultuře po roce 1946, uvolnění ve společnosti v 60. letech a kritice normalizačních poměrů v letech sedmdesátých.

Ke společenským otázkám zaujímají literáti postoje i po roce 1989, prohlášení k aktuálnímu dění často vydává České centrum Mezinárodního PEN klubu. "Žijeme naštěstí v zemi, kde si společnost na svobodu slova zvolna zvyká; ústavou zaručené právo zde zatím jen občas naruší trapné výstřelky různých úředníků, poslanců nebo prezidentů. I tehdy se PEN klub ozývá, aby po zralé úvaze a rozpravě ve výboru vydal náležité prohlášení," sdělil ČTK předseda Českého PEN klubu Jiří Dědeček.

PEN klubu letos kritizoval prezidenta Miloše Zemana za jeho výroky vůči médiím v inauguračním projevu. Také nesouhlasil s nominací básníka a spisovatele Karla Sýse na státní vyznamenání a aktuálně se postavil za básníka Petra Hrušku a další tři členy poroty Státní ceny za literaturu, kteří ji kvůli nesouhlasu s novou vládou ANO a ČSSD s podporou komunistů opustili.

Spisovatelé se vyjadřují k domácí i mezinárodní politice. "Po roce 1989 se literární život rozdrobil do několika institucí, z nichž Český PEN klub reprezentuje pouze část. My jsme se rozhodli bojovat za svobodu slova tam, kde nevládne demokracie a kde lidé pera jsou perzekvováni," uvedl Dědeček.

"V současné době připravujeme k vydání autobiografii Oleha Sencova v překladu Petrušky Šustrové. Vlastně tak splácíme dluh - i nám před revolucí vycházely knihy v zahraničí, což nám dodávalo jistotu, že nejsme zapomenuti, sebevědomí a vůli psát dál," dodal k činnosti PEN klubu Dědeček.

Při vzniku samostatného Československa sehrál významnou roli manifest z roku 1917 zveřejněný pod názvem Čeští spisovatelé českému poselstvu. Byl adresován českým poslancům Říšské rady a podepsalo ho přes 200 českých spisovatelů, novinářů a vědců. Poslanci měli podle manifestu přestat být loajální k Rakousko-Uhersku a podporovat práva českého národa a českého státu anebo odstoupit z Říšské rady. Manifest podepsali například Otokar Březina, Karel Čapek, Viktor Dyk, Alois Jirásek, Eliška Krásnohorská a další.

V době první republiky se důležitým manifestem stal protest sedmi umělců proti nové linii KSČ po jejím V. sjezdu, kdy nastala její bolševizace a podřízení směrnicím Kominterny v roce 1929. Leták s titulem Spisovatelé komunisté komunistickým dělníkům vyzýval k odstranění Gottwaldova vedení strany. Signatáři Ivan Olbracht, Helena Malířová, S. K. Neumann, Josef Hora, Jaroslav Seifert, Marie Majerová a Vladislav Vančura byli poté ze strany vyloučeni.

V souvislosti s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl 1. června 1942 popraven jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů Vladislav Vančura. Dále byla vedle levicového novináře a komunisty Julia Fučíka popravena také spisovatelka Anna Ziegloserová.

Většina účastníků 1. sjezdu Syndikátu českých spisovatelů se krátce po válce přihlásila k socialismu, který však pojímali nejen v duchu marxisticko-leninském, ale také v duchu abstraktního humanismu. Jiná situace již byla roku 1956, kdy se konal II. sjezd Svazu českých spisovatelů a několik členů, zvláště Jaroslav Seifert a František Hrubín, na něm vystoupili s požadavkem větší svobody literární tvorby a její nezávislosti na státním dozoru.

Rázné vystoupení proti představitelům konzervativní části KSČ zaznamenal IV. sjezd Svazu spisovatelů konaný v červnu 1967. Ke svobodnému střetu názorů na něm vyzval Milan Kundera, Ludvík Vaculík, o rok později autor manifestu Dva tisíce slov, ve svém vystoupení hovořil o vztahu občana a moci.

V období takzvané normalizace někteří spisovatelé podepsali občanskou iniciativu Charta 77, která kritizovala státní moc za nedodržování lidských a občanských práv. Mezi prvními signatáři byli Pavel Kohout a Ludvík Vaculík. Kampaň významných o sobností kultury odsuzující prohlášení Charty 77 označovaná jako Anticharta podepsalo několik desítek spisovatelů, mezi nimi i Bohumil Hrabal nebo Vladimír Neff, kteří díky tomu opět mohli publikovat.

Posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky se pak stal dramatik a esejista Václav Havel.