Nikam se nespěchalo. Brno se o Československu dozvědělo až druhý den

"Je opomíjeným zázrakem, že převrat byl vlastně sametový, s přihlédnutím k tomu, jaké zde byly problémy sociální, nacionální. Je malým zázrakem, že nedošlo k nějakým významným srážkám a ztrátám na životech či majetku," uvedl dnes historik Tomáš Dvořák z Masarykovy univerzity v debatě připomínající události na sklonku první světové války.

Impulsem k převratu se v převážně české Praze stala 28. října Andrássyho nóta, která vyjadřovala souhlas Rakouska-Uherska s podmínkami mírové dohody včetně práva na sebeurčení národů. Lidé v Praze brali zveřejnění nóty jako konec monarchie, vyšli do ulic, strhávali rakouské orlice a národní výbor začal přebírat moc.

V Brně, kde převažovali německy hovořící Moravané, podobný bezprostřední efekt Andrássyho nóta neměla. "Všichni vyčkávali - nebyli si jistí," popsal atmosféru historik Jiří Malíř. Moravské místodržitelství dostalo zprávu o dění v Praze kolem poledne 28. října, ale nepustilo ji dál. Po pár hodinách začalo s pálením části archivů. Když se o pálení dozvěděli čeští činitelé, nevěděli ještě, co je jeho důvodem. O dění v Praze dostali bližší informaci až kolem půl šesté večer.

"Nebyl to ale telefon od podstatných činitelů, ti, kteří hovor v redakci Lidových novin přijali, si nebyli jisti, zda tomu mohou věřit, protože takových fám zažilo obyvatelstvo za války tisíce," uvedl Malíř. Vyhlášení odložili tedy na další den, začali už ale konat přípravné kroky.

Teprve 29. října se shromáždily davy na náměstích, zazněly projevy, došlo i na přemalovávání německých nápisů, ničení vývěsních štítů a výměny vlajek. K násilnostem nedošlo podle Malíře i díky tomu, že čeští činitelé zorganizovali samostatné slavnosti v českých obcích kolem Brna - Králově Poli, Husovicích nebo Židenicích. V převážně německém Brně tak nebylo v ulicích tolik lidí. "Byla to předvídavost, způsob jak čelit možným nezvládnutelným situacím při velkém množství lidí v ulicích," řekl Malíř.

Podle dalšího historika Libora Vykoupila v Brně nehrozil žádný "kontrapuč" armády, ačkoliv ve městě měly posádku etnicky německé vojenské jednotky. Jejich velitel v hodnosti podmaršálka ale na žádnou dobrodružnou aktivitu nepřistoupil. Vojenské síly předal, i když nebylo až tak moc komu, uvedl Vykoupil.

Mírná časová prodleva převratu v Brně oproti Praze je podle historika Jiřího Němce z dnešního hlediska těžko srozumitelná, ale je nutné zohlednit tehdejší komunikační prostředky. "My jsme zvyklí mít zprávy hned. Oni byli odkázaní na denní tisk, ten na telegrafické zprávy, jakmile tohle bylo přerušeno, město bylo izolováno od okolního světa," uvedl Němec.

Podle Němce je hodno zaznamenání, že rakousko-uherští hodnostáři se snažili předat moc legálně, v souladu s jejich představou o řádu a pořádku. Při předání místodržitelství nechali příslušného českého úředníka telefonicky z Vídně povýšit na úroveň, která jim teprve připadala odpovídající pro důstojné svěření moci.