Praha - Kmotři, to jsou jen lokální gangsteři třesoucí se před kriminálem. Oligarcha je ale jiná kategorie.
Výraz kmotr, který do Česka přivezl (zřejmě z Toskánska) Mirek Topolánek, vyjadřuje osobu obvykle regionálního šíbra – člověka, který „v tom umí chodit": pase čili uplácí pár opět obvykle regionálních politiků, a ti mu na oplátku přiklepávají zakázky za přemrštěné ceny. Kmotři se zřejmě v hojném počtu vyskytují v celé středo-východní Evropě, u nás jsou jich podle mého názoru stovky (i každé malé město má svého kmotříčka).
Kmotři jsou považováni za odpudivou stránku „rané demokracie" a v poslední době se s nimi začalo jakž-takž bojovat: někteří přišli o vliv, někteří o své politické ovečky, zcela výjímečně padají rozsudky.
Čeští kmotři jsou vlastně následovníky první generace gangsterů – obvykle veksláků či jiných existencí páchajících podvody již za minulého režimu, lidí, kteří už měli „řemeslo zvládnuté". První generace se vyznačovala řetězy okolo krku, bavoráky s kouřovými skly a tím, že občas někdo skončil v Orlíku s betonovými botkami. Kmotři se už umějí obléknout, jejich auta už neohromují a na rozdíl od gangsterů první generace též mají jakési firmy, které něco dělají – například staví, to nejčastěji. Gangsteři první generace kradli bez firem.
Co v Čechách ale v podstatě chybělo, byla další zvláštní skupina: oligarchové. Jenomže s překvapivou koupí jednoho z největších mediálních domů Andrejem Babišem (respektive jeho firmou Agrofert, ale to je jedno) se zdá, že se nevyhneme ani této variantě homo sapiens.
Zapomeňte na kmotry – to jsou malé ryby, jejichž „akční rádius" obvykle nepřesahuje město či okres, jsou to lokální velcí či malí páni, pohybující se někde v miliardách. Přivítejte oligarchy; působnost: celorepubliková, apetit: neomezený, finanční obzor: stovky miliard, zvláštní znamení: velmi schopní podnikatelé, manažeři či obojí.
Kmotr – to je jen klíště přisáté na veřejné rozpočty. Oligarcha – to je člověk mající v zádech obří společnost; zatlačí a politici ustupují. Kmotr – to je kriminálník, kterého nejspíše dříve nebo později chytnou. Oligarcha kriminálníkem není – on nemusí uplácet, on si své záměry prohlasuje v parlamentě.
Oligarcha je větší nebezpečí než zvlčilý prezident
Ještě je vhodné zmínit dvě jména. První pokus o opravdového oligarchu učinil Vladimír Železný a kdyby to nepřehnal (nestačí, že vládl, chtěl i vlastnit, pokus o uzmutí stanice mu ale nevyšel a skončil jako bezvýznamná až směšná figurka), mohl se jím stát. Druhý se jmenuje Martin Roman a o něm se hovoří, že je skutečným oligarchou s obrovským vlivem i skrytým vlastnictvím zásadních průmyslových podniků. Neví se to ale jistě, takže spekulujte klidně dál. O Babišovi ovšem spekulovat nutné není: dnes vlastní jak největší zemědělské impérium, tak jednu z největších mediálních skupin, a samozřejmě to netají.
Termín oligarcha známe nejspíše z Ruska, ale pochází z řečtiny, kdy znamená „vládu několika". Ruský oligarcha je až zkarikovanou figurkou: rychlý zbohatlík s obrovským majetkem, vlastník obvykle nějakých těžebních či průmyslových podniků, který rozšiřuje svůj vliv – kupuje a provozuje sportovní kluby (které mu dodávají lesk), a současně vlastní média (kterými hlásá své pravdy a prosazuje politický vliv) a je jedna ruka s vrcholnými politiky, které zřejmě korumpuje.
Člověk, který "jen" skupuje další a další podniky a roztahuje svá podnikatelská křídla (či chapadla), ještě oligarchou není – je to jen schopný, dravý podnikatel: takový (například) Radim Jančura, který od letenek a au-pair pobytů šíří svoji firmu přes autobusy a nyní i vlaky dál, není oligarcha ani omylem. Berlusconi, který má firmy, média a současně politickou stranu, je oligarcha jak vyšitý. A Babiš je jím rovněž.
Zatímco draví podnikatelé do slušné společnosti patří a jsou jejím nepochybným obohacením, oligarcha tam nemá co dělat. Proč?
Demokracie – která není dokonalá, ale nikdo nic lepšího nevymyslel – je složitým strojkem postaveným na vyvažování moci a zájmů. Její tři pilíře moci se vzájemně kontrolují a omezují. Kromě nich jsou pak dalším silným piliřem demokracie média, která jsou mezi politiky a jejich voliči a upozorňují na to, když někdo nedodržuje pravidla. Dalším silným hráčem jsou pak podnikatelé, kteří prosazují svoje (komerční, podnikatelské) zájmy a státní pilíře moci, na nich nezávislé, jim pak vycházejí vstříc pouze tehdy, když to je v zájmu země a jejích občanů. Takhle vypadá samozřejmě ideální demokracie, v té normální se samozřejmě více nebo méně fauluje, a fauly se někdy potrestají a jindy je rozhodčí přehlédne. Nadávat na demokracii (jako na systém) je tedy stejné jako nadávat na fotbal (jako na hru samotnou).
Oligarcha, je-li super silný, ale dokáže bourat, jak se často říká, základy demokracie. On nemusí faulovat – on je jen současně rozhodčím, jedním i druhým týmem, sportovním reportérem a ještě pořadatelem soutěže, který určuje pravidla. Oligarcha má svůj obrovský podnik, který mu nese gigantické peníze – má jich o dva řády více než jakákoli politická strana, která žebrá o státní podporu. Oligarcha současně vlastní politickou stranu, kterou může téměř neomezeně financovat a nakupovat do ní nejlepší hráče i trenéry. Oligarcha pak vlastní sportovní reportéry, kteří divákům říkají, že to, co viděli, nebyl faul, ale porucha obrazu, že oni to viděli na vlastní oči a vše bylo v pořádku. Když oligarcha zjistí, že jsou nějaké zákony, které mu nevyhovují, nemusí je porušovat a vystavovat se riziku kriminálu – jeho poslanci je v parlamentu změní.
V současné době vidíme v přímém přenosu zvlčení moci ze strany prezidenta Zemana, který si dělá co chce bez ohledu na ustálené zvyklosti a ducha ústavy. To není dobré, ale není to katastrofa – Zeman je demokraticky zvolený prezident v demokratickém státě a ten má dostatek prostředků, jak se s ním vypořádat, i když to potrvá a bude to velký boj. Jenomže mocný oligarcha je horší – na něj standardní demokratický systém nemá lék.
Nebojím se „Babiše", bojím se „oligarchy"
Nemám žádnou konkrétní výtku či výhradu proti Andreji Babišovi. Jako podnikatel je schopný a dle přímých informací, které mám od jeho obchodních partnerů, zřejmě jedná velmi tvrdě, možná někdy za hranicemi podnikatelské etiky, možná i zákona.
(O co jde – předesílám, že jsou to informace ne z nezávislých zdrojů, proto ta opatrnost. Jde o to, že Babiš, resp. Agrofert je dnes přímým obchodním partnerem, navíc dodavatelem i odběratelem u svých konkurentů, nezávislých zemědělských podniků, a když má pocit, že by je mohl ovládnout, je v ideální situaci: jednak o nich všechno ví, vidí do jejich ekonomiky a ví, když se dostanou trošku do potíží, takže jsou zralí na sklepnutí do síťky, a může je navíc ještě trošku přidusit, obchodních nástrojů má dost. Toto je možná trochu nekalosoutěžní, ale těžko prokazatelné, a chyba je zřejmě již v tom, že Babišovi bylo antimonopolním úřadem povoleno vytvořit impérium, ve kterém má takovýto „partner lock-in", kdy vlastně proti němu nemohou konkurenti vést férový obchodní boj, neboť jsou na něm více nebo méně závislí. Problematika ale je velmi složitá a nepřehledná).
Motiv Babiše stát se v pravém slova smyslu českým oligarchou – člověkem vlastnícím politickou stranu, klíčová média a velký průmysl – mně známý není. Lze uvažovat o tom, že si chce pouze pojistit svou firmu, neboť ta je zásadně závislá na státních dotacích a dotace pro velké podniky se mají zásadně redukovat. Toto je mimochodem zásadní věc – Babiš není „ocelář" nebo „obchodník s počítači", on skutečně potřebuje, aby mu stát šel na ruku. Přesto si však domnívám, že prosté parlamentní lobování by jej k jeho cíli dovedlo zhruba za setinu nákladů (desítky miliónů versus jednotky miliard za MaFru), takže mě to „obchodně nesedí", a Babiš umí počítat líp než já.
Druhý motiv, podstatně nebezpečnější a horší je, pokud to mám říci lidově, že Babišovi ruplo v kuli, jak se mezi lidem říká, že si řekl – s Agrofertem jsem se dostal až na vrchol, jsem králem českého zemědělství a už nemám, co bych dobýval, tak se prostě zkusím stát českým mocipánem, vládcem, oligarchou. Pokud Babiše neženou obchodní zájmy, ale touha po moci, je to skutečně nebezpečné.
Zatím jsem se v úvaze vůbec nedotkl MaFry. Může z ní Babiš vytvořit svou hlásnou troubu? Moc ne; samozřejmě může zrušit oddělení investigace a komentátory, takže z MF Dnes udělá banální a nezajímavý deník, či může naopak vytvořit „investigativní" oddělení na dehonestaci ostatních politických stran. Je to ale obtížné, novináři u nás mají svou profesní etiku a „prodejných děvek" mezi nimi moc není. MF Dnes/iDnes jako Babišova hlásná trouba by byla média, která lidé brzy prokouknou a ztratí čtenáře i vliv. (Hloupá je ovšem i úvaha, že Babiš si média kupoval, aby do nich mohl cpát zadarmo reklamu na své párky a podobně, toto opět ekonomicky nevychází a nefunguje, nechci to ale kvůli rozsahu tématu rozpočítávat dopodrobna).
Teď se pozná, jak vyspělí jsme
V příštích – nebo možná přespříštích, rok je příliš krátká doba – parlamentních volbách se ukáže, jak vyspělí vlastně jsme. Volič má velmi jednoduchou a zásadní zbraň – volební lístek – a je-li vyspělý, jednoduše nesmí stranu, kterou Babiš vlastní, volit. Zde jsem mírný optimista, zejména poté, co se lidé spálili s podobnou stranou vlastněnou podivným podnikatelem Vítem Bártou. Nevolením Babišovy strany se v podstatě hlavní nebezpečí pana oligarchy vynuluje.
Určité druhé nebezpečí pak spočívá ve vlastnictví (a ovlivňování) silného média. Rada zodpovědnému voliči – jakkoli je to kruté pro spoustu slušných novinářů a dalších pracovníků MaFry – je: nekupovat a nečíst. Ne kvůli tomu, že jsou v držení vlastníka zemědělského impéria, ale že jsou v držení vlastníka politické strany. Až Babiš z politiky uteče – věřím, že tak učiní, neboť mu pokus nevyjde – lze noviny a web s klidným svědomím číst s tím, že holt tam bude podezřele moc článků o výhodách kosteleckých dietních párků. Z toho se ale demokracie k zemi nesesune.
Česko zažilo v posledních třech letech dvoje důležité volby, první byly parlamentní a druhé prezidentské. V obou jsme prohráli: v prvních vysokým procentem pro Věci Veřejné, v druhých hlasováním pro Miloše Zemana. Ve sportu se říká, že třikrát po sobě se neprohrává.
K zajímavému tématu ještě dvě poznámky na okraj:1) Jak vlivná jsou vůbec média? Domnívám se, že jejich zásadní názorový vliv rychle mizí; opinion leaderem se dnes stává Internet (nezávislé blogy, diskusní fóra, chaty atd.) a v něm pak zejména a nejvíce sociální sítě, což lze zredukovat na Facebook a Twitter. Internet posiluje, tradiční média oslabují . Samozřejmě jsou jisté skupiny obyvatelstva, které jsou vůči tomuto vlivu odolné až imunní, nejsou to ale mimochodem čtenáři médií z MaFry – přeformovat MF Dnes/Lidovky/iDnes.cz v nějaká vlivová média by podle mého dopadlo zcela fiaskem.
2) Vstanou další oligarchové. Obávám se ještě jednoho – že coby odvetný či obranný krok padnou další silná média do rukou dalších podnikatelů se silnými ambicemi. Petr Kellner je sice výsostný podnikatelský pragmatik a Karel Komárek jakbysmet, nejsem si ale jistý, jestli budou přehlížet o pokus vytvoření České Babišovy Republiky. A vlastník TV Nova je finančně v kýblu, takže rád prodá, a vlastník Vltava-Labe-Press rovněž neodolá nabídce, stejně jako Ringier. Nebude to katastrofa – ostatně Economii a Respekt má Zdeněk Bakala a na kvalitě či nezávislosti těchto médií se to neprojevuje; ovšem jen do té doby, než dotyční pánové začnou stavět své vlastní politické strany.Článek vyšel původně na Bloc.cz
Související
Proč vstoupit do politiky? Moc a majetek, myslí si lidé. Řešení společenských problémů politiky podle nich nezajímá
Změní se tuzemská politika? Nečekejme od vlády reformy, ale snahu o udržení se
politika , oligarchové , Andrej Babiš
Aktuálně se děje
před 1 hodinou
Česko nakupuje nejvíce zlata na světě. Hodnota zlata v majetku ČNB je proto rekordní
před 1 hodinou
Nicholas Winton se narodil před 115 lety. Zachránil stovky židovských dětí před nacisty
před 2 hodinami
Ukrajinci viní Rusko z dalšího válečného zločinu během ofenzivy u Charkova
před 2 hodinami
Netanjahu dostal nůž na krk. Ganc chce nový plán pro Gazu, pohrozil demisí
před 3 hodinami
Tornádo na Ústecku se potvrdilo. Pohybovalo se i přes tok Labe
před 4 hodinami
Předpověď počasí na neděli. Pozor na jevy, pro které platí výstraha
včera
Češi především díky čtyřem bodům kapitána Červenky jasně přehráli Brity 4:1
včera
Karel III. vezme do Francie další dva zástupce monarchie. Kate zůstane doma
včera
Polsko se opevní před Ruskem a Běloruskem. Tusk oznámil obří investici
včera
Drtivý úder střelami ATACMS proti Rusům. Ukrajinci zničili stíhačky a palivová zařízení, dokládají satelitní snímky
včera
Trump opět vystoupí na zasedání NRA, asociace držitelů zbraní v USA
včera
Medvěd Wojtek. Zvíře, které před 80 lety pomohlo vybojovat vítězství v bitvě o Monte Cassino
včera
Počasí: Na Ústecku se možná vyskytlo tornádo, upozornil ČHMÚ
včera
Válka na Ukrajině: Rusové tvrdí, že dobyli další obec u Charkova
včera
Dosud neporažené Švýcarsko si smlslo na neškodném Dánsku, Švédové rozhodli třemi góly během 26 vteřin
včera
Předání Gazy palestinské samosprávě paradoxně zhoršilo kvalitu života Palestinců, uvádí Záhora
včera
Nečas myslel na přílet do Prahy hned po skončení v play-off NHL. Pohmožděná žebra vyloučil
včera
Francie navrhla olympijský mír. Zelenskyj řekl Macronovi, co si o tom myslí
včera
Po Ficovi je v ohrožení další evropský premiér. Tuskovi vyhrožovali smrtí
Aktualizováno včera
Na Slovensku se začalo rozhodovat o osudu atentátníka na Fica
Specializovaný trestní soud v Pezinku v sobotu poslal do vazby Juraje C., který je obviněn z pokusu o vraždu slovenského premiéra Roberta Fica (Smer-SD). Obviněného dnes k soudu eskortovala policie, na místě panovala přísná bezpečnostní opatření. K atentátu na politika došlo ve středu, zdravotní stav premiéra zůstává vážný, nicméně je stabilizovaný.
Zdroj: Jan Hrabě