Náboženská válka neprobíhá jen v zahraničí. I u nás jsme je měli, a byly krvavé

Čí osoba byla příčinou vleklého konfliktu? Příchod války byl poznamenán nástupem nově zvoleného císaře Svaté říše Ferdinanda II. Habsburského. Ten na všech územích Říše požadoval náboženskou jednotu. Všichni obyvatelé tak chtě nechtě museli přijmout římsko-katolickou víru. Proti se postavila zejména severní území Říše, kde se rozšiřovalo spíše protestantské pojetí víry. Nařízení tak chápali jako porušení jejich občanských práv. Začala se formovat tzv. Protestantská unie v čele s Falcí. Sud se střelným prachem se nacházel na území Čech, kde lidé povstali proti habsburské nadvládě. Nastala řada konfliktů...

Češi se chtěli zbavit Habsburka na trůně

Je důležité si říci, že motivace Čechů k povstání nebyla primárně náboženská, ale prostě mocenská. Zbavit se Ferdinanda Habsburského pokusili také tím, že si zvolili za krále Fridricha V. Falckého – „zimního krále“. Jižní státy Říše se na tento popud sešikovaly a vytvořili tzv. Katolickou ligu. Fridrich byl poražen v bitvě na Bílé hoře (1620), Sasko se připojilo k Protestantské unii a do konfliktu se hodlala zapojit nová vojenská velmoc – Švédsko.

Do čela vojsk se postavil král Gustav II. Adolf v roce 1630. Konflikt se stal celoevropskou bitvou. Rakousku přispěchalo na pomoc katolické Španělsko, to chtělo potlačit i protestantské síly v Nizozemsku. Nejpragmatičtějším hráčem ve válce se ukázala být Francie. Ta, ač nábožensky katolická země, pomohla koalici protestantů. Je zřejmé, že sledovala zejména svůj zájem. A tím bylo potlačení vlivu mocných Habsburků v Evropě – Habsburky měla na východě v Říši a Rakousku, a na západě ve Španělsku.  Španělům šlo kromě o Nizozemí také o italská území. Nizozemci už dlouho předtím bojovali proti španělské nadvládě. Švédi a Dánové chtěli ovládat německá území při Baltském moři.

Zkázou pro prostý lid byly nemoci, hladomor a žoldnéři

Válka byla nevídanou pohromou pro prosté obyvatelstvo dotčených zemí. Vojska táhla sem a tam přes obrovská území, drancovala a loupila. Konflikt za sebou zanechal obrovský hladomor, nemoci (úplavice, mor, tyfus) a decimaci venkovského obyvatelstva. Nejvíce byli zasaženi lidé na německých a italských územích, výrazně trpěli Češi. Nechvalně proslulé bylo chování žoldnéřských armád, které vydíraly prostý lid. Některým zemím přivodil konflikt kolaps státních financí.

Čím nejvíce trpěly české země? Čechy zažily válečnou vřavu zejména ve třicátých a čtyřicátých letech, kdy u nás řádila švédská a saská vojska. V Praze vojska rabovala, co jim přišlo pod ruku. Nejvíce trpěly umělecké sbírky, i ty, které nashromáždil za svého života císař Rudolf. Vrchním velitelem vojsk na našem území byl proslulý Albrecht z Valdštejna, který Prahu obsadil. Proti němu směřoval Gustav II. Adolf, jež mě však problémy s morálkou v armádě – žoldnéřské vojsko opustila až třetina jeho vojáků. Ke střetu došlo v roce 1632 u Lützenu. V bitvě padl Gustav II. Adolf, Valdštejn byl zraněn. V roce 1634 se však Valdštejn císařskému dvoru znelíbil a v Chebu byl zavražděn svými důstojníky. Po jeho smrti však dosáhla císařská vojska dalšího vítězství – Švédy porazila u Nördlingenu, se Sasy byl uzavřen pražský mír.

Obrat ve válce zařídila Francie

K mírovému jednání vedly boje na jiné frontě – v Francii. V bitvě u Rocroi v roce 1643 francouzská vojska porazila španělsko-císařské vojsko. Švédovi zatím získali nové velení, generála Torstensona. Ten obsadil Olomouc a pokračoval dál na Brno a Vídeň (mezitím rozdrtil císařská vojska u Jankova), Brno se systémem opevnění se však ubránilo a armády se stáhly do Švédska.  Část švédského vojka ale na sklonku války opět dobyla Prahu. I po podepsání vestfálské mírové dohody se v Praze bojovalo. Dá se tedy říci, že třicetiletá válka začala i skončila na území českých zemí.

Ve válečném konfliktu zahynulo jen v českých zemích přes 30 procent obyvatelstva, u mužů to bylo zhruba 50 procent! Nastala doba tzv. rekatolizace, mnoho vzdělanců muselo kvůli svému náboženskému přesvědčení zemi opustit. Jedním z těch, kteří museli odejít, byl učitel národa Jan Amos Komenský. Úbytek obyvatelstva vedl také k tzv. druhému nevolnictví, aby byla zajištěna produktivní pracovní síla, poddaní byli více svázáni ke své půdě, přibyla i robota.

Válka přinesla nový umělecký směr - baroko

Vestfálský mír, které válku ukončil, byl uzavřen v roce 1648 – nutno dodat, že mírová jednání probíhala v atmosféře probíhajících bojů od roku 1644. Mírová smlouva upevnila absolutistické tendence vládců tehdejší Evropy. Uplatnilo se pravidlo "čí země, toho náboženství", ve většině zemí to znamenalo příklon ke katolicismu, prosadil se umělecký směr baroko, který kladl velký důraz na náboženské motivy. Nejvíce na konfliktu vydělala Francie, která získala Alsasko. Švédové ovládli Pobaltí, s výjimkou východního Pruska. Nizozemí a Švýcarsko získalo nezávislost, Habsburkové si upevnili pozice ve svých zemích.