Ceny Paměti národa dostanou političtí vězni a přeživší holokaustu

Ocenění udělované od roku 2010 převezmou tradičně 17. listopadu, tedy v den výročí listopadové revoluce z roku 1989.

Dva z oceněných jsou z České a dva ze Slovenské republiky. Podle společnosti Post Bellum jsou to osobnosti, "které ve svých životech prokázaly, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou jen prázdná slova".

František Suchý (1927) spolu se svým otcem, který byl ředitelem strašnického krematoria, ukrýval popel popravených obětí nacismu a komunismu, aby mohly být jednou pohřbeny důstojně. Zatčen byl za ukrývání agenta americké zpravodajské služby a protistátních letáků, jeho rodiče navíc pomohli jiné rodině při útěku za hranice. Z trestu vězení 25 let si odpykal polovinu, propuštěn byl v roce 1964.

Mária Matejčíková (1931) pomáhala ukrývat katolického kněze, který uprchl z vězeňské nemocnice, kam jej komunistická Státní bezpečnost převezla po jednom z brutálních výslechů. Za vlastizradu byla odsouzena na pět let do vězení.

Duchovní František Lízna (1941) byl pětkrát vězněn za protikomunistickou činnost, třeba za opuštění republiky, šíření samizdatů a tisk letáků o politických vězních. Známý je svými poutěmi, od roku 1984 při nich ušel téměř 8000 kilometrů. V roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, o dva roky později mu Nadace Charty 77 za jeho práci vězeňského duchovního na Mírově udělila Cenu Františka Kriegla.

Otto Šimko (1924) byl opakovaně perzekvován kvůli svému židovskému původu, díky falešným křestním listům se jeho rodina vyhnula koncentračnímu táboru, musela ale do pracovního. Jako partyzán se zapojil do Slovenského národního povstání. Prodělal brutální policejní výslechy, v 50. letech minulého století v době politických procesů, které byly i antisemitsky motivované, přišel o práci.