Smrtelně ho zranil pás tanku. Dělník z chemičky je jednou z prvních obětí srpnové okupace

Popis události v Ústí nad Labem zaznamenali policisté v protokolu, který je uložen v Archivu bezpečnostních složek. "Fridrich se pokoušel holýma rukama zastavit sovětský tank. Pás tanku mu zachytil bundu a vyhodil ho do vzduchu. Utrpěl těžké zranění hlavy a 22. srpna zemřel v ústecké nemocnici," popsal tragédii bývalý dlouholetý ředitel ústeckého archivu Vladimír Kaiser. Fridrich je pochován na hřbitově ve čtvrti Střekov v Ústí nad Labem a jeho hrob je stále zachován.

Jednou z významných událostí roku 1968 v Ústí nad Labem je podle bývalého ředitele archivu Kaisera také krádež 3,8 metru vysoké sochy rudoarmějce z pomníku sovětské armádě postaveného v městských sadech, tehdejších Stalinových. Cena sochy byla tehdy vyčíslena na 69.000 korun československých.

Paradoxem je, že modelem pro sovětského vojáka stál Ústečan Petr Sibiger, jehož otec padl u Stalingradu jako voják německé armády. Z krádeže byl obviněn ústecký Rom Josef Gulyas, který za čin strávil dva roky v plzeňských Borech. Historické prameny ale později dokázaly, že Gulyas v době krádeže vůbec nebyl v Ústí nad Labem. Své poznatky o okupaci Kaiser shrnul v knize Volali jsme bratrství.

Napětí kolem okupace mělo dohru i téměř rok po vpádu vojsk do Československa. Po vítězství československých hokejistů nad sovětskými 4:3 na mistrovství světa ve Stockholmu v roce 1969 vyrazilo 28. března do ulic města oslavovat výhru asi 20.000 Ústečanů. Ve Smetanových sadech skandovali hesla vybízející okupanty k odchodu domů. Demonstranti také zapálili sovětská vojenská vozidla. Sovětská komandatura na ně poslala obrněný transportér a tank, ale nakonec se demonstrace obešla bez násilí.

Za odpor proti okupaci padaly v KRNAP hlavy

U přírodní rezervace na hřebenu Rýchor v Krkonoších se před 50 lety usadila okupační sovětská jednotka. Měla za úkol zajistit rádiové spojení mezi jižní a severní stranou Krkonoš. Tím začala 12 měsíců trvající devastace vzácné přírodní lokality známé jako Dvorský les, jinak také Rýchorský prales, proslulá pokroucenými kmeny buků. 

"Dodnes události na Rýchorách připomínají třeba dvě řady vrbových keřů, přirozených náletů, které i po letech lemují od aut vyježděné koleje na vřesovišti. A také trsy narcisů, které si tam během pobytu zřejmě některý z vojáků vysadil," řekl ČTK první polistopadový ředitel KRNAP Jan Štursa.

Podle něj se do sporu s okupační armádou okamžitě vložil tehdejší ředitel KRNAP Miroslav Klapka, který byl zděšen chováním vojáků v rezervaci. Probíhaly tam výkopové práce, terén byl rozježděný auty, vojáci v pralese kácely stromy na otop. Shodou okolností se v té době na Rýchorách konalo mezinárodní setkání mladých ochránců přírody takzvaný Intercamp.

"Ředitel Klapka požádal ruskou účastnici, aby překládala, a oba vyrazili za velícím důstojníkem jednotky. Důstojník byl tak rozčílen, co si to ten civil dovoluje, že ho vykázal pryč. Mirek se ale nevzdal a dál bojoval za přemístění vojáků a jejich techniky na jiné místo," uvedl Štursa. Ruští vojáci bivakovali na Rýchorách v provizorních přístřešcích, zemljankách i v kabinách aut. "Nemohli pochopit, že prales je les bez zásahu člověka a začali to tam, jak říkali, uklízet. Pálili i popadané dřevo," řekl Štursa.

Nakonec vedení parku dosáhlo svého. Štursa pro časopis Krkonoše - Jizerské hory uvedl, že v létě 1969 došlo přímo na hřebenu Rýchor za účasti českého zmocněnce pro pobyt vojsk a vysokého ruského vojenského pohlavára k dohodě o odsunu jednotky, včetně odstranění škod. 

Nebylo to ale zadarmo. Následovala perzekuce hlavních aktérů odporu. Klapka byl z funkce ředitele odvolán a roku 1970 se vrátil zpět ke své původní profesi předáka na dole v Radvanicích na Trutnovsku.