ROZHOVOR | Vyděračství odborů? Firma tu není pro zaměstnance, ale pro zisk, a Babiš tomu nepomáhá, míní předseda podnikatelů

Odboráři přišli s návrhem na zkrácení pracovní doby na 7,5 hodiny, namísto stávajících osmi. Ohánějí se tím, že v zahraničí je to běžné, je ale na to podle Vás připravena Česká republika?

Nejprve musím říct, že už samotný návrh zkracovat pracovní dobu, ale platit za plnou, je úplně zcestný. Zkuste těm samým odborářům říct, že by měli jít do hospody a pít podměrečné pivo, že by měli platit celou porci jídla, ale dostat zmenšenou, nebo aby zaplatili 16 litrů benzínu, ale natankovali jen 15. To by křičeli a stěžovali by si, že je ti podnikatelé okrádají! Když ale oni chtějí okrádat podnikatele, je to bohulibý úmysl. A trapnou floskulí, že „v zahraničí je to běžné“ se vždy ohánějí ti, kteří nemají věcné argumenty.

Jak by v takovém případě probíhal například směnný provoz? V různých továrnách lidé dělají na tři směny po osmi hodinách, znamenalo by to, že by se museli zaměstnávat na chybějící práci noví lidé?

Pane redaktore, omlouvám se, že nedokážu v souvislosti s tím nesmyslem o zkracování pracovní doby uvažovat o takových technických finesách, jako je třeba směnný provoz. Samozřejmě, že by zkrácení pracovní doby přineslo některým firmám problémy. Podstatné však je, že o tom, jak dlouhá bude pracovní doba a jaký za ni bude plat, je věcí dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Spousta lidí, především žen, pracuje na zkrácený úvazek, ale že by za to měli brát stejný plat, jako za plný, to nikoho normálního nenapadne.

Odboráři požadují, aby došlo ke zkrácení pracovní doby, ale ne ke krácení peněz. Proč by ale měl zaměstnavatel zaměstnancům vyplácet stejné peníze za méně práce?

Samozřejmě, že by neměl. Odboráři se jen snaží vytvářet dojem, že zaměstnavatel je tady především pro zaměstnance a firmy podle odborářů nemají důležitější úkol než uspokojovat potřeby svých lidí. Pravý stav věcí je však jiný. Podnikání je činnost, jejímž cílem je tvorba zisku. Jen firma, která je zisková, může dobře platit zaměstnance a může také investovat do svého rozvoje, protože bez obojího brzy zkrachuje.

Česká republika momentálně trpí nedostatkem pracovní síly. Bylo by rozumné teď ještě více omezovat trh zkrácením pracovní doby? Nebylo by to naopak přilévání oleje do ohně?

Nedostatek lidí je dnes opravdu problémem většiny firem. Toho zneužívají bossové zaměstnaneckých odborů a vydírají firmy novými a novými požadavky. Krácení pracovní doby skutečně bývá spíše nástrojem v dobách vysoké nezaměstnanosti, a to často s podporou státu.

Jak se podle Vás bude situace vyvíjet dál? Je jasné, že nízká nezaměstnanost je dlouhodobě neudržitelná, pokud totiž nebudou mít zaměstnavatelé koho zaměstnávat, začnou krachovat a rušit podnikání…

Všechno nasvědčuje tomu, že se naše ekonomika přehřívá. Roste počet státních zaměstnanců, přidaná hodnota se tvoří z velké části mimo území ČR, rostou ceny, roste inflace, rostou náklady a především, rostou platy, aniž by rostl výkon. Stát se chlubí ekonomickými výsledky, které stojí na dotacích. Dotace pak čerpají velké firmy. V době ekonomické konjuktury stát rozdává investiční pobídky. Tento stav, jako celek, je dlouhodobě neudržitelný. Extrémně nízká míra nezaměstnanosti je vlastně jen symptomem tohoto stavu, je to jen nejviditelnější prvek.

Ve své nedávné tiskové zprávě jste uvedl, že požadujete, aby stát navrátil počet dnů dovolené zpět na čtyři týdny. Proč?

To je trochu jiný příběh. Zákonná doba dovolené na zotavenou činí 20 pracovních dnů a je na každém zaměstnavateli, zda tuto dobu prodlouží. To si můžou dovolit ziskové společnosti. Politici a úředníci si uzákonili pro státní zaměstnance 25 pracovních dnů dovolené, přesto, že stát je zadlužený a každý rok končí ve ztrátě. Jistě, pro politiky a úředníky je to jednoduché. Nemusí na to vydělat ani korunu. Vše zaplatí podnikatelé a jejich zaměstnanci ze svých daní a odvodů. Za peníze daňových poplatníků si politici a vysocí úředníci kupují loajalitu státních zaměstnanců a hlasy do voleb. Abych parafrázoval známý výrok feldkuráta Katze, to se jim to hoduje, když jim to platíme…  

A dovolte mi ještě jednu obecnou poznámku k dovoleným. Málokdo si uvědomuje, že placená dovolená znamená, že zaměstnanec pracuje 11 měsíců v roce, ale zaměstnavatel mu zaplatí všech 12. Když k tomu připočítáme nemocnost a nějaké volné dny, pak málokterý zaměstnanec pracuje více, než 10 až 10 a půl měsíců, ovšem za celoroční mzdu. Tak obrovský benefit musí být vyvážený pracovním výkonem s vysokou přidanou hodnotou, což velmi často není.

Jak obecně pohlížíte na tyto zaměstnanecké benefity? V dnešní době jsou totiž jedním z faktorů, na které lidé při hledání práce slyší, otázkou je, jestli je to tak správně…

Zaměstnanecké benefity jsou dobrý nástroj odměňování lidí. Ovšem měly by být poskytovány individuálně, výběrově, za takové profesní hodnoty, jako jsou spolehlivost, stabilita, loajalita, a především, za mimořádný výkon. Plošným přidělováním benefity, jako motivátor, zcela ztrácejí smysl.

Dnes je ovšem situace taková, jakou ji popisujete v otázce. Nelze se firmám divit, že se předhánějí, kdo nabídne zaměstnancům více, ani tomu, že se benefity staly spíše nárokem zaměstnanců. Taková je lidská přirozenost a v době, kdy je nedostatek lidí, se prostě zaměstnanci chovají tak, jak mohou. Pro chod firem a jejich zdraví to dobré není, ale je to danost doby.

Je podle Vás v tuto chvíli ideální doba, aby lidé, kteří uvažují o podnikání, rozjížděli vlastní byznys?

Jsem přesvědčen, že v demokratické a svobodné společnosti je každá doba vhodná pro zahájení podnikání. Ekonomické cykly na to mají jen omezený vliv. Pro podnikavé, odvážné a schopné lidi se vždy najde vhodná díra na trhu. Jediným, kdo opravdu může vytvořit „dobu“ nevhodnou pro rozjíždění vlastního byznysu, je stát. Pokud stát zvyšuje svou moc nad podnikáním, pokud narůstá regulace, je-li vše nutné registrovat, hlásit, o vše žádat, jsou-li zákony nepřehledné a daně a odvody vysoké, pak se do podnikání opravdu lidé nepohrnou.

Co tedy vlastně způsobuje největší problémy podnikatelům? Mají podnikatelé zastání u státu, nebo jim naopak spíše háže „klacky pod nohy“?

Největší problémy způsobuje podnikatelům stát. Vlastně jsem to popsal v odpovědi na předchozí otázku. V ČR se vracíme do socialismu. Stát chce o všem vědět a o všem rozhodovat. Extrémně narůstá množství zákazů, příkazů, hrozeb a sankcí. Za maličkosti, které soudný člověk vnímá, jako nicotné, hrozí podnikatelům a živnostníkům likvidační pokuty. Navíc, a to si nepodnikající veřejnost vůbec neuvědomuje, podnikatelé vykonávají obrovskou část práce za stát. Samozřejmě zadarmo, a ještě pod hrozbou sankcí, když nedodrží šibeniční lhůty. Je to takové moderní, nenápadné vazalství, takové novodobé nevolnictví.

Možná by stálo za to připomenout definici podnikání podle Živnostenského zákona: Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. A já bych k tomu doplnil, že z podstaty musí být podnikání nezávislé na státu.

Jak se podle Vás změnila situace po posledních parlamentních volbách? Vidíte nějaké zlepšení ve vztahu státu k podnikatelským subjektům?

V minulé vládě byli Andrej Babiš a ČSSD rovnocennými partnery ve vyvíjeni tlaku na malé podnikatele. Společně zhoršovali podnikatelské prostředí, a co nevymyslel Andrej Babiš, vymyslela Michaela Marksová nebo jiný socialista.. Dnes vládne Andrej Babiš sám a nemůžeme od něj očekávat nic dobrého. Malé podnikání je pro něj překážkou a zbytečností. Sám čerpá obrovské prostředky z našich daní, a to prostřednictvím dotací, investičních pobídek, slev na dani a státních zakázek. Proč by se tedy mělo pod jeho vládou malým podnikatelům a živnostníkům žít lépe?

Právě pro takové situace, právě pro takový vývoj vznikla organizace, kterou vedu. Jmenuje se Podnikatelské odbory, což na první poslech či přečtení vypadá nelogicky. Je to ovšem jednoduché. Zaměstnanecké odbory hájí práva a zájmy zaměstnanců proti zaměstnavatelům. Podnikatelské odbory hájí práva a zájmy podnikatelů a živnostníků proti neoprávněným zásahům státu do podnikání a proti neoprávněným nárokům zaměstnaneckých odborů. Máme před sebou obrovskou porci práce.