Komunistický ministr slev? Nejedlý se ztrapňoval projevy o všem a ke všemu

Narodil se už roku 1878 a patřil mezi komunistické přívržence ještě před 2. světovou válkou. Paradoxem je, že se v meziválečném období proslavil jako úspěšný badatel na poli hudebních dějin, profesor pražské univerzity a obdivovatel T. G. Masaryka. Přestože jeho badatelské počiny v meziválečném období byly považovány za poměrně zdařilé a po faktografické stránce mnohdy nepřekonané, poměrně záhy se staly terčem poťouchlých vtipů. Nejedlý byl totiž badatelem přelétavého charakteru a střídal témata výzkumu jako ponožky.

Ještě komičtěji působilo jeho osobité grafomanství. Biografie historických osobností, kterým se věnoval, byly vždy mnohadílné a vždy nedokončené. Například monografie o Bedřichu Smetanovi měla sice sedm dílů, ale v nich se Nejedlý stačil vyjádřit pouze ke Smetanově mládí. Nejinak tomu bylo se čtyřmi díly Masarykova životopisu, a to měl první z nich 1700 stran nebo s nedokončenou dvoudílnou biografii Lenina. Nehledě na neobvyklý tematický výběr, vznikl v akademickém prostředí žertík o fiktivním epitafu „Zde leží Zdeněk Nejedlý první díl…“. 

Po konci války střídal posty ministra školství a osvěty a ministra práce a sociální osvěty, aby dožil jako ministr bez portfeje – ve věku 84. let. V poslední funkci proslul svými bezobsažnými propagandistickými projevy. Těžko říci, jestli příčinou bylo, že jeho ministerstvo také nemělo žádný obsah. Několik jeho projevů se dodnes dochovalo.

Jen těžko se jde ubránit úsměvu při poslechu záznamu projevu k dětem z roku 1946. Nejedlý například sáhodlouze vysvětluje, jak je dobře, že lidé mají radost. Ve funkci komunistického pohlavára, mu dost možná nezbývalo než hovořit o zcela samozřejmých záležitostech a v projevu dále uvedl: „Vím, jak kde žijete. Vím, že někde lépe a někde hůř. Někde je taková nálada, jinde jiná nálada. Je to přirozené,“ celý záznam je pak možné si poslechnout na webu Českého rozhlasu. Podivný projev, uzavřel neotřelou vizí budoucnosti: „Skončili jsme rok. Ovšem ten rok je jenom začátek, musíme pokračovat, příští rok musíme být ještě dál, ať jsme na konci tohoto roku.“

V pozdějších projevech se Nejedlý samozřejmě propůjčil i pro komunistickou propagandu. Na stránkách Českého rozhlasu je tak možné vyslechnout i projev ohledně slev v roce 1954, které následovaly po devalvaci měny komunistickou měnovou reformou, kdy strana připravila občany ze dne na den takřka o všechny peníze. Ovšem ministr bez portfeje připomínal, co všechno je možné, si koupit. Galantně vyzdvihl, že ženy si můžou zakoupit více oblečení a ve výčtech pokračoval: „Nové ceny ženám i mužům dávají možnost, že i do práce lépe a vhodněji se obléci, i proti zimě lépe se chránit. Skoro z polovic lacinějšími svetry a tepláky.“ Podle Nejedlého asi obyvatelé komunistického Československa nevěděli, že když jim je zima, tak se mají obléknout.

Výčet slev v nedělním projevu však nebyl u konce: „Mýdlo i všelijaké krémy, i voňavky, rukavice a kabelky, jako i rozhlasové a televizní přijímače,… gramofony i plnící pera…dřevo a látky i některé soupravy nábytku, starším se otevřela možnost pořídit si pračku, ledničku, pěkné nádobí, piano i housle zlevnily,…a aby k tomu bylo co zakousnout, zlevněny i mléčné výrobky značně, i konzervy všeho druhu rybí, masité i zeleninové, cukrovinky i jiné sladkosti, i konečně pro naše lidi tolik znamenající káva… a kus toho úsměvu, který vyvolává radost kupujících, věnujme i organizátorům toho díla, naší komunistické straně.“

Ministr bez portfeje se tak dobře uplatnil jako hlasatel, který hlasem komunistického, pohádkového dědečka, vyprávěl o slevách. Možná i dnešní vláda by se ráda inspirovala a uplatnila ministra specializovaného na slevy.