Břetislavova dekreta? Nejstarší český zákoník byl nesmírně krutý

Českému knížeti Břetislavovi I. dal nejznámější český kronikář Kosmas přezdívku „český Achilles“. Kníže, který byl u moci v letech 1034 až 1055, se narodil v roce 1002 Oldřichovi a Boženě. Stejně jako jeho otec, také sám Břetislav si unesl ženu, a to Jitku, jeptišku z kláštera Schweinfurt. Páru se později narodil syn Spytihněv, který v roce 1055 vystřídal svého otce na knížecím stolci.

V roce 1039 došlo nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně k vyhlášení prvního českého zákoníku, který dnes známe jako Břetislavova dekreta. Ta byla vyhlášena pouze ústně, díky kronikáři Kosmovi máme však i písemnou podobu zákoníku. Ostatky světce pak kníže Břetislav I. přivezl do Prahy.

Břetislavova dekreta částečně vycházejí z myšlenek svatého Vojtěcha, který kladl důraz na křesťanské mravní zásady. Dnes musíme mít na paměti, že v první polovině 11. století a následně po celý středověk život člověka prakticky řídila víra a církev. Lidé tehdy žili podle křesťanské morálky. Křesťanské normy najdeme také v nejstarším českém zákoníku knížete Břetislava I. Břetislavova dekreta jsou ostře namířena proti pohanům a pohanským zvykům či rituálům, které se však v české lidové kultuře ještě dlouho po přijetí křesťanství objevovaly. Přísné tresty čekaly na ty, kteří by se neřídili církevními předpisy. Zákoník například nedovoloval pohřbívání zemřelých mimo posvátnou půdu hřbitova, což se však pod vlivem právě dožívajících pohanských tradic ne vždy dodržovalo.

Velká část zákoníku se zabývá manželstvím a rodinným právem. V tomto ohledu rovněž vychází z křesťanských zásad. V roce 1039 vešla v platnost monogamie – do té doby byla přitom rozšířená také polygamie nebo bigamie. Důraz je pak kladen na uzavření církevního sňatku, tedy před církevním hodnostářem. Takové manželství pak bylo trvalé, rozvody nebyly možné! Pokud by manžel opustil manželku, byl by vyhnán ze země. Totéž platilo v případě, kdyby žena opustila svého muže. Podle zákoníku knížete Břetislava I. si také měli být manželé věrni, cizoložství dekreta zakazovala a nařizovala za něj tresty.

Dále v Břetislavově zákoníku najdeme například zákaz práce v neděli. V tento den se nesměly konat ani trhy – za porušení se platily vysoké pokuty.

Také je zde zmínka o vraždách, o potrestání vrahů a zločinců. Člověk, který se dopustil vraždy nebo nějakého jiného deliktu, putoval na výslech před soud. Pokud se zde nepřiznal, musel podstoupit tzv. ordál, tedy boží soud. Jednalo se o jakousi zkoušku neviny, přičemž měl zasáhnout Bůh svými nadpřirozenými silami a dokázat, že dotyčný se ničeho nedopustil. Ordál měl různé podoby. Zkouška vodou spočívala ve spoutání obviněného a jeho následném potopení do vody. Pokud se dotyčný potopil, byl nevinen. Když však plaval na hladině, byl potrestán. Také byly prováděny zkoušky ohněm. Dodnes je známé úsloví, že „dobrého nepálí“ – souvislost s ordálem je zřejmá. Člověk musel bez újmy projít po rozžhavených uhlících nebo držet v rukou rozžhavený kov, aby tak dokázal, že žádný zločin nespáchal. Ordál v našich zemích nechala zrušit až Marie Terezie v roce 1776.

V nejstarším českém zákoníku se můžeme dočíst o nejrůznějších trestech za zločiny či porušení křesťanských zásad, jako je například vyhnanství, prodej osoby do otroctví, ztráta majetku ve prospěch panovníka, vysoké pokuty nebo kruté tělesné tresty.