Ústavní soud zrušil povinnost splatit bianko směnky do tří dnů

Ústavní soud rozhodl změnit problematiku směnečného práva v souvislosti se stížností Kamily Šafářové. Žena si v roce 2002 vypůjčila menší částku od společnosti Fast Finance, zabývající se půjčováním peněz. Tato společnost - však kromě vymáhání dlužné částky a úroků – přistoupila až po šesti letech, kdy již byly pohledávky exekuovány, také k uplatnění indosovaných směnek.

Šafářová v ústavní stížnosti uvedla, že se jedná o zjevně nemorální, možná i úmyslně podvodné jednání směnečného věřitele a jeho právního předchůdce. "Stěžovatelka prý předmětnou biankosměnku nepodepsala," řekla mluvčí ÚS Jana Pelcová.

Soudy trvající v pozdějším sporu na bezvýhradném uplatnění námitek dlužníka proti směnečnému rozkazu ve lhůtě pouhých tří dnů, však nařídily ženě platit - a přitom postupovaly formálně legálně. Podle Šafářové se tím ale dopustily porušení ústavní rovnosti účastníků v řízení. Žena proto prostřednictvím svých advokátů navrhla Ústavnímu soudu podřídit směnečné řízení obecnému řízení, aby měl žalovaný možnost se řádně bránit uplatnění směnečného nároku, případně si najmout advokáty.

Trik společností půjčujících peníze byl v tom, že půjčky byly podle smlouvy spláceny tak, že pracovník poskytovatele půjčky si každý týden chodil pro splátky. V průběhu splácení však poskytovatel půjček přestal pro splátky docházet a poslal klientům dopis se sdělením, že se rozhodl změnit způsob splácení tak, že klienti budou posílat peníze měsíčně složenkou. Přestože klient se změnou smlouvy nesouhlasil, poskytovatel přestal pro splátky docházet a tak úmylsně přivedl dlužníka do prodlení. Po určité době pak věřitel podal u soudu návrh na vydání platebního rozkazu na zaplacení dlužné částky včetně úroků.

Protože dlužníci většinou nemají žádné právnické ani ekonomické vzdělání, neuměli se bránit a nakonec vše zaplatili, většinou včetně nákladů exekuce. Po skončení exekuce, kdy jim exekutor potvrdil, že celý dluh byl uhrazen, pokládali tuto záležitost za skončenou a většinu písemností si již neschovali. Společnost Fast Finance si ale počkala několik let, v průběhu nichž indosovala směnky na žalobce, a poté podala několik tisíc směnečných žalob.

Naprostá většina žalovaných přitom vůbec neví, o co jde a není schopna adekvátně reagovat a do směnečných námitek napíše jen to, že půjčku i s příslušenstvím splatila a že nic nedluží. Částku okolo deseti tisíc korun, o kterou původně šlo, si totiž většinou nepůjčují bohatí a vzdělaní lidé. Pokud si někdo půjčí částku deset tisíc korun, nemívá svého advokáta ani dostatečné znalosti práva.

Podle dosavadní praxe měl však "dlužník" po doručení směnečného platebního rozkazu pouhé tři dny na to, aby si advokáta obstaral a současně, aby mu zaplatil několik tisíc korun jako zálohu. I když se to některým žalovaným podaří, nastane další problém. Půjčky byly poskytovány v roce 2002, žaloby byly podávány v letech 2008 – 2009. Po tolika letech žalovaní většinou už nemají potřebné doklady ani si přesně nepamatují, jak celá věc probíhala; advokát tedy nemá potřebné podklady pro vypracování relevantních námitek – navíc mu na prostudování spisu většinou zbývají jeden až dva dny. Soudy pak podle vydávaly rozsudky, v nichž ponechávaly směnečný platební rozkaz v platnosti s tím, že konstatovaly přísnost směnečného řízení a rigiditu zákona. Dlužník se pak ne vlastní vinou ocitl v dokonalé pasti.