Fischer odhalil skutečnost: Schodek 110 miliard? Ne, zadlužíme se víc

"Nemusí to (110 miliard korun) být konečné číslo. Pro mě jediné konečné číslo, mantra, jsou tři procenta podílu deficitu na HDP, což nesmí být překročeno," řekl Fischer s tím, že taková hranice leží za 113 miliardami korun. "112 miliard se nám tam tedy těsně vejde," podotkl Fischer.

Vláda se podle Fischera domnívá, že vývoj ekonomiky by mohl být v příštím roce lepší než odhadovaný růst o 0,8 procenta. "Pracujeme s tempem 1,3 procenta," řekl. Na daňových výnosech to podle něj znamená zhruba čtyři nebo pět miliard korun navíc.

Ministr dále uvedl, že v návrhu rozpočtu počítá s navýšením plateb pro státní pojištěnce ve výši 3,7 miliardy korun. "Tedy ne 5,7 miliardy, které požaduje ministr zdravotnictví Martin Holcát," dodal Ficher.

Návrh rovněž počítá s navýšením platů ve státní správě, včetně policistů. Zatím se zvažuje výše růstu jedno, 1,5 a dvě procenta, uvedl Fischer s tím, že on sám se kloní k nárůstu o 1,5 nebo dvě procenta. V oddíle ministerstva dopravy by podle něj mohlo jít 1,7 miliardy korun na operační program doprava.

Schodky státních rozpočtů bychom mohli podle důvodu jejich vzniku rozdělit na dva základní druhy. Prvním druhem jsou schodky záměrně plánované (strukturální), druhým schodky nahodilé (cyklické). Zatímco strukturální rozpočtové schodky vznikají politickým rozhodnutím, cyklické rozpočtové schodky mají na svědomí nepravidelné a těžko předvídatelné ekonomické výkyvy.

Politici před volbami naslibují ekonomické nereálno 

Obraznou rozbuškou strukturálních rozpočtových schodků bývají nereálné předvolební politické sliby typu "veškeré zdravotnictví a školství zdarma, vysoké státní důchody, zemědělské dotace, nízké daně pro střední vrstvu...", popřípadě mylná politická filosofie kombinovaná s nedostatečným pochopením ekonomických problémů a souvislostí (díky rozpočtovému schodku vytvoříme nová pracovní místa, zvýšená poptávka domácností se stane tahounem firemních investic, státní dluh se nesplácí...).

Politici, kteří před volbami voličům naslibují "ekonomické nereálno", to mají v čase vládnutí těžké, píše server euroekonom.cz. Ihned poté, co se ujmou role správců a strážců státní pokladny, zjistí, že na splnění veškerých politických slibů bude třeba zvýšit výdaje státního rozpočtu minimálně na dvojnásobek. Buďto tedy za pomoci dvojnásobných daní zvýší příjmy státní pokladny na dvojnásobek, čímž se dostanou do rozporu se svým předvolebním slibem o nízkých daních pro střední třídu (střední třída je ve všech ekonomikách největším plátcem daní) a nejpozději v příštích volbách zmizí z politické scény, nebo své představy o masivním utrácení nenápadně zredukují a splní pouze část ekonomicky nereálných slibů.

Ani výrazná redukce předvolebních plánů na vysoké výdaje jim však zpravidla příliš nepomůže. Příjmy z daní a poplatků na financování státních výdajů stále nestačí, na řadu proto přichází nejjednodušší řešení: financování výdajů na dluh za pomoci rozpočtového schodku.

Při pohledu na historický vývoj českých státních financí je na první pohled patrné, že většina našich státních schodků patří ke schodkům strukturálním - tedy schodkům vytvořených politickým rozhodnutím. Za čistě cyklické rozpočtové schodky lze označit pouze schodky vzniklé v období ekonomického ochlazení v letech 1997 až 1999. Schodky z let 2000 až 2002 jsou již kombinací cyklických a strukturálních schodků, hluboké rozpočtové schodky vzniklé po roce 2003 patří ke schodkům strukturálním, neboť vznikly v čase vysokého ekonomického růstu.