Lidé na kurzarbeitu by podle návrhu měli aspoň 80 procent výdělku

Kurzarbeit představuje zkrácenou práci, kdy stát přispívá na výdělek za neodpracovanou dobu. Podle plánu mělo mít Česko tento nástroj od loňského listopadu. Vláda se na novele o zaměstnanosti s kurzarbeitovými pravidla dlouho nedokázala shodnout a schválila ji až koncem září. Odboráři a podnikatelé výsledek kritizovali. Poslanci navrhli desítky změn. Proti sobě pak stály i dva ucelenější koaliční návrhy - jeden předložil poslanec ČSSD Roman Sklenák, druhý poslankyně ANO Jana Pastuchová a KSČM Hana Aulická Jírovcová. Kompromisní verzi předkládají teď všichni tři společně. Dohoda se našla po dlouhém vyjednávání.

Podle nové předlohy by zaměstnavatel pracovníkovi za neodpracovaný čas platil nejméně 80 procent jeho průměrného výdělku. Stát by z toho uhradil 80 procent i se sociálními a zdravotními odvody, nejvýš ale do 1,5násobku celostátní průměrné mzdy za první tři čtvrtletí předchozího roku. Podle podkladů k návrhu by se podpora vyřizovala stejně jako dosavadní příspěvky na mzdy z programu Antivirus. Peníze od státu by ale podnik nemusel dostávat až po vyplacení výdělků. "Příspěvek v době částečné práce nemusí být refundací vynaložených nákladů na náhrady mzdy. Zaměstnavatel může nejprve podat měsíční přehled nákladů na náhrady mezd zaměstnanců, získat příspěvek a až poté vyplatit náhradu mzdy," uvádí autoři ve zdůvodnění.

Nárok na podporu by byl u zaměstnanců, kteří jsou ve firmě aspoň tři měsíce. Doma by mohli zůstat jeden až čtyři dny v týdnu, tedy 20 až 80 procent pracovní doby. Výpadek by se posuzoval za celou firmu, nebo za její závod. V době bez práce by lidé mohli chodit do kurzů či na rekvalifikace od úřadu práce. Na příspěvek by nebyl nárok u pracovníků s kontem pracovní doby. Nedostali by ho ani podnikatelé, kteří dostali pokutu za nelegální zaměstnávání, a to tři roky po jejím přiznání.

Přechod na zkrácenou práci by podnik elektronicky oznámil úřadu práce. Zavázal by se také, že tyto pracovníky nepropustí ani při kurzarbeitu, ani po určitou dobu po něm. Tento čas by měl trvat polovinu času, po který člověk dostával příspěvek při zkrácené práci. Firma by také v posledním měsíci před vyhlášením kurzarbeitu při něm či rok po jeho skončení nesměla vyplatit dividendy, mimořádné podíly na zisku či předčasně splatit úvěr. Při nesplnění pravidel by se příspěvky vracely.

Kurzarbeit by mohla spustit vláda při ohrožení zaměstnanosti po projednání v tripartitě. Přikročit by k němu mohla po přírodní pohromě či kyberútoku, v epidemii i ohrožení ekonomiky. V nařízení by stanovila pro jaké území, odvětví či okruh zaměstnavatelů by zkrácená práce se státním příspěvkem byla. Kabinet by určil ukazatele pro posouzení a také rozsah výpadku pracovní doby. Kurzarbeit by vyhlašoval nejvýš na půl roku a opakovaně by ho mohl prodloužit nejvýš o tři měsíce, ale maximálně na rok.

Podle podkladů k návrhu by využití kurzarbeitu při plošném uzavření provozů stálo měsíčně asi 2,6 miliardy korun. Z Antiviru se vyplácela částka zhruba 3,8 miliardy Kč. Pokud by v době recese přešlo na zkrácenou práci 150.000 lidí, výdaje by se měsíčně pohybovaly kolem 2,9 miliardy korun. Autoři podotkli, že částka by závisela na tom, kolik pracovníků by na kurzarbeitu bylo.