Kde by bylo Rusko nebýt komunismu? Ekonom přinesl zajímavý pohled

Uvedený stav je podle ekonoma důsledkem dvou dlouhých invazí, občanské války, dvou hladomorů a kolapsu všech obchodních vazeb a ekonomického systému. "Bez bolševické revoluce v roce 1917 by Rusko možná postihly jen tři pohromy, nebo ještě méně, podobně jako Čínu či Německo," píše Robertson. Dodává, že země by zřejmě mnohem více prosperovala a měla více obyvatel.

Odborník soudí, že zmíněné pohromy jsou důvodem, proč Rusko ztratilo šanci pozvednout svůj HDP na hlavu a index demokracie na úroveň Itálie nebo Španělska a namísto toho se opět nachází na úrovni Mexika a vykazuje čísla připomínající situaci před rokem 1917.

Stalinská industrializace

Pro Lenina byla vzdělanost prioritou a jeho politika zvýšila gramotnost ze zhruba 30% před první světovou válkou na 70-80% v 30. letech, což následně umožnilo Stalinovi Sovětský svaz industrializovat, vysvětluje expert. Konstatuje, že v roce 1900 byl ruský lidský kapitál na úrovni mexického a mírně zaostával za Brazílií, avšak již v roce 1940 byla gramotnost v SSSR o desetiletí vpředu ve srovnání se Španělskem a o půlstoletí vpředu ve srovnání s Indií , přičemž průmyslový výkon se během jediné dekády zečtyřnásobil.

"To je zřejmě největší úspěch komunismu," pokračuje Robertson. Doplňuje, že v HDP na hlavu však SSSR zaostával o 50 let za vyspělými ekonomikami Spojených států, Velké Británie či Německa, byť sovětské průmyslové kapacity zemi stačily na to, aby hrála hlavní roli v porážce nacistického Německa v druhé světové válce.

Z dnešního pohledu toto podle ekonoma potvrzuje, že státní politika nedokáže industrializovat hospodářství, dokud země nedosáhne vysoké míry gramotnosti. Etiopie například může stavět průmyslové podniky, ale stát s mírou gramotnosti okolo 60% - podobně jako Nigérie, Bangladéš a Pákistán - je stále nejméně desetiletí vzdálen industrializačnímu boomu, který zažíval SSSR ve 30. letech, deklaruje odborník. Zdůrazňuje, že nucená industrializace bez vysoké míry gramotnosti není realistickou možností pro rozvojové země.

Mnoho se nezměnilo

Před rokem 1917 tvořily dvě třetiny ruského expertu suroviny, což je dnes přibližně stejné, poukazuje Robertson. Vysvětluje, že před rokem 1917 bylo Rusko největším vývozcem obilí na světě a na tuto pozici se opět vrátilo po roce 2015. Před rokem 1917 drželi cizí věřitelé téměř třetinu ruského státního dluhu, což platí i dnes, připomíná ekonom. Dodává, že stejně jako dnes, i před rokem 1917 cizinci získávali mezi 5-8% dividend z ruských akciových společností.

Ruský kapitálový účet byl otevřen v roce 1897 a dnes je opět otevřen, stát stále vlastní železnici a nadále hraje dominantní roli v bankovním sektoru, pokračuje odborník. Konstatuje, že tou dobou se Rusko nacházelo v uvedených ukazatelích na úrovni Brazílie a Mexika, stejně jako v dnešní době, přičemž platí i to, že nejúspěšněji si v současnosti vedou ty části Ruska, které v roce 1897 vykazovaly nejvyšší míru gramotnosti.

Snaha Sovětského svazu konkurovat kapitalismu vrcholila v době, kdy země vyslala prvního člověka do vesmíru, přičemž některé odhady tehdy naznačovaly, že v HDP na obyvatele SSSR převyšuje o 30% fašistické Španělsko, uvádí expert. Deklaruje, že zemědělský potenciál země ale v té době již zdecimovala stalinská politika, která ve 30. letech vedla k hladomorům.

"To, k čemu docházelo od 60. let, bylo kontinuální potlačování spotřeby ve prospěch investic, podobně jako dnes v Číně," pokračuje ekonom. Doplňuje, že na rozdíl od dnešní Číny tyto prostředky mířily do neproduktivního vojenského sektoru, tudíž Rusko opět začalo zaostávat za Západem, zbyl mu pouze ohromný zbrojní průmysl, znalost jaderné energetiky a prakticky nic s přidanou hodnotou či orientací na zákazníka, co by dokázalo uspět na globálním trhu.

Sto let uplynulo

O století později jsou ruská čísla opět na úrovni Mexika - obě země mají nyní například stejný inflační cíl - či Brazílie, podobně jako v roce 1900, zdůrazňuje Robertson. Konstatuje, že současný výhled je pro Rusko nicméně lepší, než byl kdysi.

Rusko před sto lety bylo silně nevzdělané, podotýká ekonom. Poukazuje, že jeho dnešní HDP na obyvatele se sice blíží jen 10 tisícům dolarů a ruský politický systém je podobný mnoha rozvíjejícím se trhům, ale země patří v rámci rozvíjejících se trhů k nejvzdělanějším.

"(Ruský) konflikt s vnějším světem je dnes především rétorický, zatímco v první polovině 20. století byl velmi reálný a maximálně nebezpečný," píše odborník. Tvrdí, že ačkoliv komunismus vzal Rusku možnost přiblížit se k bohatším evropským zemím v druhé polovině minulého století, od 90. let země vykazuje značnou sílu k zotavení - v zemědělské i energetické oblasti - a znovu přitahuje zájem zahraničních investorů.

Potřeba jsou nicméně strukturální reformy, které by Rusku znovu umožnily pokusit se předběhnout Itálii a Španělsko, míní expert. Doplňuje, že tomu může napomoci skloubení tržního hospodářství s vzdělanostním odkazem starých bolševiků.