Proč teroristé neútočí v Česku? Střední Evropě se zatím vyhýbají, mají k tomu dobrý důvod

Některé země jsou z hlediska možných teroristický útoků bezpečnější než jiné. Proč tomu tak ale je? Proč v Portugalsku nebo ve Švýcarsku není riziko teroristické hrozby téměř žádné, ale v Německu, Francii nebo Británii míra tohoto rizika strmě roste?

Robert Simcox z americké společnosti The Heritage Foundation, jenž se zabývá analýzou politiky, si myslí, že bychom měli hledat příčinu ve velikosti muslimské populace v jednotlivých státech.

"Když se podíváte třeba na Švýcarsko, Irsko, Portugalsko a Norsko, tak zjistíte, že v těchto čtyřech zemích žije zhruba půl milionů muslimů. Naopak si sečtěte Velkou Británii, Německo a Francii. V těchto státech je dohromady téměř třicetkrát více muslimského obyvatelstva," říká podle magazínu The Week bývalý společník Margaret Tchatcherové.

"Samozřejmě, tato čísla neznamenají, že ve výše uvedených zemích žije 13 milionů teroristů," pokračuje Simcox. "Avšak je tu mnohem větší počet lidí, kteří mohou být osloveni Islámským státem a stát se potenciálně nebezpečnými, než třeba v Portugalsku," dodal a zároveň varoval Portugalce před přijímáním běženců.

S tím souhlasí i jiný odborník, proferor Jonathan Laurence z Bostonské univerziy. Ten se však nechce omezovat jen na jednoduché počty. Podle něj tkví problém hlouběji.

"Záleží, jestli je v těchto zemích druhá, třetí generace původních migrantů. V takovém prostředí se může rozvinout subkultura, která bude chtít bojovat za IS. Navíc tu je problém těch, kteří 'konvertují' k islámu a přidávají se k teroristickým složkám. Takoví lidé nekonvertují kvůli víře, ale spíš kvůli politickému pohledu. Nelze tedy říci, že když je člověk muslim, musí být terorista," říká Laurence.

Přidává také další dva faktory, které mohou nést spoluodpovědnost za teroristické útoky v některých západních zemích: "Prvním z nich je evropská koloniální minulost. Ta mohla otevřít v některých lidech staré rány a mohla vyústit až v politickou frustraci některých jedinců.

Druhým faktorem, který je čistě politický, je fakt, že Francie i Velká Británie se aktivně účastnily vojenských operací proti Islámskému státu a Al-Kájdě. Terorismus je tak aktem jakési odplaty. Lakonicky řečeno 'oko za oko, zub za zub'."

S politickým důvodem k teroru souhlasí i Trevor Thrall, pracovník organizace Cato Institute a profesor na Univerzitě George Masona: "Je vidět, že útoky Islámského státu nebo lidí sympatizujících s touto organizací odrážejí to, jak se která země zapojovala do akcí na Blízkém východě vedených Spojenými státy."

Dokládá to záznamy o počtech vojáků v jednotlivých operacích. Země, které dodaly největší počet vojáků, byly následně oběťmi teroristických činů. Naopak méně aktivní země na Blízkém východě zažívaly málo, nebo žádné útoky. Podle průzkumů nejbezpečnější Portugalsko a Švýcarsko totiž dodaly buď málo vojáků na akce v arabském světě (Portugalsko), nebo vůbec žádné, protože země není členem NATO, ani Evropské unie (Švýcarsko).

"To je to, o čem mluvím," pokračuje Thrall. "Násilí vyvolá další vlnu násilí. Pokud si země myslí, že výhrůžky teroristických organizací jsou takovým problémem, že je potřeba podnikout agresivní vojenskou operaci za vlastní hranicí, pak se taková země musí vyrovnat s tím, že bude následovat nějaká odplata."

"Ale upřímně, je to v rukou těch zemí. Pokud se přestanou vměšovat do cizích záležitostí, mohou násilí na svém území úplně zamezit," uzavírá Thrall.