„Nechceme být součástí nového kolonialismu.“ Čínský Marshallův plán se potýká s problémy, řada zemí z něj odstupuje

OBOR má propojit více než 60 zemí do jednoho obrovského ochodního pásu. Vybudování rozsáhlé infrastruktury je v zásadním centru zájmy Číny, největšího exportéra na světě. Účastnícím se zemím Čína slibuje prudký ekonomický rozvoj, jak budou navázáni na jednu z největších ekonomik světa, která podle některých prognóz postupně přestihne (či už přestihla) USA jako nejúčinnější a největší ekonomiku světa.

Západní země se k ambicióznímu čínskému plánu staví se značnou dávkou skeptičnosti. Mají za to, že Čína nehodlá pomoci zainteresovaným zemím pomoci k prosperitě jako spíše se jedná o její způsob, jak posílit svou pozici na globálním trhu a rozšířit své mocenské panství. Podle řada západních hlasů se jedná v podstatě o neokoloniální projekt, který nepřinese zainteresovaným zemím ekonomický rozvoj jako spíše dluh.

Čína nařčení ze zadlužování zúčastněných zemí odmítá. „Žádná dluhová past nebyla vytvořena,“ komentoval Ning Jizhe, viceprezident čínské Národní rozvojové a reformní komise, námitky západních analytiků. „ Živobytí lidí a hospodářský rozvoj byly posíleny.“

Rebelie proti čínským ambicím

Jizhe reagoval na kritiku západních analytiků poté, co Malajsie zrušila dva významné projekty. „ Věřím, že samotná Čína nechce vidět Malajsii jako zbankrotovanou zemi,“ odůvodnil své rozhodnutí malajsijský premiér Mahathir Mohamed s odkazem na vysoký státní dluh země. „Nechceme situaci, kdy by došlo k nové verzi kolonialismu, protože chudé země nejsou schopné soutěžit s bohatými zeměmi."

Nejedná se o jedinou zemi, která se pokouší měnit či vycouvat z obchodních podmínek předkládaných Čínou v rámci participace na OBOR. Vlády, Thajska, Tanzanie, Srí Lanky a Nepálu zrušily, zredukovaly nebo znovu vyjednaly projekty.

Americký think- tank Centrum pro globální rozvoj (CGD) zhodnotil současnou i budoucí úroveň dluhu v 68 zemích OBORu a zjistil, že 23 z nich je dnes vystaveno riziku dluhu. Podle CGD pro osm z těchto zemí budoucí financování projektů iniciativy OBOR významně přispěje k riziku dluhové nouze. Jedná o Pákistán, Džibutsko, Maledivy, Laos, Mongolsko, Černou Horu, Tádžikistán a Kyrgyzstán.

Zvláště zranitelný je podle CGD Pákistán. Má 62 miliardový dluh (v dolarech), který je z 80% vlastněný Čínou. Vysoká výše dluhu je kvůli projektům OBOR s vysokými vstupními náklady. Pákistán zvažuje, že požádá na řešení svých ekonomických problémů od půjčku od Mezinárodního měnového fondu (MMF) až do výše 12 miliard dolarů. Balíček pomoci od MMF by od Pákistánu vyžadoval zveřejnění finančních údajů o na OBOR navázaných projektech, které dosud byly drženy pod pokličkou, poukazuje hongkongský ekonomický web Ej Insight.

Nejenom západní média upozorňují na způsob, jakým Čína prostřednictvím dluhu daných zemí získala přístup k jejich infrastrukturním obchodním sítím. Od Srí Lanky takto získala významný podíl ve svém přístavu Hambantota, poté, co země nebyla schopná splatit půjčky od Pekingu. Od Zambie zase Čína získala kontrolu nad mezinárodním letištěm a státní energetickou společností.  

Právě africké země a Afrika jako celek bývá na Západě jmenována jako příklad sobeckých, kolonialistických ambicí Číny. Podle řady západních médií Čína se pokouší africké státy dostat pod svůj ekonomický vliv, aby mohla od nich čerpat jejich cenné zdroje. Čína též čelí kritice, že nerespektuje životní prostředí a převážením svých dělníků se nepodílí na stimulaci místního ekonomického rozvoje.