KOMENTÁŘ | Motoristé nebo Stačilo! ve vládě? Pro Babiše nevýhodné, některá vládní strana na podzim musí zkousnout hrdost

Podle dlouhodobých průzkumů veřejného mínění si hnutí ANO udržuje dominantní postavení a vše nasvědčuje tomu, že letošní sněmovní volby ovládne – pokud se nestane zázrak. Ačkoli v poslední době mírně oslabilo ve prospěch menších stran, například Motoristé sobě, jeho celková pozice zůstává pevná a zásadní změny se nekonají.

Tento vývoj nepřináší žádné velké překvapení. Hnutí ANO si systematicky buduje podporu napříč generacemi – oslovuje jak starší voliče, tak mladší generaci. Ačkoliv mnohé jeho sliby zavánějí populismem a jejich realizace je přinejmenším nejistá, vyhlídky na podzimní triumf může Babiš přičítat především současné vládní koalici, jejíž kroky působí nepřesvědčivě a často budí kontroverze.

Jak však ukazují nejen evropské, ale i globální trendy, na vzestupu jsou strany z okrajů politického spektra. V Německu raketově rostou preference krajně pravicové AfD, zatímco Spojené státy se ocitají v sevření mocenského tandemu prezidenta Donalda Trumpa a nejbohatšího muže světa Elona Muska.

Stejný trend lze pozorovat i v České republice. Zatímco (krajně) pravicoví Motoristé sobě nadále posilují a komunistická koalice Stačilo! si stabilně udržuje hranici pěti procent, tradičně umírněné strany jako KDU-ČSL, TOP 09 a Piráti se propadají stále hlouběji.

Největší problém však spočívá v tom, že pokud koalice SPOLU vstoupí do voleb ve stejné podobě jako minule, její současný volební potenciál nemusí stačit k vytvoření většinové vlády se STAN. Situaci navíc komplikuje postoj Pirátů, kteří po sérii mezistranických sporů vedoucích k jejich odchodu z kabinetu Petra Fialy na další spolupráci pravděpodobně nepřistoupí.

Naopak hnutí ANO má reálnou šanci zvítězit s výrazným náskokem a sestavit jednobarevnou vládu. Nicméně předvolební boj se teprve rozbíhá, a dosud nebyla vyložena všechna „špinavá“ esa. Stejně jako současné koaliční strany může i ANO přijít o část voličské podpory, což by nakonec mohlo vyústit v situaci, kdy k vytvoření vlády bude muset hledat spojence napříč krajní pravicí či levicí.

Vláda ANO a SOCDEM? Nereálné

V této situaci se jako nejméně kontroverzní varianta jeví návrat Sociální demokracie (bývalé ČSSD) do Sněmovny pod vedením Jany Maláčové. I menší počet mandátů by mohl otevřít cestu ke koalici ANO a SOCDEM, což by bylo stále přijatelnější řešení než případná vláda ANO s komunisty či krajními nacionalisty.

Jenže situace zdaleka není tak růžová, jak by se mohlo zdát. Volební potenciál SOCDEM byl v posledních letech prakticky rozprášen – především ve prospěch ANO, ale i dalších levicových či dokonce vládních subjektů. Pokud se sociálním demokratům podaří přiblížit pětiprocentní hranici, bude to spíše politický zázrak než předvídatelný úspěch.

Komunisté podpořili devastaci státního rozpočtu

Na rozdíl od SOCDEM se poměrně solidně daří koalici Stačilo! pod vedením Kateřiny Konečné. Ačkoli se programové vize hnutí ANO a komunistů v mnohém rozcházejí, nelze přehlédnout, že Babiš už v minulosti neváhal požádat KSČM o podporu – například při skládání vlády v roce 2017. Právě komunisté tehdy sehráli klíčovou roli a byli hlavním důvodem, proč kabinet ANO a tehdejší ČSSD přežil celé čtyři roky, navzdory řadě masivních neúspěchů.

Ano, komunisté skutečně podporovali Babišovu vládu, která se během pandemie koronaviru potýkala s výraznými problémy a vytvořila rekordní schodek státního rozpočtu přesahující 400 miliard korun. Konkrétně v roce 2021 dosáhl deficit 419,7 miliardy korun, což byl nejhorší výsledek od vzniku České republiky.

Za Babišovy vlády se stalo běžným, že schodek rozpočtu přesahoval sto miliard korun. Například v roce 2020 byl schodek 367,4 miliardy korun. Současná vláda Petra Fialy postupně snižuje rozpočtové schodky. V roce 2024 dosáhl deficit 271,4 miliardy korun, což je meziroční pokles o 17,1 miliardy korun.

Pokud se Babiš rozhodne spojit síly s Konečnou a její koalicí, Českou republiku zřejmě nečekají jednoduché časy. Politika štědrých důchodových výdajů a dalších opatření zatěžujících státní rozpočet nebude jen pokračovat, ale ve spojení s komunisty se pravděpodobně ještě více prohloubí.

S Motoristy Trumpovou loutkou

Jak hnutí ANO, tak Motoristé sobě otevřeně sympatizují s politikou nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa. Pokud by tyto dvě strany vytvořily koalici, znamenalo by to nekritickou podporu téměř jakéhokoliv Trumpova kroku či prohlášení, a tedy výrazné přizpůsobení české politiky jeho agendě.

Jenže česká politika se americké jednoduše přizpůsobit nemůže – už jen proto, že funguje na zcela odlišných principech. Demokratické instituce, které zajišťují stabilitu systému, se liší, stejně jako samotné procesy vládnutí. Zatímco ve Spojených státech hraje klíčovou roli federalistické zřízení s prezidentem v čele, Česká republika je unitárním státem s jasnou dominancí vlády a parlamentu, což zásadně ovlivňuje politickou dynamiku i možnosti řízení země.

Stejně jako v případě vládního systému se liší i samotné mocenské postavení obou zemí. Spojené státy si mohou dovolit jednat samostatně podle vlastních strategických zájmů, aniž by to zásadně ohrozilo jejich mezinárodní postavení. Česká republika však takový luxus nemá – jakékoli unilaterální kroky by mohly oslabit její vazby na klíčové spojence a vystavit ji geopolitickým rizikům, včetně bezprostředního ohrožení ze strany Ruské federace.

Není zcela jasné, do jaké míry Babiš a Motoristé sobě skutečně plánují bezvýhradně podporovat Trumpovu administrativu, avšak lze očekávat, že budou ochotni vyhovět téměř jakémukoli požadavku z Washingtonu. Takový přístup by mohl mít vážné důsledky nejen pro postavení České republiky v Evropské unii, ale i pro její celkovou mezinárodní reputaci a diplomatickou stabilitu.

Někdo se musí přenést přes vlastní hrdost

Pokud by hnutí ANO před volbami výrazně oslabilo, mohlo by se ocitnout v situaci, kdy by ke své vládní většině potřebovalo podporu jak od koalice Stačilo!, tak od Motoristů sobě. Výsledkem by byla ideologicky nesourodá levo-středo-pravá vláda, která by postrádala jakoukoli vnitřní soudržnost a jen stěží by dokázala vytvořit stabilní program na celé čtyřleté volební období.

S velkou pravděpodobností by taková nesourodá vláda vedla k předčasným sněmovním volbám, jelikož Motoristé sobě a koalice Stačilo! by se jen těžko shodli na klíčových politických otázkách – jejich programy jsou v mnoha ohledech neslučitelné. Babiš, případně Karel Havlíček jako premiér, by se tak ocitl v bezvýchodné situaci, která by téměř jistě znamenala jejich politickou smrt. 

Pokud koalice SPOLU a STAN nezískají dostatek mandátů k sestavení vlády podobné té současné, bude nutné hledat radikální řešení. Některá z koaličních stran by se musela přenést přes vlastní hrdost, zapomenout na rozpory s hnutím ANO a následovat osud SOCDEM – tedy vstoupit do vlády s Babišem a směřovat k politickému zániku.