KOMENTÁŘ | Pohádka o českých důchodech? Šťastný konec je stále v nedohlednu

Přiznejme si úplně otevřeně, že když se nepovedlo v této otázce udělat nic kloudného za třicet let novodobé české historie, tak ani v nejbližších letech nebude žádná viditelná a citelná změna. A faktem taky je, že žádná vláda sama nemá moc reálných šancí, aby bez pomoci zrovna té své opozice, cokoliv změnila. Takže i paní Alenka, i pan Karel, toho času v opozičních politických lavicích, kteří právě kvůli penzijním otázkám vyvolávají u svých podporovatelů téměř hysterické odsudky současné vlády, dobře vědí, že vzhledem k pořádně děravé státní kase nebudou ani oni, dostanou-li se někdy znovu na politické výsluní, schopni sami s penzemi cokoliv udělat. Faktem taky ale je, že proč by něco dělali, když stačí vyhazovat pětitisícovky lidem z helikoptéry.

Jenže to velká většina, nás milých Čechů, vůbec neřeší. A protože chce mít prostě nejen v důchodu od státu co nejvyšší penzi, ať se děje, co se děje, ráda si na těch pět tisíc počká, že? Už vůbec nás totiž nezajímá, že růst výdajů právě jen na penze, je tak rychlý, že nejen firmy, ale ani jejich zaměstnanci, mající v Evropě jedny z nejvyšších sociálních odvodů, nestačí na penze vydělávat. A bude hůř. Ne, že ne.

Můžete namítnout, že druhou stránkou pohledu může být otázka, tak co tedy? Má se výplata důchodů ze státu kvůli úsporám zastavit? Ne. O čem je tedy řeč? Smutná a ani nynějšími opozičníky jejich voličům nepřiznaná pravda je, že do českého penzijního systému pořádně zatéká. A že celá komplikovaná stavba důchodů v Česku chce, když ne úplně novou stavbu na silných základech, tak urychleně „z gruntu“ pořádnou přestavbu. A pokud tohle nechce svým fanouškům říct na rovinu, tak nezaslouží slitování.

Statistiky prý nelžou, i když i ty naleznou řadu kritiků, kteří budou průměrným číslům vytýkat, že v nich nejsou vidět opravdu lidé, kteří potřebují finanční pomoc kvůli nízké penzi. Ale i přesto. Nejen u ekonomů, ale především u lidí, kteří rozumí vývoji demografických křivek a dokáží je spojit s dalšími ekonomickými statistikami, lze zjistit, že pokud se v Česku opravdu v brzké době nic nezmění, není reálné, že ve statistikách, jakou je třeba ta od Eurostatu, tedy Evropského statistického úřadu, vydaná v lednu letošního roku o nejvyšších státních penzích v členských zemích Evropské unie, tuzemská ekonomika bez potřebných systémových změn zřejmě hned tak figurovat nebude. Když budu chtít stav trochu odlehčit, konstatuji, že když nedojde v penzích v Česku k ničemu podstatně lepšímu, pak s o to větší pravděpodobností bude Česko figurovat jako ideálně levná země pro dožití v top přehledech pro život třeba bohatých amerických penzistů.

Nemůžu se proto zbavit dojmu, jak to koneckonců ukazuje dění, a hlavně diskuze kolem důchodů na domácí politické scéně, že více než snaha postavit celý systém výplaty penzí v Česku na pevné základy, je motivací odpovědných udržet za každou cenu či jen při zdánlivě atraktivních „kosmetických“ změnách v penzích „rovnostářský přístup“. Ten přece dobře známe z let před rokem 1989. Všichni jsme si byli ve všem rovni, a i když někteří si byli už tehdy „rovnější“, tak všichni měli všechno, všem se dávalo stejně, všichni se museli, když něco chtěli ptát u všech možných i nemožných kamarádů, známých známých, a tak pořád dokola. A tenhle zasmrádlý systém, byť jsme na něj nadávali a hanili ho, pořádně utkvěl v paměti a chování. Tak proč měnit zaběhlé postupy, nikdo nám to nebude brát ani v důchodech. 

Co na tom, že stát potřebuje srazit šíleně rostoucí sociální výdaje stůj co stůj. Ať se šetří jinde, řekne jistě každý druhý poctivý obyvatel této země, že? Zdroje tu jsou, zdaňte víc zahraniční firmy a zařiďte, aby dividendy z tuzemských „dceřinek“ neopouštěly hranice země. Dá se slyšet vějíř řešení komplikované situace u sociálních výdajů. A pak prý bude i na všechny důchody bez potřeby cokoli měnit. Zdá se vám to šílené? Bohužel ani ti druzí zatím nic kloudného - i přes snahu za každou cenu vymyslet kvadraturu kruhu - nic smysluplného s penzemi neudělali. A neudělala v tom nic ani žádná důchodová komise, ať už byla vedena kýmkoli. Smutnou douškou k opozici je i to, jak ukazují právě aktuální volební preference po rétorických výpadech proti nápadům vládních lídrů, že Čechům se pořád líbí víc ti, kteří jenom poukazují na chyby druhých než na vlastní. A už vůbec se jim nelíbí ti, kteří se snaží udělat něco smysluplného, byť nepopulárního. Snad proto nebude platit: Mnoho myslivců, zajícova smrt.