KOMENTÁŘ | Putin vládnoucí dalších šest let je nebezpečím pro Rusko i svět. I Češi se na to musí připravit

Co je jisté – Rusko se nestane pod Putinovým vedením demokratickou zemí a patrně nepřestane válčit na Ukrajině. Samotný základ demokracie je v rozdílech – a to nejen mezi voliči, ale také mezi lidmi, kteří se ucházejí o jejich mandát. Střídání demokraticky zvolených zástupců je to, co odlišuje demokracii od jiných režimů. Jelikož si Putin chce uzmout dalších šest, respektive dvanáct let, tak o demokracii nemůže být řeč.

Ukončí ale Putin válku na Ukrajině? Dle dosavadního vývoje se to nezdá jako pravděpodobný scénář. Kyjev se bude bránit ještě hodně dlouho a není ani jisté, co vše vydrží Rusko samotné. Stejně dobře jako ruská ekonomika se může rozpadnout i samotná Putinova moc – což je pro Rusko paradoxně černý scénář. 

Mocenské vakuum v Kremlu by znamenalo ohrožení nejen pro stabilitu a suverenitu Ruské federace, ale i pro svět samotný. Dosavadní koncentrace moci okolo Putina a jeho věrných znamená, že je armáda pod pevnou autoritativní kontrolou – včetně jaderných zbraní. 

Kam tedy Rusko pod vedením Putina bude v příštích šesti letech směřovat? Demokracie ani mír nejsou možností. Všechno nasvědčuje tomu, že se Kreml bude nadále pokoušet ovlivňovat politiku nejen okolních zemí, ale i těch menších přímo v srdci Evropské unie, a to v čele s Českou republikou a Slovenskem. Bude více než vhodné se na scénář pokračovací hybridní války připravit – a stejně tak připravit i obranné kapacity NATO pro případ ozbrojené konfrontace, kterou Putin čím dál častěji vyhrožuje. 

Bude tedy pokračovat přímé ohrožení soudržnosti Evropské unie a severoatlantických spojenců? Nevyhnutelně. Putin nezmění svou zahraniční politiku ze dne na den. A pokud ji někdy změní, tak rozhodně nebude vstřícnější. Z EU a NATO už si udělal velice mocné nepřátele a žádné urovnání vztahů určitě v plánu pro další dekádu není. A Putinův pocit ohrožení jistě nepřichází pouze ze Západu. Moc dobře si uvědomuje, že si Čína brousí zuby na posílení vlivu na Dálném východě – tedy tam, kde se rozkládá většina ruského území. 

Do karet stárnoucího ruského prezidenta nehraje ani fakt, že se řada zemí chce od vlivu Moskvy oprostit. Ukrajinou počínaje, Kazachstánem a Arménií konče. Zbyl mu snad jediný skutečně věrný spojenec – Bělorusko, které v Evropě má jen extrémně slabý vliv. Během dalších šesti až dvanácti let se totiž může velice pravděpodobně stát, že Evropská unie bude bohatší o Ukrajinu, Moldavsko či Gruzii. Stejně tak Severoatlantická aliance.

Tím pádem můžeme odtušit, že politická mapa Evropy i světa bude po éře Vladimira Putina úplně jiná. Paradoxně se stane přesně to, proti čemu celou dobu bojoval a neváhal rozpoutávat války s pověstnou genocidní povahou.

Odchod Vladimira Putina do důchodu, ať už za šest nebo dvanáct let, nechá na světových mapách Ruskou federaci jako sirotka. Málokdo s ní bude chtít mít něco společného a elity uvnitř země se v nejlepším případě porvou o moc přímo v Kremlu. V tom horším případě zatáhnou do války celý svět. A to jen pro vlastní obohacení a moc.