Američané plánují stáhnout své vojáky z Iráku do roku 2026. Tento krok by však mohl otevřít dveře většímu vlivu Íránských revolučních gard v regionu, což by mělo vážné důsledky nejen pro Irák, ale i pro bezpečnostní situaci na Blízkém východě, zejména v Izraeli a okolních zemích.
Přítomnost amerických vojáků v Iráku (a obecně na Blízkém východě) je častým předmětem kritiky a spekulací. Jak v pondělí informovaly EuroZprávy.cz, americké jednotky se mají z Iráku stáhnout. Podle plánu, který byl obecně odsouhlasen, ale ještě potřebuje konečné schválení obou vlád, by mělo několik stovek vojáků opustit Irák do září 2025, přičemž zbytek by odešel do konce roku 2026.
Odchod amerických jednotek z Iráku ale nemusí nutně přinést jen pozitivní důsledky. Přítomnost amerických sil v zemi připomínala temnou kapitolu jak irácké, tak americké historie. V roce 2003 tehdejší prezident USA George W. Bush ohlásil invazi do Iráku, jejímž cílem bylo svrhnutí diktátora Saddáma Husajna. Americké jednotky však v zemi zůstaly mnohem déle, než se původně plánovalo – zatímco z Afghánistánu se stáhly v roce 2021, v Iráku jsou přítomny dodnes. Tento fakt se nelíbí irácké vládě, protože Husajnova éra je už více než dvě dekády za námi, ale američtí vojáci zůstávají.
Navzdory napětí pomohly americké síly v Iráku i Sýrii vojensky porazit teroristickou organizaci Islámský stát. I dnes se podílí na různých operacích – například minulý týden při společné protiteroristické akci amerických a iráckých vojáků v západním Iráku bylo zabito nejméně čtrnáct bojovníků ISIS a sedm amerických vojáků bylo zraněno.
Jakmile ale američtí vojáci odejdou, irácká armáda, kterou vycvičili, zůstane na všechno prakticky sama. Podobná situace nastala před třemi lety v Afghánistánu, kdy po odchodu Američanů prakticky okamžitě převzal moc Tálibán – tedy ta teroristická organizace, proti níž Washington původně bojoval.
Blízký východ je dnes pod velkým tlakem. Zatímco Izrael bojuje proti Hamásu v Pásmu Gazy, Írán hrozí totální válkou. Současně dochází k neustálému ostřelování mezi izraelskými silami a libanonským Hizballáhem a krize se dále prohlubuje na Západním břehu Jordánu. Íránské revoluční gardy (IRGC) mají významnou přítomnost v regionu, například v Sýrii, a jemenské Hutíjské milice ohrožují lodě v Rudém moři.
V těchto turbulentních podmínkách se Američané stahují z Iráku – což potěší zejména proíránskou politickou scénu v zemi. IRGC pravděpodobně získají volnější působnost i na iráckém území, protože není jasné, zda zdejší armáda dokáže vzdorovat tlaku nejen revolučních gard, ale také místních politiků. Pokud si IRGC v Iráku upevní svůj vliv, Írán získá přímý pozemní koridor až k izraelským hranicím, což by byla strategická noční můra pro Tel Aviv i Washington.
Íránský vliv, přestože je již nyní značný, je na Blízkém východě do určité míry omezován právě přítomností Američanů. Americká armáda vnímá IRGC jako nepřátelskou sílu, a proto se proti ní důsledně staví. Americké základny v Iráku tak slouží jako „bariéra“ proti šíření íránského vlivu. Pokud však tyto základny zmizí, IRGC dostanou volné pole působnosti. Írán by se mohl v Iráku prosadit bez boje – prostou „rekonstrukcí“ režimu, který by byl silně proislámský.
Teherán tak může dosáhnout svého cíle – islámských revolucí nejen v Iráku a Sýrii, ale potenciálně i v dalších zemích, jako je Libanon nebo Jordánsko. Ne každá země na Blízkém východě je schopna vzdorovat íránskému tlaku – zejména malý a oslabený Libanon. Libanon, který dlouho fungoval na základě konsociační demokracie, je nyní velice zranitelný a jediný impuls ze strany IRGC by mohl vést k jeho přeměně na íránský emirát. Íránská expanze by mohla být daleko brutálnější než Arabské jaro a mnohem cílevědomější.
Írán usiluje o islámskou revoluci v regionu už po dekády – odtud pochází i název „revoluční gardy“ – a nehodlá ze svých cílů ustoupit. Vidí se jako přední mocnost Blízkého východu, proti níž se může postavit maximálně Izrael, Saúdská Arábie, případně Turecko nebo Egypt. Pokud Írán skutečně vyvine jadernou zbraň, jediným státem, který se mu postaví, by mohl být Izrael – pokud Spojené státy nezasáhnou.
Související
Blízký východ na pomezí války. Irák kvůli Izraeli vyhrožuje útokem na americké základny
Hamás a Hútijové mají nové politické kanceláře v Bagdádu. Vliv Íránu sílí
Irák , Americká armáda (U.S. ARMY) , komentář
Aktuálně se děje
před 1 hodinou
Navalnyj vtipkoval o tom, že ho Putin nechá zabít, ukazují memoáry
před 2 hodinami
Slovensko si připomíná tragickou střelbu v Bratislavě. Pellegrini vidí jedinou cestu
před 3 hodinami
Úpadek amerického vlivu. Je ohrožena pozice nejmocnější země světa?
před 4 hodinami
U vlády neobstál. "Neúnosný" návrh růstu platů v politice se ještě bude řešit
před 5 hodinami
Rok starý debakl se neopakoval. Češi podali nejlepší výkon pod Haškem a vyhráli nad Albánií
před 6 hodinami
Harrisová se chystá poukázat na rozdíl mezi sebou a Trumpem
před 6 hodinami
Větrné počasí poškádlí Česko, rozšíří se téměř na celé území
před 8 hodinami
Rusové se neštítí ničeho. Už zase oslavují sovětského diktátora Stalina
před 8 hodinami
Zítko už není ve vazbě. Soud s ním ale pokračuje
před 9 hodinami
Číná překonává Rusko ve všem. Až na jednu oblast, upozorňuje expert pro EZ
před 10 hodinami
Největší záhada Everestu ožívá. Povedl se velký objev
před 10 hodinami
Jak vidět kometu na obloze? Astronomové radí, co (ne)dělat
před 11 hodinami
Policie popsala pátrání po střelci, který u Plzně zasáhl nezletilou
před 13 hodinami
Počasí na příští týden: Teplo skončilo, teploty budou klesat
včera
Letadla i vojáci. Trumpa bude před volbami hlídat armáda
včera
Počasí bude stále horší? Nedávné povodně byly podle vědců jen začátek
včera
Hizballáh má nové velení. Chystá se na specifický druh války
včera
Rusko chce vyvolat chaos v Evropě, varuje MI5. Kreml obratem zareagoval
včera
Írán za dodávku raket do Ruska zaplatí. Evropská unie plánuje sankce
včera
Z podnikatelů populisty: Babiš a Trump jsou v podstatě totéž
Může být velký podnikatel dobrý politik? Záleží na mnoha faktorech, osobnosti jako Donald Trump nebo Andrej Babiš ale ukázaly, že jim jde hlavní o vlastní image (a profit). Hranice mezi politikem-podnikatelem takového formátu a populistou je velice tenká a oba muži ji zdárně překročili.
Zdroj: Jakub Jurek