RECENZE: Chvění aneb Nezapomenutelný zážitek v Národním divadle Brno

„Poslední list se třese na platanu..."

Umělecký šéf baletu pražského Národního divadla a jeden z nejvýraznějších choreografů současnosti Petr Zuska vytvořil pro Balet NdB původní dílo s názvem Chvění. Jak sám říká, nesnažil se vytvořit příběh, ale spíše symbolický obraz, vyjádření vlastních pocitů a osobních postojů.

Inspirací mu byla hudba polského skladatele Henryka Goréckého, pro druhou polovinu představení použil téměř celé album Hradišťanu Chvění, na němž Jiří Pavlica zpracoval mimo jiné báseň Vladimíra Holana Poslední. Zuska ve svém díle zpracoval jak vztah jedince k druhým lidem i ke světu, ale i nestabilitu současné doby spojené s uprchlíky.

V první části inscenace zazní téměř celá 3. symfonie polského skladatele Henryka Góreckého. Mystická závažná hudba, kterou skladatel věnoval obětem války, je rozhovorem mezi Kristem a jeho matkou Marií. Střed černé scény se schodištěm rozděluje nerovná bílá čára, tanečníci v černých kostýmech slézají po schodišti a opět mizí v orchestřišti. Staví se do řady, vyčleňují se, tvoří dvojice a skupinky a vytváří dojem nekonečného množství lidí. Tak jako lidé, kteří se objevují v našich životech a zase mizí.

Objevují se sólisté – On a Ona, v premiérovém obsazení Arthur Abram a Ivona Jeličová. On přichází s kufrem, který se stává motivem celé inscenace, symbolem odcházení, ale i nových začátků. V dokonalém provedení sólistů a celého sboru se objevují krásné obrazy, například tanečníků objímajících se na kufrech. K vizuálně perfektnímu zpracování přispělo i důmyslné osvětlení a průhledná opona, která tvoří dojem deště, rozděluje scénu a odděluje tak postavy, nejpůsobivějším obrazem je však stín Jeličové, který se odráží na oponě, když tanečnice schází ze schodů.

„Bývá nám ticho jako dětem zima..."

V druhé polovině zazní téměř celé album Chvění Jiřího Pavlici. V celkem ostrém kontrastu ke Góreckého symfonii je v hudbě Hradišťanu prostor i pro odlehčení. Výstup sboru na píseň Moje vina připomíná šamanské tance, v choreografii na píseň Altaj, Altaj se objeví prvky stylů od lidových tanců po ty nejmodernější. Ze skvělého a sehraného souboru zaujal člen sboru Thoriso Magongwa.

Představením prostupuje píseň Poslední list, která se opakovaně vrací a funguje jako motiv, kterým lze celé Chvění charakterizovat. V závěrečné části se vrací úryvky z Goréckého symfonie, inscenace se tak zacyklí a dostává ještě více na působivosti a závažnosti.

Chvění v Národním divadle Brno je snad nejpůsobivější dílo, které má soubor na repertoáru. Ve spojení s perfektním výběrem hudby a kvalitními výkony tanečníků se jedná o nezapomenutelný zážitek.

Celkové hodnocení: 100 %

Balet Národního divadla Brno: ChvěníChoreografie, libreto, režie: Petr ZuskaHudba: Henryk Górecki, Jiří PavlicaScéna: Jan DušekKostýmy: Kateřina ŠtefkováPremiéra: 10. listopadu 2016 v Janáčkově divadleObsazení: Ivona Jeličová / Nelka Lazović / Emilia Vuorio (ONA), Arthur Abram / Michal Pimek / Martin Segeťa (ON)