RECENZE: Kmeny v Redutě aneb Jak je nemožné někam nepatřit

Inspiračním zdrojem pro inscenační tým se stala kniha Kmeny, kterou v roce 2011 publikoval hudebník a výtvarník Vladimir 518 společně s publicistou Karlem Veselým a fotografem Tomášek Součkem. Kniha mapovala pražské subkultury neboli kmeny (tedy sociální skupiny, které spojuje stejný zájem, styl oblékání a názory), mezi nimiž najdeme gotiky, motorkáře, skinheady, ale také skupiny kolem hudebních žánrů jako hip hop, punk nebo emo.

„A přitom nechceme nic jiného, než si žít vlastním způsobem…“

Holiček se svým týmem s předlohou zachází velmi volně. Podobně jako u jeho minulé inscenace v Redutě, Černé labuti, z knihy přebírá spíše téma, myšlenku, textu se však spíše nedrží. Inscenaci Kmeny totiž tvoří osobní zkušenosti herců, kteří zde vystupují za sebe a vypráví údajně reálné příběhy o svých jak pubertálních kmenových zkušenostech, z nichž „vyrostli“, tak i těch přetrvávajících. V promluvách herců se občas objeví citáty z knihy, které však patří z jiného kmene. Inscenace tak dokládá, že přestože jsou kmeny v předloze jasně ohraničeny, myšlenka je vždy stejná.

Děj inscenace je jednoduše, ale účinně ohraničený situací v prádelně, kdy vždy jeden herec vybere z pračky svůj kostým odpovídající kmeni, o němž se bude mluvit. Takhle se prostřídá všech sedm aktérů, z nichž někteří svůj příběh odehrají sami a některým asistují i ostatní. Nechci prozrazovat všechna témata, některá nejspíš diváky i překvapí, všechny příběhy jsou však podány neuvěřitelně zábavným způsobem. Ať už se příběhy herců opravdu zakládají na realitě nebo ne, divák rozhodně tento dojem dostane. Protagonisté vystupují pod vlastními jmény a příběhy doplňují opravdu reálnými detaily z vlastního života. Díky tomu inscenace diváka dokáže vtáhnout a především mu ukázat, že dané téma se týká nás všech.

Přestože se inscenace dá charakterizovat především jako komedie, dostalo se do ní i několik vážnějších momentů nebo náznaků závažných témat, které ději dodávají ještě větší váhu a aktuálnost. Jedná se například o epizodu s motorkářem končící havárií nebo náznaky nacismu v kapitole o punku.

„Já jsem chtěla tak moc, až jsem nechtěla – někam patřit.“

Jak již bylo řečeno, isncenace je zasazená do prádelny, a přestože by se pravidelné střídání účinkujících a jejich příběhů mohlo stát jednotvárným, každý příběh je natolik jiný jak tematicky, tak ztvárněním, že si inscenace drží tempo po celou svou devadesátiminutovou stopáž. Přes výše zmíněné vážnější momenty je inscenace především komická, čemuž kralují výstupy tanečníka Kaminského nebo vyznavače outdooru Jakuba Šafránka. Inscenace pak vrcholí výstupem Annette Nesvadbové, která nevtíravým, ale velmi zábavným způsobem vtáhne do děje i diváky. Jaksi magickou atmosféru má také výstup hostující herečky Milady Vyhnálkové.

Herecké obsazení je (stejně jako tomu bylo u Černé labuti) velmi vyrovnané. Herci už znají Holičkův způsob práce (autorská tvorba založená na improvizaci) a očividně si jej užívají. Ze sedmi herců (Annette Nesvadbová, Magdaléna Tkačíková, Milada Vyhnálková, Roman Blumaier, Štěpán Kaminský, Jakub Šafránek, Martin Veselý) je těžké kohokoliv vyzdvihnout, všichni podávají stejně vynikající výkony.

Kmenům v Redutě se opravdu nedá nic vytknout. Výborné herecké obsazení, poutavé režijní pojetí a aktuální téma, které se dotýká každého z nás, z nich dělají jednu z nejlepších inscenací, které má Národní divadlo Brno na repertoáru.

Celkové hodnocení: 100 %

Divadlo Reduta (Národní divadlo Brno)

Braňo Holiček a kol.: Kmeny

(na motivy knihy Kmeny od Vladimira 518 a Karla Veselého)

Režie: Braňo HoličekDramaturgie: Ilona SmejkalováVýprava: Nikola TempírProjekce: František Pecháček, Nikola Tempír, Jan VrbkaÚčinkují: Annette Nesvadbová, Magdaléna Tkačíková, Milada Vyhnálková j. h., Roman Blumaier, Štěpán Kaminský, Jakub Šafránek, Martin Veselý

Česká premiéra: 9. 2. 2017