České snění. Národní divadlo Brno vypráví o naší nejslavnější gymnastce

Národní divadlo Brno zahájilo 15. února projekt České snění, jenž je tvůrčím příspěvkem činoherního souboru k roku české státnosti. První akcí bylo promítání dokumentu Věra 68 a debata s režisérkou Olgou Sommerovou. Součástí projektu je i premiéra nejnovější inscenace Věra, pokračovat bude 6. března v 17.15 debatou s autorkou hry Simonou Petrů a režisérkou Terezou Karpianus před reprízou inscenace. Po představení se bude konat i komentovaná procházka scénografií na jevišti divadla Reduta.

Věra je původní česká hra Simony Petrů, která vypráví fascinující příběh nejslavnější české gymanstky. Nejuváděnější brněnská autorka ji napsala přímo pro činohru Národního divadla Brno.  

„Životopisy ráda přenechávám historikům a dokumentaristům. Tedy těm povolanějším, vzdělanějším a ráda bych, kdyby objektivnějším. Pokud píšu hru o skutečně žijící postavě, používám její život jako obecnější metaforu tématu, kterému se chci věnovat. A tak jako během psaní toužím přiblížit a obhájit její postoje, toužím stejně tak přiblížit a obhájit svůj pohled na věc. Nechci a nemohu být nestranná, ukazuji jen svůj úhel. A pokaždé se těším na každou konfrontaci s odlišným názorem, pokud se podaří vyvolat v divácích reakci v podobě smysluplného dialogu o věci, jsem šťastná. Chci téma otevřít, říct, co si o něm myslím já a jen pobídnout ostatní, jestli by nestálo za to se na chvíli zamyslet,” říká autorka hry Simona Petrů v tiskové zprávě.

Původní drama líčí osudy Čáslavské jako cestu samurajského bojovníka, při níž každý dosažený stupeň znamená vyrovnat se s novou obtížnou překážkou, obstát v klíčových životních zkouškách, hrát za každých okolností fair play, neztratit víru v sebe, druhé, ve smysl lidské existence. Takových zatěžkávacích momentů a zlomových okamžiků bylo ve Věřině životě plno. Její příběh je zároveň příběhem o víře a beznaději v Čechách druhé poloviny dvacátého století do současnosti.

Věra Čáslavská (3. 5. 1942 – 30. 8. 2016) se od dětství věnovala baletu a krasobruslení. Stala se svěřenkyní tehdejší královny gymnastiky Evy Bosákové, kterou sesadila z trůnu. Jedním z vrcholů Věřiny sportovní kariéry byla olympiáda v Tokiu v roce 1964, kde vybojovala tři zlaté medaile a srdce diváků. Získala si je originálním prvkem na bradlech, který do té doby nepředvedla žádná žena, dodnes se mu říká „ultra cé“. Při cvičení sice spadla, ale vrátila se a prvek úspěšně zopakovala.

Na památku dostala od jednoho z fanoušků samurajský meč, což podle Čáslavské bylo vyšší vyznamenání než samotné zlato. Stala se propagátorkou česko-japonských vztahů, za což byla v roce 2010 oceněna nejvyšším japonským vyznamenáním, Řádem vycházejícího slunce. Ostatně jakási vědma jí prý vyčetla z dlaně, že v minulém životě byla samurajem. „Právě v době největšího temna a nesvobody se mi Japonsko jevilo jako země, kde pro mě každý den vychází přátelské, laskavé a nadějné slunce, to mi ohromně pomáhalo“, vzpomínala po letech.

Rok 1968 byl pro Věru osudový. Slavila sportovní triumf na olympiádě v Mexiku, během níž se vdala za českého reprezentanta v běhu Josefa Odložila. Své tvrdě vybojované medaile „věnovala“ mužům Pražského jara a postavila se proti sovětským tankům, které tou dobou okupovaly Československo. Při vyhlašování výsledků odvrátila na stupních vítězů při sovětské hymně nepatrně hlavu. Tichý protest ji v její zemi uvrhl na další léta do zapomnění…

Svou odvahu a statečnost však projevovala dál. Po sametové revoluci se stala poradkyní prezidenta Václava Havla, předsedkyní Československého a později Českého olympijského výboru. Čelila rodinné tragédii a osobní krizi. Žila v neutuchající víře a pravdě, věrna svým zásadám a občanským postojům i svému jménu.

V hlavní roli Věry se představí hostující Gabriela Štefanová. Dále uvidíme Kláru Apolenářovou, Jana Grundmana, Isabelu Smečkovou Bencovou a Martina Veselého. Světová premiéra se konala 2. března 2018 v 19 hodin v divadle Reduta v Brně.