RECENZE: Divadlo v Dlouhé našlo Oblomova v každém z nás

„Dobře – tak neležíte. A místo toho ustavičně poletujete sem a tam jako mouchy. Jenže jaký to má smysl?“

Ivan Gončarov vytvořil ve svém románu anti-hrdinu Oblomova, jehož chorobná lenost a neschopnost činu vstoupila do dějin jako pojem „oblomovština“. Jestliže román tyto vlastnosti kritizoval, v pojetí Divadla v Dlouhé se zdá, jako by tomuto věčně ustrašenému „hrdinovi“ inscenátoři fandili. Jak by taky ne. V dnešní rychlé době je naopak sympatické, že existuje někdo, kdo se nepachtí za úspěchem, a stačí mu ležet na kanapi. V tomto také spočívá aktuálnost uvedeného titulu.

Samozřejmě, že velké zásluhy má Michal Isteník, jenž ze „zbytečného člověka“ vytvořil roztomilé přerostlé dítě, které sice svou leností zničí všechny své šance na štěstí s krásnou Olgou, hlavně že je ale nakonec spokojený na své pohovce. Herec z Městského divadla Brno celé téměř tři hodiny nesleze z jeviště a naprosto uvěřitelně zvládá všechny prudké změny v Oblomovově chování – od netečnosti po bláznivou zamilovanost. Isteník Oblomova naplnil paradoxní vnitřní energií, zábavné je sledovat jej i jenom ležet nebo jíst.

Ostatní postavy fungují především jako kontrasty k charakteru hlavního hrdinu, a Isteník tak chtě nechtě zbytek souboru trochu zastiňuje. Herci zároveň figurují jako všudypřítomný chór, který situace buď nějak komentuje, vytváří živý hudební doprovod, nebo představuje například postavy z Oblomovova dětství či aristokratickou společnost na snobském večírku. Kromě toho ale ztvárňují i několik konkrétních postav, z nichž největšího prostoru dostává půvabná Olga Veroniky Lazorčákové a energický sympaťák Štolc Jana Meduny.

„Kde je v tom všem něco skutečného?“

Umístění do ošuntělého pokoje, v jehož středu stojí Oblomovova pohovka a na zadní zdi vidíme vysoká francouzská okna, umožňuje zesílit tematizovanou „pomalost“ hrdinova života. Za okny se totiž mění roční období, pokoj naopak zůstává pořád stejný. Dovoluje také plynule a bez větších přestaveb přecházet z hlavního dějiště, tedy bytu Oblomova, do prostředí opery nebo zahrady.

Hana Burešová sází zejména na Isteníkův výkon a na sílu textu, v němž nehledá násilné aktualizace ani výraznou interpretaci. Nechává na divákovi, zdali v příběhu z poloviny devatenáctého století najde paralely k dnešku (které jsou tam beztak zřejmé) a zda tak najde kousek Oblomova i v sobě samém.

Celkové hodnocení: 85%

Divadlo v Dlouhé Praha

Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov

Dramatizace: Hana Burešová, Štěpán Otčenášek (s použitím překladu Libora Dvořáka)Režie: Hana BurešováDramaturgie: Štěpán OtčenášekScéna: Martin ČernýKostýmy: Kateřina ŠtefkováHudba: Jan VondráčekObsazení: Michal Isteník (Oblomov), Tomáš Turek (Zachar), Jan Meduna (Štolc), Jan Vondráček (Taranťjev), Veronika Lazorčáková (Olga), Agafja (Eva Hacurová)

Premiéra: 16. března 2016 (psáno z reprízy 1. března 2018)