Poslední premiéra letošního roku: HaDivadlo diváky láká na Gorkého Maloměšťáky

Maloěšťáci Maxima Gorkého se odehrávají někde v ruském provincionálním městečku N. na prahu 20. století. V takovém ruském světě, byť opožděně za Evropou, se začíná ve společnosti hodně měnit. Starý ustálený pořádek ještě existuje a drží se svých kořenů, ale už sem začíná pronikat ovzduší evropského 20. století. A ten opatrný životní styl minulosti se začíná hroutit. Scény z domu Bezsemenovových, to je pohled do pomyslných čtyř zdí mezilidského válčení. Má ještě smysl držet se starých ustálených obrazů společnosti? Co získáváme a co ztrácíme? Co nám uniká? A proč chce pořád někdo něco měnit? Není život i beztak komplikovaný? Musíme ho ještě více komplikovat?

„Svět se zekonomizoval a vylil do tabulek. Z práce, která tuto ekonomiku pohání, se čím dál tím víc vytrácí rovina poslání a zůstává jen pragmatický pohled na výšku příjmů a sociální status,“ uvádí Ivan Buraj, umělecký šéf a režisér první premiéry Maloměšťáků Maxima Gorkého, v manifestu sezony. „Pojmy jako péče, veřejná služba a obnovitelnost jsou, i přes všudypřítomný ekologický kolaps naší planety, přehlušovány pojmy jako efektivita, zisk nebo růst. Práce vytvářející hodnoty je odsunutá prací vytvářející jenom peníze.“ Obrazem lidské chamtivosti, vyhrocených vztahů a nedůvěry v osobní postoj, které toto dělítko mezi pomyslně smysluplným pracovním posláním a prací orientovanou na zisk a kapitál spolupomáhá rýsovat, je příběh domácího zažehnutého požáru ve více než sto let staré hře klasika Gorkého, kterou se Buraj rozhodl interpretovat v návaznosti na své dřívější adaptace jiných realistických dramat Henrika Ibsena (Eyolf, 2017) a A. P. Čechova (Strýček Váňa, 2016). Tak popisuje blížící se premiéru Maloměšťáků informační text, který vyšel v HaDivadle 11. prosince.

Režisér Ivan Buraj a herecký soubor HaDivadla se vrací do tohoto klasického prostředí, které inspirovalo Turgeněva, Gogola i Čechova, aby apelativním vyjádřením Gorkého analyzovali zcizení v nás. Jenom mluvíme, ale pramálo se posloucháme. Mezi námi je zeď.

Titulní roli „scén v domě Bezsemenova“, ztvární Cyril Drozda. Celou společnost, která jeho sídlo, „jeho hrad“ podřízeně obývá, vedle Simony Pekové, Táni Malíkové, Magdaleny Strakové, Jiřího M. Valůška, Jana Lepšíka, Marka Kristiána Hochmana či Jiřího Svobody doplňují též mladí herečtí hosté Anna Čonková, Taťána Janevová a Karel Vondrášek. Zahraje si rovněž paní uklízečka divadla Marie Veselá.

Režisér k nové premiéře přidává svůj výklad, který přesně charakterizuje smysl Gorkého díla: Epizodická kompozice kráčející ve spirálovitém temporytmu vstříc „chvále temnoty“ a možnému poslednímu oddechnutí a demaskování individuálních lží a nenávistí, nabývá podob mezilidského spirituálního hledání a balancuje na tenké hranici reality a iluze, vyprávění a mlčení, šeptání a výkřiků odcizeného štěstí. „Neboť konec se blíží!“ říká v dramatu Tětěrev, ústy Jiřího Svobody, a jak sám ví, času na pochopení příčin je při pohledu ven – mimo zdi scénografie – zoufale málo.

Stojí asi za to, podívat se na klasiku která nás stále oslovuje, v hereckém podání týmu, který vede zkušený režisér, Ivan Buraj. Asi si uvědomíme, že ty překážky v komunikaci a schopnost přijímat něco jiného, něco nového, bylo sice popsáno hodně dávno, ale platí to i dnes. První realistické drama letošního jubilanta Maxima Gorkého (1868-1936), napsané dvě léta po Čechovově Strýčkovi Váňovi, má v HaDivadle premiéru 13. 12., reprízy 15. a 18. 12.