Herec Pavel Landovský (77) vydal knihu svých dosud utajovaných her

V pražském Činoherním klubu představilo nakladatelství Akropolis souborné vydání divadelních her herce Pavla Landovského. Křtu předcházelo uvedení jeho hry Hodinový hoteliér, kterou se členy Kytlického divadelního spolku připravila druhá z jeho čtyř manželek Helena Albertová.

Komedii Hodinový hoteliér v roce 1969 režisér Evald Schorm nastudoval právě na tomto jevišti s Oldřichem Novým, Miroslavem Homolou, Janou Břežkovou a Františkem Husákem. Pak se ale autor stal příslušníkem politické opozice a jeho ostatní dramatické texty musely až na výjimky na domácí zveřejnění čekat do sametové revoluce v roce 1989.

Potlesk byl vřelý a autor, i když na vozíku, děkoval přímo na jevišti. Svérázný herec s pověstí bouřliváka 11. září oslavil sedmasedmdesátiny a dostal uniformu majora. "Terazky som majorom," řekl a dodal, že si ji neoblékl, poněvadž prý nevěděl, jestli to je povolené. Připil si červeným vínem a konstatoval, že Hodinový hoteliér není autobiografií. "Když hru napsal, bylo mu 32 - a už tehdy ty dědky uměl," podotkla Albertová.

"Naposledy jsme tu spolu stáli před 22 lety v Havlově Audienci a předtím jsme tu strávili mnoho krásných let. Vážím si, že tu jsem," řekl dojatý kmotr publikace a Landovského kolega Josef Abrhám. Publikace s názvem Hodinový hoteliér (a jiné hry) je prvním souborným vydáním autorova dramatického díla, které je literárně pozoruhodné, ale veřejnosti dosud nedostupné a neznámé.

Pavel Landovský studoval na strojní průmyslovce, avšak před maturitou byl ze školy vyhozen. Už v Teplicích statoval a hrál malé role v divadle, hraní se věnoval i během vojenské služby. Od roku 1960 se potuloval po oblastních divadlech (Šumperk, Klatovy, Pardubice). Chtěl studovat na DAMU režii, ale třikrát nebyl přijat "pro nedostatek talentu, inteligence a fantazie".

Od roku 1966 byl členem Činoherního klubu, kde sehrál 14 rolí - nuceně z něj odešel v roce 1976. Stal se disidentem, spolupracovníkem Václava Havla a signatářem Charty 1977. V roce 1979 přijal nabídku na pracovní pobyt ve vídeňském Burgtheateru, během kterého mu odňali státní občanství. I když se po listopadu 1989 vrátil do Prahy, zůstal tam v angažmá až do odchodu do penze v roce 1998.