Recenze: Brněnský Don Quijote se obešel bez hlavních postav příběhu

RECENZE - Poslední premiéra v divadle Husa na provázku má jednoznačný název: Don Quijote. Ovšem pod dílo jsou podepsáni tři autoři: Cervantes (autor známého románu) , Mikulášek (režisér inscenace) a Sládeček (dramaturg). Tak co vlastně režisér a dramaturg se známým Cervantesovým dílem udělali? Přiznávám, do hlediště jsem sedal trochu s obavami.

Dramatizací tohoto díla nebylo mnoho a snad nejznámější je muzikálové „divadlo na divadle“, Muž z La Mancha. Původní Broadwayská produkce z roku 1965 získala pět cen Tony , včetně Best Musical. Ve filmu Muž La Manchy (1972), hrál postavu Quijota Peter O'Toole, Sancha hrál James Coco, a Aldonzu zahrála Sophia Loren. Film měl fenomenální úspěch a snad právě díky kinematografii byli s příběhem seznámeni i totální nečtenáři, jakých je ve světě vlastně většina. Don Quijte sa stal všeobecně známým pojmem.

Co se vlastně dá ještě udělat s tak známým titulem? Dá se snad najít nějaký nový výklad? Dají se snad přizpůsobit ty boje s větrnými mlýny dnešku? Nic takového v novém titulu představení v Huse na provázku není. Dokonce tam nevystupují hlavní postavy příbehu. Tak o čem ta nová inscenace je..?

V hledišti sedí hosté talk show, televizního diskusního pořadu, který je snímán dvěma kamerami a vysílá se v přímém přenosu do éteru. A my, diváci, jsme pozorovatelé tohoto živého přenosu. Zkušený televizní moderátor (Dušan Hřebíček) má kolem sebe v polokruhu významné hosty, zasloužilé vědátory, kteří mají debatovat o nejvýznamnějším díle Miguela de Cervantes Saavedra. Začíná obligátní úvod, je vidět, že moderátor je profík, který hravě rozproudí debatu o Don Quijotovi. Ale ouha, už první z diskutujících neuvěřitelně plácá, vycházejí mu z úst neoriginální floskule. Je to sebestředný narcis, který poslouchá jenom sám sebe a nikoho v „diskusi“ nepřipustí ke slovu. Moderátor zprvu profesionálně kličkuje, relativizuje vystoupení, ale dost rychle zjistíme, že ten žvanil není sám. Jeden za druhým se dostávají v několika sekvencích ke slovu (které si musí vybojovat) další muži a všichni jsou svým způsobem stejní, i když každý jiný. Jeden žvaní zamyšleně, s dlouhými pauzami, druhý má jakýsi tik ve tváři a jedině nějaká paní profesorka se stále hlásí, ráda by se dostala ke slovu, ale v tom mužském obsazení debaty absolutně nemá šanci. Navíc, jedním z hostů je vzácný Španěl, odborník na Ceravntese, který energicky cosi vykládá a překladatelka sedící za ním jenom špitá překlad. Stejně mu není skoro rozumět a ani to nikoho nezajímá. Vždyť každý přednáší jenom ty své bláboly a nikdo nikoho neposlouchá. V tom talk show se i moderátor postupně ztrácí, program se zvrhává na deklamované hlouposti, které nakonec se slavným románem a jeho postavami už nemá vůbec nic společného. Ba má. Občas se objevují atributy se Cervantese. Kus brnění, letmý pohled na vytouženou Dulcineu, nějaké fotografie, hned zase meč nebo halaprtna. Některé postavy se zjevují a mizí, snad jako duchové, ale to vše ještě víc zdůrazňuje totální odklon o tématu románu. V popředí jsou totiž ty veledůležité jalové diskuse, končící nakonec krvavou řeží. To ale předbíhám…

Nutno zdůraznit, že ty drobnokresby jednotlivých diskutujících  „odborníků“ jsou výborně odpozorované z našich českých „taky rozhovorů“ se všemi atributy hloupého tlachání. Kdysi jsem jako televizní dramaturg musel za socializmu psát texty hlasatelkám a nejčastější formulka zněla, že dílo nastavuje křivé zrcadlo…“ Tak tady to sedlo. Celá tragikomedie, které jsme svědky nastavuje ono křivé zrcadlo všem těm politikům, žvanilům, sebestředným, zbytečným lidem, se kterými se v televizi veřejnoprávní i té soukromé setkáváme. To klišé v různých barvitých podáních je nádherná sranda, i když nám někde v pozadí naléhavě dochází, že to vlastně až taková sranda není. V čem to žijeme? Na jakém komunikačním smetišti se to pohybujeme..?

Režisér Jan Mikulášek se spoluautory museli vymyslet ještě něco navíc, aby se ta „sranda“ neokoukala. Příběh je přerušen dvakrát písní v profesionálním podání, je přerušen změnami mizancsény díky vtipně vyřešenému jevišti, které se může otáček dokola na kolejí. (Vtipná a jednoduchá scéna Marka Cpina). Ještě je zajímavé, jak se všichni účinkující umí chopit všeho. Dvanáct postav je většinou na jevišti. Jednou jsou to vědátoři – žvanilové, jindy muzikanti, hrající naživo, hned zase kameramani, jevištní technici a zase ti ukecaní „vědátoři“.

Celý příběh, který se hraje dvě hodiny bez přestávky má patřičnou gradaci. Ve správně volené nadsázce se vše zvrhává v grotesku. Španěl začne naživo znásilňovat vedle sedící vědátorku, která se nemohla dostat ke slovu, rozhádaní odborníci se začnou prát, ozve se pár výstřelů, z talk show je najednou skoro westernový krvák, kde se nešetří červenou barvou na bílých košilích. Všichni se navzájem mlátí, zoufalý moderátor to už opravdu nezvládá a nemůže to skončit jinak,  než alespoň jednu mrtvolou. Krásně vybudovaná groteska, které NASTAVÍ ZRCADLO naši mediální zhovadilosti.

Inscenace Don Quijote je o všem možném, ale o samotné postavě se přes tu přemíru zbytečných slov vůbec nic nedozvíme. Ještě je nutné připomenout, kdo všechno se  výbornou ale taky smutnou taškařici zasloužil. Všichni v mnoha rolích. Dámy: Ivana Hloužková, Sylvie Krupanská a Růžena Dvořáková, pánové: Dušen Hřebíček, Milan Holenda, Dalibor Buš, Tomáš Žilinský, Dominik Teleky, Ondřej Kokorský a Vladimír Hauser.

Nová inscenace divadla Husa na provázku je krásnu drobnokresbou mediálních neduhů současnosti a díky nápadité režii se ty dvě hodiny divák opravdu nenudí.

Hodnocení: 90 %

Související

Miloš Vystrčil, předseda Senátu

"Ambasáda" nezávislé běloruské kultury v Brně pošle dopisy vězňům, jeden napsal Vystrčil

Centrum experimentálního divadla v Brně dnes vyvěšením historické vlajky Běloruska zahájilo činnost "ambasády" nezávislé běloruské kultury. Cílem projektu je šíření povědomí o běloruské kultuře i protestech proti výsledku prezidentských voleb, které byly podle opozice zmanipulované. Protesty od srpna v Bělorusku tvrdě potlačuje vláda Alexandra Lukašenka, který se prohlásil za vítěze voleb.
Václav Havel, 1. prezident ČR

Třicátá lavička Václava Havla je v Brně, exprezident by dnes oslavil 83. narozeniny

V pořadí třicátá lavička Václava Havla je ode dneška součástí první kapucínské terasy pod brněnskou katedrálou Petrov. V den, kdy by Václav Havel oslavil třiaosmdesáté narozeniny, ji odhalila brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS) spolu s rektorem Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) a Havlovým blízkým přítelem Petrem Oslzlým.

Více souvisejících

Divadlo Husa na provázku recenze Don Quijote

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

Alí Chameneí, íránský ajatolláh

Chameneí se chce za útoky Izraele pomstít USA

Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí v sobotu varoval, že Izrael a Spojené státy obdrží "zničující odpověď" za své útoky namířené proti Íránu a jeho spojencům v regionu. Chameneí tak reagoval na zvýšené napětí v oblasti, které eskalovalo od vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy v říjnu loňského roku. Uvedl to server Times of Israel.

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

Situace v Gaze po izraelských náletech

"Katastrofa, apokalypsa..." OSN popsala, co se odehrává v Pásmu Gazy

Na severu Pásma Gazy se odehrává katastrofa, která představuje vážné nebezpečí pro všechny tamní obyvatele. Ve společném prohlášení na to upozornil Meziagenturní stálý výbor (IASC) Organizace spojených národů (OSN), který sdružuje vedoucí představitele humanitárních agentur OSN. 

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 9 hodinami

před 9 hodinami

před 10 hodinami

před 12 hodinami

včera

včera

Princ Harry v upoutávce k dokumentu Harry 2 Meghan.

Princ Harry se z USA poroučet nebude, naznačil syn Donalda Trumpa

Princ Harry si tak trochu může oddechnout, i když jej slova Erica Trumpa, syna amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, jinak moc nepotěší. Podle Erica je setrvání prince v USA zaručeno i v případě návratu jeho otce do Bílého domu. Dost jasně dal však mladý Trump najevo, že Harry je Američanům ukradený. 

včera

včera

včera

Día de los Muertos: Jak vypadají mexické Dušičky?

Přelom října a listopadu je u nás spojen s Dušičkami, kdy se vzpomíná na zemřelé předky a zapalují se za ně svíčky na hrobech. V Americe, v Anglii nebo třeba v Austrálii tento čas patří Halloweenu, s nímž se pojí koledování nebo vydlabané dýně. V Mexiku se konec října a počátek listopadu nese ve znamení oslav zvaných Día de los Muertos, při nichž se lidé veselí, protože se mohou setkat se svými mrtvými blízkými. Součástí svátku jsou i všudypřítomné masky kostlivců. Od roku 2003 figuruje svátek na seznamu ústního a nehmotného dědictví UNESCO.

Zdroj: Lucie Žáková

Další zprávy