Recenze: Co vlastně dělá Králova zahradnice ve Versailles?

Prostředí okouzlujících zahrad kolem zámku Versailles bylo předmětem nemalého množství epizod mnohastránkových románech, často byly využívány v nádherných filmových záběrech a společnost Cryo dokonce do tohoto prostředí zasadila počítačovou hru. Nyní bychom podle textu distributora měli konečně zjistit, jak tento skvost, vybudovaný v původně nehostinném bažinatém kraji, vyrůstal a kdo se zasloužil o jeho věhlas. Leč nezapomeňme, kde se pohybujeme. Na královském dvoře plném úskoků, lží a přetvářek. A ve filmu jich také pár najdeme - od samotných tvůrců.

Královský zahradní architekt zpočátku Sabininu chaosu nevěří

André Le Nôtre, zahradní architekt, má vybrat zkušené odborníky, kteří mají vypracovat menší plochy či malebná zákoutí budovaného Versailles. Mezi adepty se objevuje i Sabine de Barra, s níž je Le Nôtre hotov za pouhé tři minuty s definicí, že její styl je prostě chaos. Jenže zanedlouho André překvapivě nabízí Sabině šanci. Nikoli vytvořit zahrady Versailles, to ani náhodou, ale ztvárnit maličký terasovitý Lasturový ráj. Pokud bychom chtěli porovnat celkovou rozlohu a zmíněnou lokalitu, je to jako značka pro pokutový kop na fotbalovém hřišti. Sabine pochopitelně musí čelit závistivým konkurentům, kteří nemohou rozdýchat její úspěch, jejich pletichy týkající se personálu pracujícího na samotné "stavbě", nazývané kvůli přírodním podmínkám prostě hnus. Zahradnici rozhodně pomůže náhodné setkání s Ludvíkem XIV., ale neví si rady s chováním v urozené společnosti, navíc její odpůrci sáhnou k prostředkům hodně tvrdým. Na Sabinině straně však už stojí i sám Le Nôtre, což je rozhodující trumf. Oba hlavní představitelé si ještě musí vyřešit trauma soukromého charakteru, ale jen málokdo může očekávat jiný než příznivý závěr - a díky tomu sice krátký, ale úchvatný pohled na Versailles en bloc.

Není to žádný pěstitel růží, ale sám Král Slunce - Ludvík XIV. 

Herec Alan Rickman, který po filmové adaptaci divadelní hry Zimní host (The Winter Guest, 1997) podruhé usedl za kameru, přivítal možnost po téměř dvaceti letech opět spolupracovat s Kate Winsletovou. Tehdy se sešli v dalším romantickém dramatu Rozum a cit (Sense And Sensibility, 1995) a Rickman si na tu dobu dobře vzpomíná: "Kate bylo  devatenáct let, je to tedy velký časový skok. Ona byla jediná, koho jsem si v roli Sabine dokázal představit - je uvěřitelná, i když se hrabe rukama v hlíně, ale zároveň má neuvěřitelnou mentální energii." Přitom těch společných scén nemají ve filmu nikterak mnoho, vlastně jen dvě.

Hlavním hrdinou by měl být především André Le Nôtre, ztělesněný Mathiasem Schoenaertsem, ale těžko říci, zda se scénáristům nepovedlo náležitě jeho postavu vypíchnout, v příběhu se poněkud ztrácí. Možná je to dáno i tím, že ve své podstatě on i Kate projdou celým filmem s neměnným výrazem, ať se hroutí těžce vybudované dílo, rozpadají se vztahy, dochází k souznění či konečnému vítězství. Chápu, že zejména Sabine si nese svůj kříž v podobě osobního traumatu, ale na druhou stranu lze předpokládat, že práce, kterou dělá, ji nějakým způsobem musí naplňovat a bavit; ona má přesto výraz, jako kdyby jí právě vyvraždili celou rodinu včetně všech žijících předků a milovaného králíka. A tak nejlépe ve filmu vyznívá Filip Orleánský v podání Stanleye Tucciho a veskrze nesympatická, tím víc skvěle zahraná Le Nôtreova manželka, jíž se ujala Helen McCrory.

Sabine nebojuje jen proti nepřízni počasí, ale musí se vypořádat i se svéráznými názory královského dvora

Už tu byla vysvětlena jedna nepřesnost, dodejme ještě něco dalšího z prostředí týkajícího se Královy zahradnice. Především jeho originální titul je mnohem výstižnější - znamená to, co Sabine při své prezentaci svému mistrovi předvedla: trochu chaosu. Pokračujme dále: zatímco André Le Nôtre (1613-1700) byl skutečným tvůrcem Versailles, paní Sabine de Barra možná má nějakou přibližnou skutečnou předlohu, ale jako taková nikdy neexistovala. Rickman také poněkud přehnal svou touhu se usadit do královského trůnu - Ludvíkovi XIV. totiž v době, kdy se má film odehrávat (1682) bylo čtyřiačtyřicet, a při vší úctě na tenhle věk osmašedesátiletý pan režisér a scénárista v jedné osobě nevypadá. Mezi další zvláštní okolnosti patří i fakt, že Kate začala pracovat na filmu a netušila, že je těhotná. "Museli jsme ji v jednu hodinu v noci hodit do ledové vody, pak jsme točili divokou jízdu kočáru, která skončí jeho převrácením, i když v něm Kate neseděla. Naštěstí jsem o jejím stavu nevěděl, ale ona může jednou svému dítěti, až se bude na film dívat, ukázat prstem na svůj korzet a říci: tam uvnitř jsi ty," uzavírá Alan Rickman. A Kate může budoucímu potomkovi předvést nejen sebe, ale i dceru Miu, která se mihne ve scéně v Louvru.

Očekávaný a vcelku i snadno předvídatelný závěr...

Přestože se film týká lokality ryze francouzské, Rickman zůstal patrionem a jako londýnský rodák natáčel především v britských lokacích, z nichž některé využila konkurence k natáčení Popelky. A tak Versailles a Francii vůbec ztvárňují tu Black Park či Blenheim Palace, Cliveden House či Hampton Court Palace. Podstatná část pak byla vytvořena v Pinewood studios.

Nečekejme tedy od filmu objevné zjištění, jak se tvořil komplex, který byl v roce 1979 zapsán do kulturního dědictví UNESCO. Spíš jde o takového nevlastního bratříčka už zmíněné Popelky, jen bez kouzel a čar, o to více v blátivém prostředí a lidským chladem prostoupených palácových sálů, v nichž si upozaděná žena našla svého "prince". Nic méně ani nic více vám druhý Rickmanův film nepřinese.

KRÁLOVA ZAHRADNICE (A LITTLE CHAOS)

Hrají: Kate Winslet (Sabine de Barra), Matthias Schoenaerts (André Le Nôtre), Stanley Tucci (Filip, vévoda Orleánský), Alan Rickman (Ludvík XIV.), Helen McCrory (madame Le Nôtre), Steven Waddington (Thierry Duras), Jennifer Ehle (madame de Montespan), Adrian Schiller (Jean Risse), Pauline Moran (Ariane), Adrian Scarborough (Daniel Le Vielle).Hudba: Peter GregsonKamera: Ellen KurasScénář: Jeremy Brock, Allison Deegan, Alan RickmanRežie: Alan Rickman

116 minut, romantické drama, do 12 let nepřístupnéPremiéra: 16. dubna 2015 (Česká republika)