RECENZE: Filmová Joy nám předvede, že americké podnikání je vlastně hračka

Snímek JOY se řadí mezi ty, které se nacházejí v široké oblasti příběhů "inspirovaných skutečnou událostí". Jak už jsme uvedli, takové zpracování nabízí poměrně dost velký manipulační prostor pro menší či větší úpravu dané látky, takže pokud divák nemá dostatek informací, ztrácí možnost přímé konfrontace. To, co se přihodilo jisté Joy Mangano toho budiž příkladem.

Třicátnice Joy, rozvedená matka dvou malých dětí, které život koření nesoběstačná matka Terry, neustále sledující nekonečné seriálové řady v televizi, otec Rudy hledající opakovaně nové vztahy a exmanžel a chybějící prostředky, jakoby pozapomněla na sny svého dětství, které bylo spojeno s velkými věcmi a vlídnou babičkou Mimi. Vzdala se kariéry na vysoké škole a vede neustálý boj se svou rodinou včetně bývalého manžela Tonyho. Když Rudy najde další "ženu svého života" Trudy, nastane nepříjemná epizoda s rozlitým vínem na palubě její jachty. Pořezané ruce od hadru však v tomto směru jsou impulsem, který spustí osudovou lavinu. Joy se rozhodne prorazit na trh se speciální verzí mopu, tvořeného nekonečnou smyčkou ze spletených třásňových vláken.

Znamená to nejen přesvědčit rodinu, v tomto případě nepříliš nadšeného Rudyho, dále Trudy disponující finančními prostředky a nepřející nevlastní sestru Peggy, která je od začátku přesvědčena o její neschopnosti, ale také najít výrobce a způsob prezentace svého nápadu. Pak už je třeba jenom maličkost, vzbudit zájem hospodyněk, aby si onen nepostradatelný a skvělý mop v ceně 19,95 $ koupily. Znamená to dost klikatou cestu a seznámení se šarmantním Neilem Walkerem, v jehož pořadu QVC se Joy pokouší svůj nápad prodat. S ohledem na to, že ve skutečnosti je Joy Mangano úspěšnou podnikatelkou není těžké odhadnout, jak to vše dopadne. Jenže jsou tu nelítostní podnikatelé, právníci, výrobce plastových součástí Gerhardt, který se snaží zpochybnit patentová práva a nakonec i rodina, přes jisté pokroky stále nepřesvědčená, že Joy má našlápnuto k dobytí trhu. Neustále zkoušenou ženu tak čekají ještě další kola tohoto nepříjemného zápasu.

Cesta k úspěchu vede i přes potyčky s policií (zdroj: CinemArt)

Pokud je snímek JOY uváděn jako komedie, těžko bychom hledali nějaké výraznější humorné prvky, snad sem tam nějakou slovní přestřelku a scény zavánějící spíš černou variantou tohoto žánru, odrážející se v "odvázanějších" replikách, v nichž dominuje především Robert de Niro. Tvůrci se pokoušejí vytvořit zdání jistého nadhledu a vztahů na bázi "ačkoliv jsme se rozvedli, jsme pořád velcí kamarádi, kteří si ale s klidem vrazí kudlu do zad". Není poté s podivem, že pokud má dojít na konkrétní čin, což je například pomoc Tonyho při zajištění kontaktu s na prodejní show v televizi, působí celá záležitost nesmírně strojeně a nepravděpodobně.

On vůbec způsob, jakým si Joy vydobyla svou šanci nekoresponduje s dravou americkou podnikatelskou scénou, nebo alespoň představách o ní. Proto by bylo důležité se dozvědět, zda je opravdu možné, že se dáma bez ohlášení a jakýchkoli kontaktu jen tak vlomí na jednání špiček společnosti, případně si vydupe hraním na city účast v prodejní show, nebo sólovou akcí vysvětlí filmovým divákům, že všechny právní úkony, smlouvy a z toho plynoucí podrazy lze smést se stolu prostě tím, že vytáhne největšího odpůrce do hotelového pokoje a tam ho během pěti minut přinutí vše uznat a odškodnit. Trochu to připomíná druhy slavný film Barry Levinsona Spáči (Sleepers, 1996), kde se také povede krajně nepravděpodobný právní krok nejspíš jen proto, že si to tvůrci přejí. 

Ač soupeři, zůstávají přáteli... Joy a Neil (zdroj: CinemArt)

Pro českého diváka je tu zkrátka onen problém, že jen těžko zjistí pozadí celého příběhu mopu s nekonečnou třásňovou smyčkou. Možná to ale není až tak důležité, i když je tomu podřízeno hodně, v konečném důsledku i herecké výkony. Už jsme zmínili, že zejména fanoušci Jennifer Lawrence budou zvědaví, jak si hrdinka ságy Hunger Games poradí s přechodem do zcela jiné herecké roviny. V podstatě šlo o to ji připravit na dvě tváře postavy - v první polovině filmu životem zdeptaná žena, kterou málem zničí i prasklá trubka v matčině pokoji, pak náhle silná osobnost, která se nezalekne nástrah vykutálených rádobypartnerů, nepřízně těch, co jí nabídli pomocnou ruku i velice rutinovaných právníků a s přehledem Jaromíra Jágra pálícím do branky soupeřů jeden gól za druhým smete všechny překážky ze své cesty. Nelze si však nevšimnout, že nejen hereckým projevem, ale tak trochu i vizáží (a je otázka, zda to byl záměr) začíná připomínat Renée Zellweger. Bezesporu kouzelný je Robert de Niro, jen je pro něj jistou smůlou, že se jeho role od prvních minut nijak nevyvíjí, je setrvalá, což je možná záměr scénáristů, ale s ohledem na svou povahu by mohla mít mnohem víc možností rozehrát ji do podstatně širší platformy. Bradley Cooper se omezuje až na jednu výjimku na ryze obchodní polohu své postavy a při pohledu na Joyinu matku Terry nelze jen zamáčkout nostalgickou slzu v oku při vzpomínce, jak šaramantní mrchou byla její představitelka Virginia Madsen třeba v drsném thrilleru Linda (1993). Čas prostě letí. Asi nejpřirozenější postavou je zpočátku roztomilá, potom své zájmy žárlivě střežící Isabella Rossellini, které se daří jít ve šlépějích reálného obrázku podnikatelského boje. Její scéna s Jennifer Lawrence při dohadování o finanční podpoře patří k nejsilnějším pasážím, třebaže nebo právě protože vůbec k smíchu není.

JOY je typickým příkladem naplnění amerického snu a po divákovi především nechce, aby o něm pochyboval. Po hodinu ho zpracovává, aby pak zatroubil k mocnému finále, které se rovněž nějak neshoduje s neustálým připomínáním o tom, jak v tvrdém světě obchodu přežijí jen ti nejsilnější. Možná je to záměr, možná se to tak stalo. Právě ve světě dnes už nikoli celuloidového pásu, nýbrž digitálních jedniček a nul je možné docela všechno. Proto zapomeňte na zábavu, připravte se, že půjdete buď na tradiční americkou pohádku o úspěchu nebo parodii na nelítostný svět, ve kterém zvítězí jen ti největší prevíti.

Celkové hodnocení: 60 %

JOYHrají: Jennifer Lawrence (Joy), Robert de Niro (otec Rudy), Virginia Madsen (matka Terry), Diane Ladd (babička Mimi), Bradley Cooper (Neil Walker), Édgar Ramírez (Tony), Dascha Polanco (Jackie), Elisabeth Röhm (sestra Peggy), Ken Cheeseman (Gerhardt), Drena de Niro (Cindy), Gia a Aundrea Gadsby (Christie), Tomas a Zeke Elizondo (Tommy).

Kamera: Linus SandgrenHudba: West Dylan Thordson, David CampbellScénář a režie: David O. Russell

USA, životopisný, 124 min., do 12 let nevhodnýPremiéra: 7. ledna 2016 (ČR)