RECENZE: Osm hrozných představuje Tarantina ve špičkové formě

O Quentinu Tarantinovi se toho napsalo víc než dost. Ne každému se jeho filmy musí líbit, ne každý se ztotožní s jeho svérázným vypravěčským stylem, zdaleka ne všichni budou přijímat jeho mnohdy drsný styl či naturalistický přístup k určitým scénám. Ale právě to dělá Quentina Quentinem a právě proto má zástupy fanoušků. A po Osmi hrozných se tyto řady zcela určitě rozšíří.

Bělostnou dálavu zasněžených plání kolem Wyomingu krájí dostavník. Jeho cestu zkříží muž v uniformě kavaleristy Severu s třemi mrtvolami v zádech. Od prvního setkání majora Marquise Warrena a Johna „Kata" Rutha, vezoucího do města Red Rock k popravě vražedkyni Daisy Domergueovou to mezi oběma muži zvláštně jiskří. Slovní potyčky jsou doprovázeny nedůvěrou, zvyšovanou poodhalováním skutečností z jejich životů. Třaskavě napjatá atmosféra zhoustne ve chvíli, kdy do dostavníku přisedne další pasažér, budoucí šerif v městečku, které má být cílem cesty výše zmíněných – Chris Mannix. Blížící se blizard však přinutí všechny zúčastněné zastavit se na proslulé Minniině galanterii, jak se říká stavení představujícím jakousi oázu nekonečných amerických dálav, složenou z obytné budovy, stáje a tradiční boudičky pro osobní potřebu. Mexičan Bob, vysloužilý generál Sandy Smithers, záhadně se tvářící Joe Cage (pokuřující proslulý Tarantinův tabák Red Apple) a do úřadu nově nastupující kat Oswaldo Mobray jsou novými protagonisty, jejichž prolínání s příběhy dorazivší posádky dostavníku bude, jak se kvůli špatnému počasí jeví, trvat několik dní. Zdánlivě nicneříkající konverzace v duchu výsměchu, urážek, odhalování a výpadů však doznává zásadního zlomu, když padne první výstřel a první tělo na podlahu. V tu chvíli je jasné, že setkání všech bylo nevyhnutelné, má svůj řád, a smysl a poznámka „Nikdo sem nepřišel bez zatraceně dobrýho důvodu" je krutě pravdivá.

Vítejte na místě činu, vítejte V Minniině galanterii (zdroj: The Weinstein Company)

Jestliže Tarantino hovořil o své lásce k žánru, pro nějž máme pojmenování spaghetti western, pak Osm hrozných doplňují jeho předchozí snímky Hanebný pancharti (Inglourious Basterds, 2009) a Nespoutaný Django (Unchainted Django, 2012) do velmi vzdáleně provázané trojice. Ačkoliv přísně vzato nejde o jeho osmý film (i v případě, že mlátičku Kill Bill budeme brát jako jeden film a vynecháme snímky, na kterých se režijně pouze podílel, dojdeme k číslu devět) a v kontextu ani nejdelší film, nic to nemění na věci, že Tarantino tu rozehrává nejen velice zajímavou konverzační rovinu, ale dokáže diváka vtáhnout do napjaté atmosféry, vybičuje jeho smysly na maximum, aby se pak vlastně nic nestalo. Jeden příklad za všechny: kočí O.B. s Mannixem natahují v rostoucí vichřici lana od domu ke kadibudce za bouřící hudby. Pro někoho možná může být nestravitelná délka, jenže na rozdíl od některých příliš „ukecaných" nebo naopak statických filmů Tarantino dokáže pracovat s každým slovem, detailem a záběrem. Nenudíte se, vstřebáváte a čekáte. Zdánlivě líně se převalující dialogy paradoxně neříkají nic zásadního o charakteru postav, jsme v době kolem roku 1870, kdy si svůj profil mohl kdokoli ohýbat podle měnící se situace, ale dávají nám návod nebo aspoň náznak toho, co od nich můžeme čekat. Není to Sergio Leone a jeho slavný opus Tenkrát na západě (Once Upon A Time In The West, 1968), i když někomu může připadat, že mu Tarantino v mnoha směrech skládá poklonu. Osm hrozných si kráčí po svém poli a pochopitelně nabízí typický režisérův rukopis, okořeněný dostatečnou dávkou krve a zdánlivé nechutnosti, vulgarity a brutality, která ale k prostředí jednoduše patří. Těžko budeme chtít, aby postavy, jejichž pohnutky se postupně vyjasňují, jednaly jako uhlazení gentlemani v rukavičkách. Maně nás napadnou i jiné snímky, mezi nimiž asi nejvíc zazvoní McLaglenovo Bandolero! (1968), v jednu chvíli si budeme připadat, jako když k nám vlídně promlouvá slavný detektiv Hercule Poirot, objasňující zločinné jednání přítomných, ale nic z toho nevybočuje z mezí přirozenosti, jak kdysi napsal mistr Shakespeare. Není vhodné prozrazovat konec, ale pro mnohé může být hodně překvapivý, navíc se jeho oddalováním tentokrát nic nezkazilo, každá vteřina tu má své opodstatnění.

Je známý fakt, že nakonec jsme o tuto podívanou mohli přijít, protože rozlícený režisér právě před rokem zjistil, že jedna osoba ze štábu „pověsila" scénář k filmu na internet. V tu chvíli se Quentin stal devátým hrozným a chystaná osmička putovala do „sněhových závějí neboli k ledu" - což by mohla být zajímavá parafráze k zasněženým scenériím Telluride v Coloradu, kde se poté film místy v třicetistupňovém mrazu natáčel. Tarantino byl rozhodnutý se Osmi hroznými nadále nezabývat, nakonec ho zlomily příznivé reakce a žádosti, aby se nechal ve svém rozhodnutí zviklat. Stalo se tak, ale scénář se samozřejmě nerealizoval v prozrazené podobě.

("Kat", oběť a kat. Opravdu je to tak? (zdroj: The Weinstein Company)

Herecká stránka je dalším silným douškem kávy, zkusit někoho vyzdvihovat je stejně těžké jako udržet na hladině Titanic. Je lepší přímočaře drsný Kurt Russell nebo elegantně se slovy i osudy žonglující Samuel L. Jackson, který si s Tarantinem střihl už šesté dostaveníčko? Uhlazený Tim Roth nebo protivně drzá a s ohledem na své vyhlídky dosti sebevědomá Jennifer Jason Leigh (mimochodem na tuto roli byl značný nával - Michelle WIlliams, Geena Davis, Hilary Swank, Evan Rachel Wood, Robin Wright a dokonce se hovořilo o Demi Moore. Zvěsti o Jennifer Lawrence se ukázaly jako bohapustý výmysl)? Dali byste svůj hlas Bruce Dernovi, který vlastně celou svou roli prosedí a přesto ji dokáže patřičně prodat, nebo chraplavě záhadnému Michaelu Madsenovi? Ne, nevybírejte, stejně byste neuspěli. Nemá smysl zastírat, že určité postavy budou z děje (nikoli však z placu) mizet, ale to neznamená, že se vytratí docela, i nadále budou hrát svou roli, byť jen v mrtvé póze a někdy s chybějící tou či onou částí těla.

(zdroj: youtube.com)

Tarantino také možná s ohledem na délku zvolil zajímavý styl dělení filmu – předkládá nám celkem šest kapitol, každá má své jméno, nikoli však stejnou stopáž. Jednoznačně dominuje úsek nazvaný prostě po místě, kde se odehrává prakticky celý děj. Ostatně sám režisér si taky v duchu slavného Hitchcocka ve filmu „zahrál", aby nám svým hlasem vysvětlil to, co jsme třeba jen tušili, ale potřebovali si to ujasnit.

Ennio Morricone vytvořil pro Osm hrozných vůbec první původní hudbu pro nějaký Tarantinův film. Společně s Českým národním symfonických orchestrem natočil veškeré party v Praze, což není nic divného, protože s tímto tělesem spolupracoval již několikrát. Tarantino, který si nenechal nahrávání ujít, se tedy konečně dočkal, protože už slavného skladatele několikrát žádal o spolupráci, ale nabitý diář páně Morriconeho tuto snahu vždy zhatil.

Zajímavý je i Tarantinův návrat ke klasice v oblasti technické. Formát Ultra Panavision 70 je v dnešním digitalizovaném světě prakticky nevídaná věc a poslední film, který se touto metodou natáčel, byl velkofilm Chartúm (1966). Bylo proto zapotřebí před začátkem požádat firmu Kodak, aby provedla restauraci zařízení, navíc se leccos muselo dovymyslet kvůli Tarantinově oblibě v dlouhých sekvencích. Výsledkem je nezvyklý širokoúhlý formát a fanoušci filmu mohou ocenit skutečně velice detailní obraz.

Quentine, necháš mě přežít? (zdroj: The Weinstein Company)

Stejně jako nekritičtí fanoušci se najdou i odpůrci Osmi hrozných, ale bez nadsázky můžeme říci, že Tarantino opět prokázal, že dokáže vytvořit silný příběh, ve kterém se zdánlivě nic neděje a přitom je doslova nabitý hutným kvasem. Je jedno, komu budete fandit, je nedůležité, kdo hájí právo, vystupuje v roli zákona nebo chce jen utrhnout finanční obolus. Odměnou pro diváka je film, který se vyplatí vidět v kině a jenom dokazuje, že velké sály mají svůj smysl a degradace kinematografie na obrazovkách mobilních telefonů a piditelevizích ještě pořád může mít silného konkurenta. Proto nasedněte do dostavníku a vyražte na ojedinělou, svéráznou, místy krajně stravitelnou a přesto, nebo právě proto, velice dobrou podívanou. Na kozlíku vás čeká Quentin Tarantino.

Celkové hodnocení: 90 %

THE HATEFUL EIGHTHrají: Samuel L. Jackson (Marquis Warren), Kurt Russell (John Ruth), Jennifer Jason Leigh (Daisy Domergue), Tim Roth (Oswaldo Mobray), Michael Madsen (Joe Cage), Walton Goggins (Chris Mannix), James Parks (O.B. Jackson), Demián Bichir (Bob), Bruce Dern (Sandy Smithers), Channing Tatum (Jody Domergue), Dana Gourrier (Minnie Mink), Zoë Bell (Judy), Gene Jones (Cukrouš Dave), Lee Horsley (Ed), Belinda Owino (Gemma), Keith Jefferson (Charly).

Scénář a režie: Quentin TarantinoKamera: Robert RichardsonHudba: Ennio MorriconeRežie: Quentin Tarantino

USA, western/drama, 182 min., do 15 let nevhodnýPremiéra: 7. ledna 2016 (ČR)