Filip Renč mluvil o filmu Lída Baarová a filmové kritice +VIDEO

Na úvod se věnujme na chvíli vám. Co způsobilo, že jste od velmi úspěšných dětských rolí (Družina Černého pera, Jakub, Nechci nic slyšet) přešel na druhou stranu kamery?Můj otec vystudoval kamerou a poté režii, dělal animované filmy i nějaké hrané věci, což pro mě byla první inspirace. Tou druhou byl můj oblíbený režisér Ota Koval, v jehož filmech jsem hrál čtyři hlavní dětské role, a už u něj jsem obdivoval jeho práci za kamerou, se scénářem, s texty. Mě nebavilo to čekání před kamerou, líbilo se mi, jak si pan Koval s kameramanem Ondříčkem pořád něco domlouvali, občas mě nechali se do kamery kouknout, takže už v dětství mě ta práce za kamerou velice zaujala, takže už v základní škole jsem věděl, že nebudu usilovat o hereckou konzervatoř, ale půjdu na gymnázium, abych mohl poté pokračovat na FAMU.

Dalo by se ve vašem případě mluvit o nějakém režisérském vzoru?Pro nás byl pánbůh Miloš Forman se svou odvahou prosadit svůj styl filmování v 60. letech, takže pro každého českého režiséra bude nepřekonaným člověkem a největším vzorem. Těch vynikajících režisérů je strašně moc, ať současných či minulých, například Francis Ford Coppola, mám rád filmy Olivera Stonea, Davida Lynche, teď se mi líbí i Sam Mendés nebo Alejandro González Iñárritu a jeho Revenant: Zmrtvýchvstání. Je toho hodně, vždycky se objeví někdo s něčím novým. Ti, co jsem je vyjmenoval, k těm vždy rád najdu cestu.

A co Quentin Tarantino?Je zábavný, má vždy připravenou jednu velkou zabíjecí scénu, což je někdy nuda, ale přinesl nový styl, vytváří filmy, které bychom mohli nazvat popartovými a má vše brilantně připravené. Je to taková zajímavá zábava, ale že bych ho nějak vyhledával, to ne.

Režisér Renč lituje českého dabingu zejména u Karla Markovicse (zdroj: Česká televize)

U Lídy Baarové mají lidé občas problém s tím se rozhodnout, kam ji vůbec zařadit. Někdo ji považuje za hraný dokument, někdo za přepsaný příběh...My jsme rozhodně netočili dokument. Nebyl to můj nápad, tomuto filmu jsem se začal věnovat, protože jsem dostal do ruky scénář, což bylo před nějakými patnácti lety. Ivan Hubač napsal podklady pro pětidílnou televizní sérii, ale Česká televize neměla na drahý, dobový seriál peníze, ale já se toho tématu nemínil vzdát. Udělali jsme z toho filmový scénář, pak jsme dlouho nemohli najít filmového producenta, ani v Německu, ani u nás, plus další peripetie, až se objevil Nogup a Jiří Jurtin a se všemi riziky do toho šel.Myslím si, že v současné době je poněkud „přebaarováno", ani si nejsem jistý, jestli si herečka zaslouží tak velkou pozornost. Osobností z 30. a 40. let i s tragickými osudy tu byla spousta a nešlo o nezajímavé lidi. Ona šla hodně po kariéře, byla dost sebestředná a tu její touhu po slávě spojenou se sobeckostí odnesla její rodina. Proto její příběh považuji za antické drama s ohledem na její snahy a touhy být v každém případě a za všech okolností slavná, což nakonec, jak už bylo řečeno, dopadlo na její nejbližší. Pro mě je to velice rozporuplná postava, není to osud ženy, kterou bych nějak obhajoval nebo odsuzoval. Ivan Hubač to pojal jako antické milostné drama, které vstoupilo do historie díky vztahu s Göbbelsem a její tehdejší obrovskou celosvětovou slávu jsme tímhle filmem snad připomněli.Ale po lidské stránce, když jsem viděl několik kratších dokumentů z doby, kdy za ní byli v Salzburgu pánové Vávra nebo Mottl, mi připadala taková studená a chladná, jdoucí si vždy za svým. Kdybych mohl udělat k filmu plakát, tak bych ho pojal následovně: Baarová by šla po krásné louce s květinami a lesem, v dlouhých černých šatech, a za ní by byla spálená země. Co krok, to spálená země, osud muže, kterého potkala. Ona šla pořád po zeleném koberci a za ní zůstal ten zmar a pustina.

Mluvil jste o „přebaarování", určitě je ale přínosem se na tuto postavu znovu podívat.Náš film je uměleckou fikcí na základě určitých historických prvků, proto si myslím, že by mělo jít o dobrý film, i kdyby se nejmenoval zrovna Lída Baarová a bylo tam jakékoli jiné jméno, pořád je natolik zajímavý, že je jedno, jak se ta hlavní postava jmenuje.Samozřejmě v onom desetiletém období, které ve filmu ukazujeme, je to asi to nejdůležitější, co jsme mohli natočit. A to jsem ještě hodně scén a situací vystříhal, aby to mělo spád až tah na bránu, aby nebyl tak epicky široký. Kdokoli jiný by to natočil jinak, tohle je příběh viděný očima Ivana Hubače a mýma, další by vytvořil zcela jinou verzi, v níž by se líbilo a nelíbilo zase něco jiného. Všechno se do té hodiny a půl nevejde, musíte si vybrat, co se vám zrovna hodí do krámu. Hraný film navíc pracuje s emocemi, s podvědomím, všechny dialogy jsou vymyšlené, nikdy se neřekly. Je to hra s emocemi a příběhem na základě historických faktů. Nelze to hodnotit jako dokument nebo novinovou zprávu. Můžete si dovolit jakoukoli licenci, neděláte hraný dokument, i proto je tam ta scéna se šibenicí a popravou, i když žádný český herec se k šibenici nedostal. Nikdo nebyl odsouzen lidovým soudem, ani ona ne, ale kvůli těm jejím obavám ze smrti, které jí byly neustále předhazovány, jsme tam s Ivanem tu situaci zařadili jako metaforu smrti, i když nakonec dostane milost, což je zase v souladu s realitou.

Objektivní kritiku dokážu přijmout, říká Renč (zdroj: Mariusz Stankowski, EuroZprávy.cz)

Kritika se hodně zabývala volbou představitele Josepha Göbbelse...Existuje kritika odborná a objektivní, jejíž autoři vystudovali žurnalistiku nebo hudební vědu. Ti rozeberou jednotlivé prvky filmu, hereckou, režijní scénáristickou, hudební složky a já si jich vážím, byť někdy jsou kritičtí, jindy pochválí, ale jsou objektivní, nezaujatí. Ostatní jakoby kritiky jsou většinou jen osobní výpady zloby a zlosti od amatérů, kteří se ani neumí podepsat, takže není možnost reakce. Jsou to jedinci, kterým ležím v žaludku a já je ani neznám. Dnes může kdokoli na internetu napsat cokoli, ale to neznamená, že je filmový kritik. Není to objektivní hodnocení práce, jsou to jen individuální útoky a snahy zesměšnit naši letitou práci na filmu, se kterým jsme spokojeni a na nějž chodí rekordní počet diváků. Chápu, že se ten film nemusí všem líbit, ale nemám rád, když něco vytvořím a čelím za to osobním urážkám. Když se mi nějaký film nelíbí, tak ho vypnu nebo naladím jiný kanál, ale nebudu urážet jeho tvůrce. Nechápu takové lidi, že si dají tolik práce a námahy s cílem nás zesměšnit či dokonce ponížit.Pokud se odborné kritice nelíbil Göbbels, tak musím říci, že jsem po celé Evropě nemohl najít lepšího představitele. Karl Markovics je nositelem Oscara za film Ďáblova dílna, výborně se s tou rolí popasoval, studoval jeho gesta z dobových materiálů a opravdu dokázal udělat tu kreaturu. Jediné, co mě osobně dodnes mrzí, že si nemohl „ponechat" německý hlas kvůli dabinku pro českého diváka a Českou televizi, neboť jeho projev tomu dával ještě větší „koule, rajc a charakter" té doby. Dost obtížně jsem překousával fakt, že budeme muset točit Göbbelse, Hitlera i Fröhlicha v češtině. I když Viktor Preiss Göbbelse namluvil fantasticky, ta němčina je nenahraditelná. Jinak bych chtěl dodat, že jsme nedělali soutěž dvojníků, ale šlo o to, jak se popasuje s charakterem té postavy.

Nepadla aspoň hypotetická myšlenka, že by se natočila dvoudílná verze, třeba jako v případě Gangstera Ka?Taková varianta by musela proběhnout už ve scénáristické přípravě a hlavně ekonomické, my jsme byli rádi, že jsme zvládli všechno finančně. Rád bych ještě poupravil jeden názor, Lída Baarová není výpravný velkofilm. Jde o normální český historický film s lehce nadstandardním rozpočtem, který se však vůbec nemůže srovnávat se zahraničními velkofilmy. Kdybyste západním producentům řekli, že se to natočilo za dva, dva a půl až tři miliony dolarů v porovnání se stamilionovými částkami v USA nebo Anglii, tak nebudou věřit, ten film vypadá dražší než ve skutečnosti je. Nám třeba pomohlo, že jsme po různých fundusech sehnali originální šaty jak Baarové, tak Mandlové, za to patří dík Janu Růžičkovi, mohli jsme natáčet v Praze a Brně, kdyby se to natáčelo kdekoli jinde, tak to má podstatně vyšší náklady.

Děkujeme za rozhovor

EuroZprávy.cz jsou mediálním partnerem filmu.