RECENZE: Německý Chůvák si vypomáhá francouzskou legendou, ale nesahá jí ani po kotníky

Existuje specifický termín, který se nazývá Německý humor. Mezi našimi kritiky a fanoušky asi není tolik známý, ale obyvatelé našich západních sousedů ho již po mnoho let dokáží indetifikovat. Není to Britský humor, specifikovaný nikoli jako sranda k potrhání, ekvivalent naší hospodské zábavě, nýbrž jako jemná ironie a vtipkování s kamennou tváři. Popasovat se s německou variantou zábavy je někdy značně obtížné, není to ostatně tak dávno, co byli jako klasika předkládání Zärtliche Chaoten nebo Zwei Näsen. V čem se tedy poslední německá novinka liší?

S Winnie si není radno zahrávat... (zdroj: Warner Bros.)

Berlínská čtvrť plná starých baráků má ustoupit ambicióznímu projektu stavební firmy Klina Und Debray. Má to jít klasickou cestou, vše se zbourá a kdo bude dělat potíže, na toho si došlápne policie. Maličký problém tu ale je, Clemens Klina nemá dostatečně zajištěné finanční krytí, takže musí přesvědčit podnikatelku Helen Nielsen, aby investovala. A ta to neudělá, dokud se bude hrstka starousedlíků sdružujících se kolem Rolfa Horsta vzpěčovat a odmítne místo opustit. 

Clemens ale má i problémy doma, kde jeho dcera Winnie a syn Theo likvidují jednu vychovatelku za druhou. Podnikatel nemůže trávit s dětmi volné chvíle, protože prostě žádné nemá. Osud mu pošle do cesty právě Ralfa, který mu jde do jeho honosného sídla vysvětlit, že on a jeho věrní prostě neustoupí. Clemens Rolfa považuje za další posilu z agentury, která má jeho děti přivést k rozumu a slušnému chování, Rolf po chvíli tápání chňapne po příležitosti a rozhodne se rozvrátit Klinovu rodinu zevnitř. Záhy však pochopí, že to se mu povede jen za jediného předpokladu - že přežije běsnění Clemensových dětí.

(zdroj: youtube.com)

Ti, kteří pečlivě četli předchozí řádky, vyloví z hlavy čtyřicet let starou francouzskou komedii Hračka (Le Jouet) režiséra Françoise Vebera. Pravda, příběh je to jiný, ale základní schéma stejné, snad jen s tím rozdílem, že francouzský novinář Perrin se v roli nedobrovolného předmětu zábavy musel postavit jednomu rozmazlenému dítku, kdežto Rolf Horst čelí hned dvěma. Jinak ale syžet funguje naprosto jednoznačně - zaměstnaný otec, který ani pořádně neví, kdy mají jeho ratolesti narozeniny, pečovatel o jeho potomky vržený vstříc svému osudu nedobrovolně a děti, které v luxusu za asistence nudy dělají alotria. I tady dojde k postupnému sblížení a závěr se dá předpokládat, bohužel jeho podoba je asi nejodfláknutější částí celého filmu.

Je tu otázka humoru - mělo by to být dílo k popukání mající vážný podtón, který apeluje na skutečnost, že i ti nejtvrdší byznysmeni v sobě mají něco dobrého. Tady to ale vůbec nefunguje. Klina působí jako ztřeštěný hipík, lze se ptát, proč děti jednají jak jednají a zda s velkým předstihem telegrafované výsledky některých akcí jsou nějak vtipné. Humor je značně klopotný a čím víc ztrácí na údernosti, tím víc se snaží vyrovnat deficit vulgarismy. Někdo si může říci, že jejich odmítání je zbabělá úzkoprsost, ale co je vtipného na desetiletém klukovi a patnáctileté holce, jejichž slovník se rovná výrazivu zasloužilého pracovníka budujícího chodníky? Nefungují ani slovní hříčky a pokud má být zábavná scéna Clemense usilujícího pod vlivem narkotika o přízeň Heleny, tak možná právě tady nejvíc vyzní rozdíl mezi vnímáním - lidově řečeno - bytelné srandy. Ostatně stačí vzpomenout na nedávno reinkarnovanou Bláznivou dovolenou (Vacation, 2015), což umocní i fakt, že německý film byl realizován ve stejném roce, k nám se dostává až s téměř ročním odstupem.

Mattias Schweighöfer je oslavován jako oblíbený komik našich německých sousedů. Proč ne, ale na jeho projevu toho moc komického spatřovat nelze. Ani Milan Peschel nesrší vtipem, ovšem ten má zastupovat v Chůvákovi tu solidnější a životně důležitou roli. Jeho největší vtip tak spočívá ve shození luxusního vozu Ferrari do bazénku s ještě dražšími rybami, jinak spíš zkouší jít na diváka přes city - nesedí mu ale ani rozhořčený výraz ani snaha zachránit, co se dá. Bohužel to nezvládají ani scénáristé, kterým někde ve dvou třetinách jakoby došly nápady a nějak se snaží přeplácat těch několik minut, než budou moci nasadit očekávaně bombastický závěr.

Nemalá část filmu se prořve - a je jedno kdo a proč (zdroj: Warner Bros.)

Nevyhraněnost Chůváka, který není ani ryba ani rak, podtrhuje i nesmyslný název. Pořídit si k dětem výše uvedeného věku chůvu by mohl být vtip sám o sobě, jenže i snaha udělat z něčeho neidentifikovaného (Vychovatelák by použít nešel, protože k vychovatelce mužský ekvivalent máme) pseudovtipný výtvor jenom odráží poměrně značnou bezradnost autorského týmu, ale kdo ví, možná si Schweighöfer naložil na svá bedra víc, než unesl a trojrole ho prostě příliš vyčerpala (viz info o filmu). Výsledkem je úporná, bezpohlavní, místy možná lehce zábavná, ale jinak spíš snadno zapomenutelná podivaná.

Celkové hodnocení: 45 %

DER NANNY

Hrají: Matthias Schweighöfer (Clemens Klina), Milan Peschel (Rolf Horst), Paula Harmann (Winnie Klina), Arved Friese (Theo Klina), Andrea Osvárt (Helen Nielsen), Joko Winterscheidt (August Debray), Friedrich Liechtenstein (Keiler), Tim Sander (Manni), Matilda März (Kaya), Garry Fischmann (Ke No), Jan Bülow (Sven), Alina Süggler (Steffi).

Scénář: Matthias Schweighöfer, Lucy Astner, Finn Christoph Stroeks, Murmel ClausenKamera: Bernhard JasperHudba: Josef Bach, Arne Schumann, Tobias WagnerRežie: Matthias Schweighöfer, Torsten Künstler

Německo, 2015, 110 min., komedie, do 12 let nevhodnýPremiéra: 25. února 2016 (ČR)