RECENZE: Jak básníci čekají na zázrak? Mile, příjemně a důstojně

Ne vždy a vše se podaří, a neplatí to jen pro výtvarná, umělecká či filmová díla. I ony osudy se někdy zašmodrchají a nezdá se, že by jejich rozvazování bylo snadnou záležitostí. Už se neřítíme životem jako nadšené mládě po rozkvetlé louce. Přichází čas přemýšlení, přehodnocování, ale pořád také hledání a nacházení.

(zdroj: Bioscop)

Štěpán žije v novém bytě se synem, jemuž s ohledem na stejné jméno říká Junior. Z náznaku se dozvíme, že jeho partnerka Veverka tragicky zemřela, ovšem pragmatický syn, jemuž začínají opakované vajíčkové pokrmy značně vadit, sám vyzývá otce, aby se po nějaké „mamince" porozhlédl. Ten se spíš soustředí na svou tělesnou schránku a syn tak může v lékárně zajišťovat značnou baterii léků, informovat o častém měření tlaku a hodnotit jeho celkový stav s lékárnici Ute, nám již dobře známou z dřívějších dílů. To ovšem netuší, že Šafránek tělesně příliš nestrádá, o což se stará další známá osoba – populární Vendulka Utěšitelka. Ale v tomto vztahu stejně jako ve škole, kam za sebe posílá „strýčky" Kendyho a Karase, je zřejmá snaha zůstat na setrvalé pozici.

Jenže se objeví dvě zásadní okolnosti – návštěva třídního profesora Ječmena, umístěného v LDN s přiléhavým názvem „Na konci cesty" a pak sousedka Zuzana Rybářová, jejíž dcera Eva se Štěpánem juniorem zpívají v dětském sboru. Přes různé eskapády se ve Štěpánovi opět probouzí onen podmanivý básník, který však ještě chce zvládnout jeden dluh vůči panu profesorovi. Proto chystá velkou akci zvanou HB (a skutečně nejde o druhdy ceněné zahraniční cigarety), vedle níž musí najít prostor i na řešení svého osobního života. Že mu v lecčems pomůžou jeho dávní známí, není třeba zásadně připomínat.

Noční projížďka Zuzany a Štěpána má svůj dvojí význam (zdroj: Bio Illusion/Bioscop)

Z pohledu příběhu i jeho ztvárnění nás napadne jako první slovo – vlídnost. Humor je vstřícný, klidný, spíše se usmíváme než abychom prožívali hurónské výbuchy nad těžkotonážními replikami. Jemné, místy ironické a věkem poznamenané repliky se nesou v duchu rozvážnosti, neztrácejí však patřičnou údernost. Cítíme určité rozčarování nad nenaplněnými sny, ale pořád ještě dýmá touha něco prožít a nesmířit se odevzdaností, byť každá z hlavních postav k této výzvě přistupuje jinak. Nenásilné chování, příjemně plynoucí děj sem tam velmi decentně okořeněný i malou špetkou nezbytné erotiky a vysloveně odpočinková atmosféra bez zběsilých střihů a záplavy efektů dovolí divákovi prožít milé dvě hodiny odpočinku. To neznamená, na rozdíl od jedné z posledních replik, že v kině usnete.

Je známo, že snímek inspirovali dva policisté, kteří autora předlohy a scénáristu Ladislava Pecháčka načapali při špatném parkování a když na jejich otázku, kdy budou šestí básníci, odpověděl záporně, trest se z domluvy změnil na pokutu ve výši pěti set korun. Jak autor prohlásil, nechtělo se mu platit za něco, co neudělal, ostatně obdobnou scénu zasadil i do filmu. Režisér Klein zase prohlásil, že s ohledem na fakt, že vznik filmu vlastně iniciovala policie, měli by si na případné další pokračování koupit uniformy. Pecháček vytvořil tolik materiálu, že ho bylo na tři hodiny, proto se s těžkým srdcem muselo zkracovat. A také se ve větších či menších náznacích bilancovalo – to není jen případ nalezených starých veršíků, ale i symbolické uzavření kruhu v jednom z nenaplněných Kendyho snů.

Pro profesora Ječmena se rozjede akce HB (zdroj: Bio Illusion/Bioscop)

Páteř šestých Básníků samozřejmě tvoří osoby stálé, z nichž Štěpán, Kendy a profesor Ječmen prošli všemi „díly", v dalších případech se sem tam chybělo. Pokud se řekne, že Pavel Kříž svého životního hrdinu hraje stále stejným, mírně usměvavým způsobem, není to výtka, nýbrž souznění s rolí. Po jeho boku na plátně stráví nejvíc času David Matásek a Lukáš Vaculík, kdy zejména druhý jmenovaný exceluje v samaritánské scéně s ředitelkou LDN Vojtěškou. Josef Somr prohlásil, že s natáčením bude souhlasit pouze v případě, že ho celé proleží – doufal, že se tak elegantně zbaví role, ovšem scénáristu a režiséra není radno podceňovat. Jeho postava je vlastně středobodem celého příběhu, jistou ukázkou nostalgie a blížícího se loučení, ke kterému se však přistupuje s decentní úctou a porozuměním.

Jak básníci čekají na zázrak? Důstojně, srovnatelně s těmi nejlepšími, tedy prvními opusy a v celé řadě si bez velkého přehánění zasluhují minimálně bronzovou příčku. Nehrozí totiž okoukanou únavou, jenom reflektují na reálně ubíhající čas, a proto si mohou dovolit i určitou bilanci. Z ní nám vyjde, že pokud někoho vysloveně nepotěšili, pak rozhodně nezklamali.

Celkové hodnocení: 75 %

JAK BÁSNÍCI ČEKAJÍ NA ZÁZRAK

Hrají: Pavel Kříž (Štěpán), David Matásek (Kendy), Lukáš Vaculík (Karas), Filip Antonio (Štěpán jr.), Emily Laura Hasmannová (Eva Rybářová), Linda Rybová (Zuzana Rybářová), Eva Jeníčková (Vendulka Utěšitelka), Josef Somr (prof. Ječmen), Tereza Brodská (Ute), Miroslav Táborský (Hanousek), Denisa Nesvačinová (Majka), Eva Synková (Vojtěška), Oldřich Navrátil (Nádeníček).Dále hrají: František Ringo Čech, Markéta Hrubešová, Libuše Švormová, Nela Boudová, Josef Abrhám, Rudolf Hrušínský ml., Jiří Lábus, Pavel Zedníček, Jiří Strach, Tomáš Töpfer, Václav Svoboda, Leoš Mareš, Ludmila Zábršová-Molínová.

Režie: Dušan KleinScénář: Ladislav PecháčekKamera: Peter BeňaHudba: Jaroslav Uhlíř, Ondřej Brzobohatý

ČR, 2016, 120 min., komedie, přístupnýPremiéra: 14. dubna 2016