RETRORECENZE: Remarqueova adaptace Bobby Deerfield dojímá i po 40 letech

Adaptace evropských románů v americkém podání nebyly vždy zdařilé a jen výjimečně se zařadily mezi ty, které byly akceptovány na obou polokoulích naší planety. Když se režisér Sydney Pollack pustil do adaptace Remarqueova románu Nebe nezná vyvolených (Heaven Has No Favorites), mnoho lidí mu předvídalo neúspěch, přestože měl za sebou filmy jako Koně se také střílejí, Takoví jsme byli nebo Tři dny Kondora.

Americký pilot F1 Bobby Deerfield prožívá komplikované období. Trápí se myšlenkami na smrt svého týmového kolegy Modaveho, ani jeho vztah k Lydii není ideální. Rozhodne se navštívit dalšího pilota Karla Holtzmanna v sanatoriu, kde se jeho přítel zotavuje z následků těžké nehody. Potkává zde těžce nemocnou Lilian, která se však odmítá smířit s vyhlídkou na smrt. Využívá Deerfielda k útěku a snaží se nejen naplno prožít následující týdny, ale rovněž změnit Bobbyho náhled na svět. Deerfield v dalším závodě sám nebezpečně havaruje a začíná si uvědomovat snahu Lilian ukázat mu i jiné stránky života. Jenže v tomto případě není největším nepřítelem nebezpečné prostředí závodních okruhů, ale čas.

Bobby (Al Pacino) v hádce s Lydií (Anny Duperey) a manažerem Delvecchiem (Jaime Sánchez) po přestálé nehodě. (zdroj: Columbia Pictures)

Scénárista Alvin Sargent se pokusil zachovat základní ráz Remarqueovy novely, ale posunul ji do moderního prostředí. V původní knižní podobě se hlavní hrdina jmenuje Cerfayt, je to Evropan a jezdí závody sportovních vozů. V druhé polovině 20. století zastaralá tuberkulóza byla v případě Lilianina onemocnění nahrazena leukémií, scénárista zcela vypustil jejího dohližitele a přítele, ruského emigranta Borise. K Deerfieldovi se rovněž zachoval vstřícněji, neboť Clerfayta nechal Remarque zahynout při závodě v Monacu.

Někdo nazýval film "limonádou konzistence cukrového sirupu", ale Pollackovi se podařilo vytvořit celou řadu scén, které působí velice emotivně a mnohdy si v nich vystačí jen se silnými náznaky. Takové je třeba setkání Deerfielda s kouzelníkem v baru sanatoria nebo krátký rozhovor Lilian a Bobbyho: "Musíte o smrti a umírání hodně vědět - Nepřemýšlím o smrti, nepřemýšlím o rychlosti, jen řídím". Rozněž závěr byl podle kritiků na samé hranici patosu, ale filmovému týmu se povedlo postihnout proměnu odměřeného až cynického závodníka v člověka, který našel cestu k zamyšlení nad sebou samým. V tomto směru naplnil film bezezbytku podtitul - ztratil ji, aby našel sám sebe.

Realizaci provázely některé potíže, jak už to tak ve filmovém světě bývá. Pod snímek se podepsaly hned dvě filmové společnosti: Columbia Pictures a Warner Brothers. Původní nabídka putovala k režiséru Françoisu Truffautovi, ale ten odmítl. Natáčení tak zahájil herec Dabney Coleman, který ohledně hlavní role oslovil Gene Hackmana. Ten dal ale přednost práci na velkofilmu Příliš vzdálený most a Coleman poté z projektu také vycouval. Kontaktoval však svého přítele Pollacka (se kterým se v budoucnu setká u úspěšného snímku Tootsie) a ten po něm práci převzal. Nejdéle se hledala hlavní představitelka, protože podmínky pro její postavu byly značně náročné - znalost několika jazyků, elektrizující přitažlivost, navíc musela sedět americkému publiku. Překvapivě neuspěla Catherine Deneuve, Pollack měl v hledáčku několik hereček, až nakonec padla volba na Švýcarku Marthe Keller. Ta krátce předtím vstoupila do povědomí amerického publika ve Schlesingerově Maratónci po boku Dustina Hoffmanna. Plynně hovořila anglicky, francouzsky, německy a italsky, po výběru absolvovala téměř olympijský trénink, aby nabyla vizáž na smrt nemocné ženy - pokud můžeme věřit dobovým informacím, každé ráno vstávala v šest hodin, jedla hlavně zelný salát, pila mrkvovou šťávu, plavala v termálních lázních, absolvovala horské túry a dvakrát denně hrála tenis. Celý tento kolotoč trval do deváté hodiny večerní. Shodila téměř pět kilogramů a podstatnou část svého šatníku mohla na nějakou dobu odložit. Jistou odměnou jí mohla být skutečnost, že se v době natáčení důvěrně sblížila s Pacinem a jejich vztah trval ještě nějakou dobu po dokončení filmu.

Pro Francouzku Anny Duperey v roli Lydie to byl hollysoodský debut (zdroj: Columbia Pictures) 

Podstatná část snímku se natáčela v Evropě - štáb procestoval Francii, Belgii, Itálii, Monaco, Španělsko, Anglii a Švýcarsko. Za zmínku stojí místa jako Le Mans, Florencie, Bellagio, jezero Como. Samotné sanatorium se nacházelo ve vísce Leukerbad u vrcholků Wildhorn a Schwarzhorn ve švýcarských Alpách - nacházela se .v nadmořské výšce 3048 metrů. Atraktivní záběry ze závodů F1 nasbíral štáb během několika závodů v sezóně 1976, ovšem Pollack získal díky povolení Bernie Ecclestonea možnost natáčet přímo na okruhu Jarama ve Španělsku a belgickém Zolderu. Neobešlo se to bez jistých potíží - v prvním případě si na ztížené podmínky stěžoval obhájce titulu Niki Lauda, což bylo považováno za určitý projev nervozity, protože utrpěl před závodem kuriózní nehodu a dlouho se nevědělo, jestli vůbec bude startovat (více najdete zde). V zákulisí se rovněž šuškalo, že si Ecclestone dal podmínku, aby hlavní hrdina jezdil na jeho vozech, jinak natáčení v závodním prostředí nepovolí. 

Al Pacino, jemuž bylo v době natáčení 37 let, ještě neřídil auto. Musel proto absolvovat kurs v autoškole, aby byl schopen zvládnout "jezdecké" scény. V kokpitu Brabhamu ho pochopitelně zaskakoval profesionál - Brazilec José Carlos Pace za Pacina dokonce absolvoval "nehodu", jejíž podstatná část byla ovšem kašírovaná. Ve snímku a v titulcích se vedle Paceho objevují ještě James Hunt, Mario Andretti, Tom Pryce a Patrick Depailler. Bohužel "herec" Carlos Pace se premiéry filmu nedočkal - půl roku před premiérou na Torontském Filmovém festivalu (17. září 1977) se svými přáteli letěl na výlet s dalším závodníkem, krajanem Robertem de Oliveirem a pilotem Marivaldo Fernándezem. Na městem Antibaia vynechal jejich Cessně jeden motor a vzápětí stroj explodoval. Paceho bylo možné identifikovat jen díky tomu, že jeho pilotní průkaz neshořel. Film byl proto dedikován jak Pacemu, tak Tomu Pryceovi, který se zabil v březnu téhož roku při Grand Prix Jihoafrické republiky.

Marthe Keller a Al Pacino si vztah z filmu prodloužili i do soukromí (zdroj: Columbia Pictures)

Pollack nazval tento snímek jako svůj "nejevropštější film". Dovolil si ale určitý zásah do jeho stopáže, s odůvodněním, že je pro americké televizní stanice příliš dlouhý. Bylo proto vystříháno 25 minut, ale v kinech a na některých premiérových TV kanálech běžel snímek v plné, tedy 124 minutové verzi.

Ačkoliv byl snímek inspirován Remarqueovou knihou, téměř ve všech zemích, kam byl distribuován, nesl název Bobby Deerfield. Ale třeba v Rakousku, Finsku a Austrálii se jmenoval stejně jako knižní předloha. Ve Španělsku, Portugalsku, Itálii, Řecku a Brazílii měl titul Jeden okamžik, jeden život. Sovětský svaz přistoupil k názvu s ohledem na původní Bobbyho chování, promítal se jako Život bez zájmu, Švédové zase zabrnkali na citovou strunu: Milovaný, zůstaň se mnou. 

Hodnocení EuroZprávy.cz: 75 %

Bobby Deerfield

Hrají: Al Pacino (Bobby Deerfield), Marthe Keller (Lilian), Anny Duperey (Lydia), Gérard Hernandez (Carlos del Montanaro), Stephan Meldegg (Karl Holtzmann), Norm Nielsen (kouzelník), Romolo Valli (Luigi), Mickey Knox, Dorothy James (američtí manželé), Walter McGinn, Van Doude, Jamie Sánchez.

Scénář: Alvin SargentKamera: Henri DecaëHudba: Dave GrusinRežie: Sydney Pollack

USA, 124/99 min., romantické dramaPremiéra: 17. září 1977