RECENZE: film Učitelka nejen připomíná dobu minulou, klade i současné otázky

Pokud bychom se chtěli probrat tvorbou filmovou či literární a zjistit, kolikrát už došlo na onen souboj kantor - žáci - rodiče, zcela určitě by nám nestačily prsty na obou rukou. Někdy jsou to příhody úsměvné, jindy dramatické, existují nejen knihy a celovečerní snímky, ale i seriály. Prostředí lavic, katedy a tabule umí vytvořit scény tu nabité vtipem, jindy nad nimi jen kroutíme hlavou. Snímek Petra Hřebejka Učitelka se bude řadit rozhodně k těm druhým.

(zdroj: youtube.com)

Marie Drazděchová působí na první pohled vstřícným, laskavým dojmem. Její chování naznačuje, že chce o svých žácích vědět opravdu co nejvíce, nejsou jí lhostejní a nejená se "jen o další třídu spratků", se kterou se musí potýkat. Pečlivě si zaznamenává údaje a vlídně poznamenává něco k profesi rodičů i zájmům žáků. S plynoucím školním rokem se však ukazuje, že jde ze strany kantorky o promyšlený postup, z nějž pečlivě doluje výhody pro svou osobu: neváhá protěžovat a trestá neochotu, kterou si však víceméně vynucuje. Část rodičů nechce mít problémy a dobrovolně přistupuje na "výměnný obchod", najdou se však i takoví, kteří cítí v jednání Drazděchové zneužívání jejího postavení. Nakonec je ředitelka školy a její zástupkyně přinucena jednat, ale při setkání rodičů se ukazuje, jak se učitelce podařilo zdeformovat jejich vlastní vnímání a posouzení situace.

Ke slovu přijdou výhrůžky, obvinění i boj o vlastní identitu (zdroj: A-Company CZ)

Scénárista Petr Jarchovský vytvořil velice zajímavou strukturu děje - de facto začíná vyvrcholením celého konfliktu v podobě mimořádné schůze rodičů ve škole, kde se rozebírají jednotlivé případy dětí z její třídy. Nejde však o klasickou retrospektivu, spíš obrazem nahrazené vysvětlování. Jsme tak svědky trápení Danky Kučerové, Filipa Bindera a Karola Littmanna, na něž se nabalují i existenční a vztahové potíže rodičů. S ohledem na fakt, že je příběh zasazen do začátku 80. let minulého století si oživíme i některé typické projevy té doby - neotřesitelná pozice díky působení v KSČ, pronásledovaného vědce, jemuž emigrovala manželka na Západ, rozpory v jednotlivých rodinách i mírné tepání sociálního prostředí. Co je však důležité: celkově příběh vyznívá tak, že může být umístěn do jakéhokoli prostředí. Navíc svým ztvárněním, aniž by se jakkoli povyšoval, lehce evokuje linii slavného opusu Dvanáct rozhněvaných mužů, i když tady nejde o jednání poroty o vině či nevině odsouzeného muže, nýbrž o posouzení chování třídní učitelky. Proces je však stejný - postupné nazírání na činy, které se v jistém úhlu pohledu mohou jevit jako přirozené ("Copak vy nechcete pro svoje dítě to nejlepší?") až po konečné rozhodnutí, jak se s danou situací vyrovnat. Jestliže v některých případech je přeskakování v dějových rovinách problematické a divákovi znesnadňuje orientaci, v tomto případě graduje celý děj. A stejně jako ve zmíněné klasice je vše umocněno tím, že "obžalovaná" v onom "procesu", v tomto případě rodičovském sdružení, není přítomna.

Učitelka hodlá využít všeho a všech ve svůj prospěch. Ale neradno si zahrávati s nespolehlivými kádry (zdroj: A-Company CZ)

Dominantní postavou je pochopitelně ona "třídní mrcha i milius zároveň", tedy učitelka, postupně si omotávající zdaleka ne žáky, jako jejich rodiče kolem prstu. Ačkoliv je několikrát zdůrazněno, že je politicky činná a její zesnulý manžel byl vysokou šarží v armádě, tento fakt působí jenom jako strašák, nikdy vlastně není přímo využit. Zuzana Mauréry umí ztvárnit výborně obě polohy Marie, od shovívavého a přátelského přístupu až po "spravedlivé" rozhořčení, z něhož vyplývá "v neprávu jste vy, to já jsem v celé záležitosti ta správná a nespravedlivě osočovaná". Vedle zaujme velice výrazným a civilně předvedeným výkonem Martin Havelka v roli přímého Jaroslava Bindera. Daří se mu ztvárnit skvělý kontrapunkt k uhlazené Drazděchové, může vyvolat dojem bezduchého primitiva (což je podpořeno jeho zápasnickou profesí), který vše řeší ranami opaskem nebo vulgárními výrazy. V tomto případě ale použitými ne jako laciný efekt, ale citlivě vloženými tam, kde je i divák očekává. Dalším přínosem je skutečnost, že dětské a dospělé role nejsou od sebe odloučeny, i když v onom "přelíčení" ve třídě jde jen o klání dospělých. Jméno vnuka herce Mariana Labudy Richarda už známe z předchozího úspěšného snímku režiséra Juraje Nvoty Jak jsme hráli čáru, kde s ním účinkovala i Tamara Fischer, hrající jednu z klíčových dětských postav, Danku Kučerovou.

Tvůrci filmu měli určité problémy s financemi, nakonec se tedy přesunul s ohledem na slovenskou produkci do Bratislavy. Na rozdíl od zmíněného filmu Jak jsme hráli čáru, který byl po zvukové stránce vytvořen v české a slovenské verzi se Učitelka dodatečně nedabovala, kvůli zachování autenticity bude z plátna znít převážně slovenština, doplněná několika postavami hovořícími česky. Je to rozhodně vstřícný a citlivý krok, protože snaha zavděčit se českým dívákům právě u Nvotova snímku nepadla na úrodnou půdu. Producent Ondřej Zima také vzpomíná na jeden velice zajímavý problém, který se zdá být až triviální. Nejvíc potíží bylo se sehnáním autentických školních lavic. Pamětníci si určitě vybaví trubkové stoly s dřevěnou deskou a umělohmotnou "podlavicí" a podobně řešení židle, ovšem kde je sehnat? Žádný fundus jimi nedisponoval. Nakonec byla nalezena kdesi v jižních Čechách zakonzervovaná třída, kde dotyčné vybavení bylo k dispozici. Následoval převoz do Bratislavy a třída z 80. let byla na světě. 

Martin Havelka podal jeden ze dvou vrcholných výkonů ve filmu. Na snímku společně s jedním z producentského týmu Offside Men Ondřejem Zimou (zdroj: Robert Pavelka, EuroZprávy.cz)

Na Učitelce, která se téměř celá odehrává převážně v interiérech, je cenné nejen její věrohodné ztvárnění, ale také adaptabilnost na různá prostředí a režimy. Stačí jen malé "přeprogramování" a bude fungovat stejně dobře před třiceti lety jako nyní. Jde o příběh o povahách, osobní statečnosti a uspokojením s tím, co se u nás příznačně glosuje jako "smrádek, ale teploučko". Skutečnost, že režisér Hřebejk vsadil na nepříliš okoukané tváře (z herecké sestavy se v minulost setkal pouze s Csongorem Cassaiem, jenž si zahrál v jeho Musíme si pomáhat) může poskytnout českému divákovi větší možnost se soustředit na samotný děj. A ten opravdu stojí za to.

Celkové hodnocení: 80 %

UČITELKA

Hrají: Zuzana Mauréry (Marie Drazděchová), Martin Havelka (Jaroslav Binder), Peter Bebjak (Václav Littmann), Csongor Cassai (Marek Kučera), Éva Bandor (Hana Binderová), Zuzana Konečná (Iveta Kučerová), Judita Hansman (kadeřnice Bártová), Ela Lehotská (zelinářka Vojáčková), Tamara Fischer (Danka Kučerová), Oliver Oswald (Filip Binder), Richard Labuda (Karol Littmann), Ina Majorevič (ředitelka školy), Monika Čertenzi (zástupkyně školy Chvalovská), Ondřej Malý (Řehák), Jozef Domonkoš (JUDr. Nemec), Ladislav Hrušovský (soudce Malinovský), Attila Mokos (Kindl)

Scénář: Petr JarchovskýKamera: Martin ŽiaranHudba: Michal NovinskiRežie: Jan Hřebejk

ČR, 2016, 102., min, drama, mládeži přístupnýPremiéra: 4. července 2016 (MFF Karlovy Vary)Premiéra v kinech: 21. července 2016