Recenze - Když se ve dveřích objeví úředník, lhostejno jaký, většinou to znamená potíže. Jak ale na jeho návštěvu mají reagovat bytosti, které vlastně neexistují? Odpověď vám nabízí nový film Zdeňka Trošky.
Filmoví znalci pohotově začnou vypočítávat filmy nebo televizní pohádky, ve kterých se prolínají osudy lidí a nadpřirozených bytostí, ovšem s absencí klasických pohádek. Asi první na ráně bude slavný vodnický opus Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách (1974) o poklidné existenci rodiny vodníka Wassermanna, než se o ní začnou rovněž zajímat úřady. Poněkud odlišná je legendární Dívka na koštěti (1971), kdy se pohádkové bytosti vydávají - vlastně nedobrovolně - do lidského světa. Bohužel toto velice svěží dílo dostalo ránu v podobě zcela nepovedeného pokračování Saxana a Lexikon kouzel, které s lehkostí původního provedení nemělo nic společného. Bylo by nespravedlivé minout ještě roztomile rozezpívaný dětský snímek Ať žijí duchové! (1977), ve kterém dávno zesnulý rytíř Brtník z Brtníku s dcerou Leontýnkou najdou společnou řeč se školáky, hodlajícími opravit jeho zpustošené sídlo. A ze světa určitě nelze zapomenout na druhou a třetí část trilogie o německých strašidlech, takto Strašidla ze Spessartu (Das Spukschloß im Spessart, 1960) a Zlaté časy ze Spessartu (Herrliche Zeiten im Spessart, 1967), které uzavíraly celou trilogii s okouzlující Liselotte Pulver v hlavní roli.
(zdroj: Falcon)
My se ale nacházíme v nejmenovaném městě a konkrétně na půdě zámečku, kde přebývá hejkal Hugo se svou chotí Patricií, vílou Jitřenkou, mamá Žofií, dětmi Ester a Eleonorem a strýčkem Bublou, který hned na úvod děje utopí opilce a hazardního sázkaře Mastného, čímž nastartuje - aniž by to tušil - vlastní štěstí. Zatím to ale vypadá spíše bledě, protože mladý referent Jindřich Patočka předkládá před Huga & his family neradostnou vizi. O objekt sice nikdo nemá zájem, ale to neznamená, že se za něj nebude platit nájemné, pokud si ho strašidla nehodlají koupit. A také bude třeba, aby se všichni začlenili do společnosti, což přeloženo do srozumitelného jazyka znamená pracovat a řádně odvádět daně.
Čarodějnice Patricie, proslulá autorka letkvarů všech druhů, není tímto vývojem nijak nadšena, čehož hodlá využít její někdejší láska, takto vládce Temešváru, upír Ignác. Mamá Žofie má také výhrady, Eleonor a Ester by do školy rozhodně také nemuseli chodit. Pouze Bubla, jemuž Patočka dohodí práci v prádelně své sestry Karolíny, která nedávno ovdověla (ano, právě ona bývala Mastná) a roztančená Jitřenka, jíž stejný úředník zajistí zkoušku v místním divadle, jsou na tom lépe. A když se Hugo osvědčí jako jedno z největších lákadel nové divadelní hry, jejímž autorem je sám ředitel divadla, zdá se, že přechod k novým pořádkům bude prakticky bezbolestný. Jenže váhající Patricie neodolá Ignácovi a rázem je vše naruby. Hugo se trápí, Jitřenka musí odolávat neomalenému chování vilného režiséra a tak pouze Bubla prožívá chvíle štěstí. Jenže mluvíme o strašidlech a ta možná drží pohromadě mnohem víc, než se může zdát.
Jitřenka a Hugo vyjdou do nových poměrů ještě nejlépe (zdroj: Donatova.com)
Pokud se podíváme na dějovou linii, nenajdeme v ní nic překvapivého, což ale neznamená, že nejde o dobrý příběh. Je to jako čekat, že takový Jason Bourne nabídne místo efektů a prakticky nekonečných přestřelek hlubokou sondu do duše tajného agenta. Zdeněk Troška si na nic nehraje, nabízí nám podívanou hodně nekomplikovanou a postavenou na jasném základu, i když poněkud modernizovanou. Takže strašidel se nikdo nebojí (kromě hejkalova brilantního výkonu), jsou brána jako skutečnost, snad jen mírně nedůvěřivě. Naopak je tu evidentní snaha jejich nadpřirozených vlastností využít. I komediálnost je prošpikována tu ostřejšími, tu jemnějšími narážkami (například na slavnější příbuzné Addams' Family), v nichž najdeme mnoho připodobnění k jiným dílům, ale bez oné křečovité snahy být vtipný za každou cenu. Nejde tu o pokleslé estrádní anekdoty, kterým se směje především ten, kdo je vypráví. Troška a jeho štáb i dobře zakomponovávají letité artefakty do nové doby (kdo by nechtěl mít létající koště s GPS) a využívá čarodejnických znalostí tam, kde selhávají progresivní metody - které dívce by se nechtělo zhubnout do ideální podoby bez námahy a během víkendu?
Pochopitelně se objevují i kontroverzní momenty, což je například ono široce diskutované "znásilnění" mamá Žofie. I v tom poznáváme Troškovu hravost a určitý smysl pro nadsázku. Spekulovat tu o vhodnosti či nevhodnosti pro mládež je zcela zcestné. Ostatně je to něco podobného, jako v onom vtipu, kdy jeden z otců říká tomu druhému, že dceři táhne na dvanáctý rok, takže by se s ní měl asi povavit o onom choulostivém tématu. Druhý mu na to odpovídá, ať to rozhodně udělá, protože se dozví spoustu zajímavých věcí. Při této příležitosti je třeba dát jasně najevo jednu věc - Strašidla opravdu nejsou pohádkou, platí tu víc než jinde termín rodinný film. Dr. Mráčka bychom také nezařadili do filmové pohádkové říše.
Vodník Bubla se "proutopil" ke svému štěstí (zdroj: Donatova.com)
Pokud se zaměříme na herecké výkony, je složité je posuzovat s ohledem na scénář a povahu jednotlivých postav. Nejvíc prostoru pochopitelně dostává Bronislav Kotiš a umí s ním pracovat, od aristokraticky vznešeného pána domu, přes rozpačitého hejkala postaveného před nové okolnosti až po zlomeného manžela, jenž se neumí vyrovnat s jednáním milované ženy. Vedle něj je výborná Carmen Mayerová, jejíž Žofie dýchá svébytnou energií, ač na první pohled působí jen jako nepříjemná a stále rozladěná tchýně. A do třetice je výborný Jiří Dvořák, jehož Bubla proplouvá dějem se zamilovaným nadhledem a bez zbytečných složitostí. V podobné situaci je i Vladimír Polívka, leč tomu se nedostává takového prostoru. Toho má naopak dostatek Sara Sandeva, leč její svázanost s neustále tančící Jitřenkou se postupem času překlápí do možná zbytečného stereotypu. Ještě hůř je na tom Tereza Kostková, která se pokouší afektovanost Patricie nahrazovat značnou křečovitostí a ve srovnání se svou matkou prohrává vysoko na body.
Z dalších tváří si určitě všimneme Petra Šimčáka, jehož proslavil Mádlův film Pojedeme k moři, dvou excelentních menších rolí v podání Petra Nárožného a Václava Postráneckého, bohužel poněkud vybledle působí Karel Dobrý, jehož Ignác nemá onu patřičnou upíří šťávu a spíš se ocitá někde na úrovni nepovedeného Crashmana ze zmíněné Saxány a Lexikonu kouzel. Zajímavě pojatá je i školní atmosféra, kterou nedokáže zvládat češtinářka Pávková a jíž pouze víceméně příhlíží matematik a fyzikář Jouza. Tady se možná Troškovi povedlo vytvořit silně alarmující prvek poukazující na skutečnost, že naše školství se ocitá někde na hranici slavné Džungle před tabulí.
První klapka filmu padla prakticky před rokem (zdroj: Petr Zelinka, EuroZpravy.cz)
Od Strašidel nečekejme umělecké veledílo, na to si nehrají od začátku a ani o to neusilují. Jsou příjemnou podívanou, k níž si do kina nemusíte brát vysvětlující brožuru kdo je kdo a ke komu patří. Nehemží se to tu zbytečným přebytkem postav, děj je přímočarý, nekomplikovaný a třebaže si některé repliky nemusíte zapamatovat, pobaví. Tím tento film splňuje onen základní záměr - pobavit a dovolit lidem určité odreagování, takže z kina mohou odcházet bez chmurných myšlenek typu - tohle a to mě ještě doma čeká nevyplněné daňové přiznání. Hlubokomyslní mudrci a vyznavači Bergmannova díla nechť zavítají o sál vedle, pro ně Strašidla určena nejsou a ani o to neusilují. Svůj záměr bezezbytku plní.
Celkové hodnocení: 70 %
STRAŠIDLA
Hrají: Bronislav Kotiš (hejkal Hugo), Tereza Kostková (čarodějnice Patricie), Vladimír Polívka (Jindřich Patočka), Jiří Dvořák (vodník Bubla), Sara Sandeva (víla Jitřenka), Carmen Mayerová (mamá Žofie), Karel Dobrý (upír Ignác), Petr Šimčák (Eleonor), Nelly Řehořová (Ester), Václav Postránecký (ředitel školy), Anna Polívková (Iveta Pávková), Martin Pechlát (matematik Jouza), Matěj Hádek (režisér Málek), Petr Nárožný (divadelní ředitel Kavka), Tereza Bebarová (Karolína Patočková), Jana Bernášková (herečka Jana), Aleš Háma (nadporučík Bedna), Petr Čtvrníček (otec Polák)
Scénář: Jiří Kos, Zdeněk Troška, Marek KališKamera: Martin DubaHudba: Miloš KrkoškaRežie: Zdeněk Troška
ČR, 2016, 113 min., rodinná komedie, přístupnáPremiéra: 18. srpna 2016
EuroZprávy.cz jsou mediálním partnerem filmu
Související
Troška: Dobro vítězí nad zlem? Vidím agresi, násilí a boj. Chtěl bych natočit i ruskou pohádku
Návštěvnost kin v ČR vede Tajný život mazlíčků, Troškova Strašidla jsou třetí
film Strašidla , Zdeněk Troška , recenze
Aktuálně se děje
před 1 hodinou
Trump uvalil na Kanadu padesátiprocentní cla
před 2 hodinami
V Nikaragui už nikdy neproběhnou žádné volby, oznámil tamní prezident
před 3 hodinami
Odbory na Letišti Václava Havla vyhlásily stávkovou pohotovost
před 5 hodinami
USA provedly desátou vlnu útoků na Írán v řadě
před 6 hodinami
Pravé letní počasí si vzalo pauzu. Meteorologové naznačili, kdy se vrátí
včera
Češi jako sběrači. Ministerstvo odhalilo, kolik hub či borůvek si lidé vzali domů
včera
Princ Harry prozradil, jak si připomíná zesnulou maminku
včera
Maximálně ignorovat, radí Babišovi papír s poznámkami ohledně prezidenta
včera
Litr zdražil i o více než tři koruny. Strop na ceny paliv skončil
včera
Vláda schválila zásadní změnu v důchodech. Polepší si pracující i starší senioři
včera
Vláda schválila zákaz mobilů ve školách. Žáci ho nesmí mít o přestávkách ani v družině
včera
Vládě se nelíbí rozhodnutí soudu, který poslal Pavla do Ankary. Chce vyřadit Šámala z jednání o kompetenční žalobě
včera
Chceme další ročník MS ve fotbale, uspořádáme jej sami, vyzval Trump šéfa FIFA a poradil mu, jak nenaštvat ostatní
včera
Babiš omylem ukázal notičky na Pavla. Prezidenta má podle podkladů ignorovat
včera
Místo uznání je doma bijí. Čemu čelí ukrajinští vojáci po návratu z fronty?
včera
Rusko zaútočilo na tureckou civilní obchodní loď. Deset lidí zemřelo
včera
Spojené státy devátou noc v řadě bombardovaly Írán
včera
Počasí tento týden: Objeví se déšť, studená rána i tropy
Aktualizováno včera
Sledovali jsme ONLINE: Finále MS ve fotbale vyhrálo Španělsko, Argentinu porazilo 1:0
19. července 2026 22:02
Darovat, nebo zlevnit. V EU začal platit zákaz likvidace neprodaného oblečení, firmy už jej nesmí vyhazovat
V Evropské unii vstoupil v platnost zákaz likvidace neprodaného oblečení, obuvi a oděvních doplňků, což představuje nejnovější krok bloku ke snížení množství odpadu. Nové nařízení v rámci unijní směrnice o ekodesignu udržetelných výrobků se vztahuje na velké společnosti s více než 250 zaměstnanci a ročním čistým obratem přesahujícím 50 milionů eur.
Zdroj: Libor Novák