RECENZE: Koncertní film Beatles je neurovnanou vzpomínkou na živou hudbu Fab Four

Když se postupně chystaly k vydání audioverze, videoverze a psaná verze Antologie Beatles (Beatles Anthology), skládájící se ze tří doubleDVD nahrávek, pěti DVD filmového materiálu a obří knihy, položil někdo otázku, zda je ještě vůbec možné najít o Beatles něco, co by jejich fanoušci nevěděli. Možná ti, kteří je právě začínají poznávat, ale ty pravověrné už lze překvapit jen těžko. Možná nějakým drobtem, maličkostí nebo jinou variantou již mnohokrát viděného a slyšeného. A právě na takovou platformu vsadil režisér Ron Howard.

Fenomén Beatles překonal škarohlídské předpovědi a stále žije, jejich písně se hrají a odborníci pořád spekulují nad tím, jak se něco podobného mohlo povést. Především John Lennon a Paul McCartney, hudební analfabeti, kteří ani neznali noty a všechno si museli složitě zapisovat nebo dokonce nahrávat. Nyní se vydáme s režisérem filmů jako Rivalové, Duel Nixon/Frost či Čistá duše do hájemství The Beatles.

(zdroj: youtube.com)

Hned na úvod je třeba říci několik zásadních informací. Ačkoliv se film jmenuje The Beatles: Eight Days A Week - The Touring Years, zdaleka není jen o koncertech a turné. Howard se snaží se svým týmem o jakési představení Beatles, ale fakticky ho vůbec nezajímá, co se dělo před příchodem Ringo Starra. Existenci všech verzí shrne jedna Lennonova autentická věta, neexistují Pete Best ani Stuart Sutcliffe. Bohužel se rovněž vytrácí spousta těch nejtěžších koncertů, které Beatles ať s Bestem nebo už s Ringem odehráli v malých předměstských sálech, tančírnách a klubech. Jedině The Cavern se dočká povšimnutí, jinak zcela zapadnou klasické bašty začínajícího Mersey Soundu, stejně jako německé kluby Kaiserkeller, Indra či Star Club. 

Howardův zájem se naplno probouzí až od první návštěvy USA, kde Beatles vystoupili v Ed Sullivan Show a zceůa zbláznili Ameriku. Přidává i záběr z washingtonského Collisea, ale víc než koncertních záběrů si všímá takové té klasické aureoly, která se kolem skupiny vznášela. Pochopitelně fanoušci zaregistrují velké množství sekvencí, které už dobře znají nejen ze zmíněné Anthology, ale i ze spousty dalších dokumentů. Naproti tomu opravdu povedený je záběr z 18. dubna 1964, kdy liverpoolský stadion Anfield Road vzdal čest "svým chlapcům" a nabité tribuny zapěly She Loves You. Bohužel je až příliš znát, že Howard je Američan, protože některé zajímavé koncertní štace prostě jen proběhne několikavteřinovým "šotem", třeba docela mu vypadnou raritní záběry s náhradním bubeníkem Jimmy Nicolem, který nahradil Ringa zotavujícího se z operace mandlí. Stejně tak se nedočkáme ani zajímavých záběrů z takzvaného Blitztourne po Německu, kdy existují velice povedené pasáže z mnichovské Krone Bau nebo essemské GrugaHalle. Ani malérové účinkování na Filipínách, kde Beatles málem došli újmy není nijak zvlášť popsáno, kratičký je i záběr ze slavného koncertu v japonské Budokan aréně, který by rozhodně zasloužil větší prostor (už jen proto, že existuje záznam celého koncertu). Vypadá to, jako když se Howard zabývá jen těmi věcmi v historii kapely, ke kterým má materiál. A když není k dispozici, nebo ho je málo, tak jde o dům dál.

Období, ve kterém znali Beatles nejčastěji hotelové pokoje (zdroj: Itafilm)

Důraz je tedy kladen na poslední americké turné, které Beatles hráli v menším či větším strachu po známém Lennonově výroku, účelově zkresleném právě americkým tiskem (více zde). Takže se dočkáme krátkého nahlédnutí na koncert na Shea Stadium, rovněž letmý skok do Hollywood Bowl, kde vznikla jediná oficiální živá deska Beatles, krátce se zastavíme i v Gator Bowl a nevynecháme ani Candlestic Park, kde Beatles odehráli poslední klasický koncert.

Snímek je evidentně víc zaměřen na záběry méně známé, ovšem o to hůře jsou na tom co do kvality. Záběry ze sanfranciského Candlestic Parku jsou jakousi barevnou směsí kde spíš tušíme než vidíme Beatles. Určitě zajímavé jsou třeba pohledy do zákulisí natáčení dvou filmu A Hard Day's Night a Help!, ale není to nic, co by bylo ohromující nebo překvapivé. Velkou část filmu zabírají také statické snímky, s nimiž si pohráli sem tam animátoři, sympaticky vypadá grafika jednotlivých desek, leč tady je Howard přesný a končí Revolverem, tedy posledním LP, které Beatles natočili v době svého koncertování. 

Prostor dostávají oba žijící členové skupiny, Harrison a Lennon promlouvají k divákům z dřívějších rozhovorů, které jsou ale také dobře známé, především z Anthology. Situace znalí se musí hořce usmát nad hodnocením manažera Briana Epsteina, kterého Paul vynáší do nebes za přínos pro Beatles. Ten Paul, který ho nařkl v roce 1966 z neschopnosti a obvinil ho, že nedokázal smluvně ošetřit všechny vztahy a připravil Beatles o miliony liber. Toho Epsteina, kterého Beatles po skončení koncertní části kariéry ignorovali a domnívali se, jak sami přiznali, že vlastně nic pořádného nedělal. Howard rovněž ukazuje, že mu je cizí i diskografie Beatles, protože jinak by do ní nezařazoval LP Magical Mystery Tour a Yellow Submarine, což jsou v podstatě pouze výběry (první navíc vydaný v době existence skupiny pouze v USA). Zato se věnuje bulvárně propranému sampleru Yesterday... And Today, který kvůli obalu prodělal v Americe slušnou anabázi. Mezi povedené rozhodně patří už titulková závěrečná sekvence, na kterou si určitě počkejte, protože v ní zazní nepříliš často slýchaný záznam z vánoční desky z roku 1963, což je jedna ze specialit skupiny (více zde). Otázkou je, proč se Howard nevěnoval sice televiznímu, ale přesto veřejnému vystoupení Our World International (25. 6. 1967), kdy Beatles ve studiu Abbey Road 2 hráli díky satelitnímu vysílání 400 milionům diváků po celém světě svůj hit All You Need Is Love. A jejich opravdu poslední, byť improvizované vystoupení na střeše studia Abbey Road, takzvaný Roof Concert (30. 1. 1969) je také pojato poněkud odbytě - není řečeno proč a určitě by se hodil jako zajímavý prvek závěr toho "koncertu" díky asistence policie.

Ve filmu jsou často používány i fotografie (zdroj: Itafilm)

Prostor a možnost pohovořit o svém vztahu nejen k Beatles, ale i k době ve které hráli, dostalo několik významných osobností. Na prvním místě je to určitě novinář Larry Kane, který Beatles doprovázel při prvním americkém turné a trávil s nimi jako dopisovatel celý měsíc. Pak to jsou herečky Whoopi Goldberg a Sigourney Weaver, herec John Savage, novinář Malcolm Gladwell, skladatel Howard Goodall, režisér Richard Lester, historička dr. Kitty Oliver a také Ed Freeman, který na posledním turné s obvyklými cestovními manažery Malem Evansem a Neilem Aspinallem na Beatles dohlížel. Pochopitelně alespoň ze záznamu zazní hlasy producenta George Martina a tiskového mluvčího a sekretáře Beatles Dereka Taylora.

Komu je tedy snímek určen? Nejlépe ho přivítají ti, kteří se začínají s Beatles seznamovat nebo o nich vědí, že jsou čtyři, hráli v 60. letech a jsou schopni vyjmenovat deset jejich největších hitů. Ti, pro něž jsou Beatles srdeční záležitostí si připomenou některé poněkud zasuté, nikoli však objevné okolnosti a potěší se dobovými záběry. Tento film by se dal přirovnat k následujícímu případu - představte si, že by někdo vydal znovu všech 11 LP Beatles a na každou zařadil jednu mírně pozměněnou písničku. A vy byste si museli poslechnout všechny, abyste tu raritu našli. Zrovna tak najdeme v Howardově filmu asi 10 % neznámých nebo méně známých záběrů, ale jinak se nelze zbavit pocitu, že bral plnými hrstmi z prozkoumaného koše a sám se v terénu coby archeolog moc neobjevil. 

To ale neznamená, že jeho přínos nelze ocenit. Když nic jiného, může pomoci připomenout i mladé generaci, že před půl stoletím válcovali svět nějací Beatles a John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Star, a síla jejich písní se nezastavila ani před propastí času. Ve filmu zazní na dvě desítky slavných písní v různých úpravách, rozhodně nebudou všechny naživo. Beatlemaniaci po shlédnutí filmu možná doma vytáhnou sešity s výstřižky a nasadí na talíř gramofonu svou oblíbenou desku, ostatní se doufejme pobaví. I to je dobře naplněný záměr.

P.S. Všichni pravověrní fanoušci mohou pochopitelně k našemu hodncení přidat další procenta podle svého gusta. To naše zohledňuje i fakt, že ne všechno se ve filmu povedlo.

Celkové hodnocení: 70 %

THE BEATLES: EIGHT DAYS A WEEK - THE TOURING YEARS

Účinkují: John Lennon, Paul McCartney, George Harrison, Ringo Starr, George Martin, Derek Taylor, Larry Kane, Whoopi Goldberg, Sigourney Weaver, Malcom Gladwell, John Savage, Eddie Izzard, Elvis Costello, Howard Goodall, Ed Freeman, dr. Kitty Olive, Richard Lester.

Scénář: Mark MonroeKamera: Michael WoodHudba: Lennon & McCartney, George Harrison,Doprovodná hudba: Ric Markmann, Dan Pinnella, Chris WagnerRežie: Ron Howard

USA, 102 min., dokument, přístupnýCelosvětová premiéra: 15. 9. 2016