RECENZE: Ostravak Ostravski vyžaduje specifický přístup. Jinak to ani není možné

Současná doba má své atributy a ty mnohdy převracejí zažité hodnoty na nové, se kterými se leckdo neumí nebo nechce ztotožnit. Na jednu stranu voláme po zachování identity, na druhou ji zaměňujeme za prototyp existence, která by se měla co nejméně vymykat určité formě. A pokud se tak stane, ihned jí to dáme pořádně najevo. Od nepochopení k zatracení.

(zdroj: Bohemia MP)

Černá Ostrava, železné srdce republiky. To už dávno neplatí, protože kdysi pýcha socialistického hutnického průmyslu a hrdinové práce fárající pod zem ztratili svůj kredit. Dnes se potácejí na pokraji existence, čelí neustále hrozbě, že přijdou o práci a v duchu slavné písně skupiny Yo-Yo Band, třebaže jde o sousední Karvinou, utápějí život především v alkoholu. Jarek Ostravski není výjimkou. Svádí půtky se zahořklými rodiči, život mu umí osladit i sestra a její svérázný potomek. Vše se ale změní, když si Jarek doslova vypracuje kalamitní situaci, v níž se později projeví jako hrdina. Rázem je středem pozornosti, v hierarchii podniku se posouvá výš a díky tomu začíná mít problémy jak mezi svými obvyklými kumpány, tak i vedoucí elitou. Na jednu stranu se zdá, že jeho staromládenecký život dospěje ke zdárnému krachu, leč rovněž musí s lítostí konstatovat, že ne každý zájem ze strany opačného pohlaví je ten žádoucí. Navíc ve své nové funkci v "kanclu", se kterou si neví evidentně rady (a on vlastně ani nikdo nechce, aby nějak zvlášť projevoval iniciativu) dospěje do bodu, kdy je třeba udělat zásadní rozhodnutí. 

Ostravak Ostravski se pohybuje na tenké linii pochopení a zatracení. Především je to produkt určitého prostředí, které je natolik specifické, že prostě nemusí být pochopeno. Zkuste pustit film ze života zarytého chodce a milovníka dálkových pochodů vyznavači automobilů všeho druhu, nebo nalákat fanatického stoupence dechovky na snímek o rockové kapele. Kočárův film je dokonce považován za přehnaný, což není nic než nepochopení určité nadsázky. Jde stopou určitého přehrávání, které ale do značné míry postihuje základní merit věci. Ideální by bylo hodnotit ho především lidmi, kteří a) v dané lokalitě žijí a b) umí se sami na sebe podívat s určitým nadhledem. Aby to pak nepřipomínalo tvrzení jistého fotbalisty, který byl se svými spoluhráči přistižen na pokoji ve společnosti určitého druhu děvčat, jejich přítomnost byla podložena finanční odměnou, který se hájil tím, že nikdy nic za dívčí asistenci neplatil, navíc zmíněná částka neodpovídá.

Téměř celá ostravská pařící partia (zdroj: Rostislav Šimek)

Především je nutné si uvědomit jednu věc - tenhle film pochopí především Ostraváci a měli by ho pochopit tak, jak je myšlen. I s jistými přešlapy a omyly. Že nejde o výsměch, ale určitou poklonu regionu. Navíc právě Ostraváci dokáží pochopit význam některých narážek, což evokuje vzpomínku na další nadsázkovou komedii amerického tria Zucker-Abrahams-Zucker s názvem Připoutejte se, prosím! (Airplane!, 1980). I tady Evropanům dobrá třetina vtipů unikla, protože byla přímo šita na míru událostem v USA, například jednomu probíhajícímu skandálu, který nejstarší kontinent vůbec nezaregistroval. Můžeme mít výhrady, že jde jenom o nepovedené dílo, postavené celé na typické ostravsky krátké mluvě. Někdy je třeba se také ale zamyslet nad tím, co zhýčkané publikum vlastně od komedie očekává a postavit některé filmy vedle sebe. A říci si, jestli některé nevyhrávají jen díky lacinému pozlátku a třeba i zvučnějším jménům. 

Igor Chmela je rodák z Ostravy a proto lze předpokládat, že k filmu tohoto ražení měl osobitý vztah, ostatně jako většina účinkujících. V jeho projevu nacházímé životem proplouvajícího flegmatika, který se ale umí probudit, když vycítí levotu nebo skutečný zájem o určitou ženu. Trpně přijímajícího návrhy své nymfomansky založené sousedky, stejně jako prchající před zájmem snad spolužačky, která v hrdinovi vidí výhodnou partii. Do toho zapadá i svébytná "rubací" parta, na nic si nehrající a kráčející věrně po linii, kterou má po léta zažitou. Samostatnou kapitolou jsou Jarkovi rodiče, v jejichž případě se humor jednoznačně mění v ten hořký, promísený s neodbytným ostravským prachem. Zmínku určitě zaslouží i Jan Vondráček v roli bezskrupulózního šéfa ostravského revíru a rozhodně zajímavým osvěžením je i malá role Věry Špinarové, nabízející mnohem větší přesah, než se na první pohled zdá.

Ne vždy je na Ostravě veselo... (zdroj: Rostislav Šimek)

Snímek byl důsledně - až na jednu celkem pochopitelnou odbočku - natáčen v Ostravě. Pokud někomu chybí typické prostředí ikonického fotbalového klubu Baník Ostrava, nechť zví, že ačkoliv je uváděn jako jeden z partnerů, k tomuto spojení došlo až v průběhu realizace filmu a případnou fotbalovou pasáž do něj už nešlo především z časových důvodů zapracovat. Důležité pro poznání celého záměru je fakt, že byl vytvořen na základě jednoho z blogerů, důsledně tajícího svou skutečnou identitu, který má ale v Ostravě obrovský ohlas, především sedmi knižními bestsellery Deniky Ostravaka. Podle nich byl i vytvořen scénář, i když šlo spíš o esenci některých scén, pospojovaných do jednolitého celku. Ani v tomto případě bloger neporušil svou zásadu a neodhalil své skutečné já, ale s tvůrci filmu spolupracoval.

Milovníci někdejšího seriálu České televize Dispečer s nezapomenutelným Josefem Kobrem v hlavní roli nechť se netěší na podobnou podívanou. Ostravak Ostravski tu zalaškuje na téma citlivé, tu hryzne, chvílemi vypadá jako totální "cyp" a jindy zajiskří nečekanou genialitou. Pro mnohé může být nestravitelný, ale do důsledků jsou takové všechny filmy. V přpadě tohoto je třeba k němu najít cestu. Kdo nebude chtít plýtvat časem na její hledání, ten může směle film zatratit, ostatní v něm třeba najdou, co měli tvůrci v úmyslu. Neklade si vyšší ambice, než má, ale rozhodně si nezaslouží nálepku amatérismu. Už jenom kvůli přístupu samotnému.

Celkového hodnocení: 60 %

OSTRAVAK OSTRAVSKI

Hrají: Igor Chmela, Dušan Sitek, Jitka Smutná, Jan Vodráček, Michal Čapka, Filip Čapka, Zuzana Kajnarová, Jitka Ježková, Petra Langerová, Jarmila Hašková, Vladimír Polák. Kateřina Vainarová, Tereza Cisovská, Zuzana Truplová, Petr Houska.

Scénář: Vladislav KučíkKamera: Martin DedekHudba: Dalibor MrázRežie: David Kočár

ČR, 2016, 89 minut, komedie, do 12 let nevhodnáPremiéra: 20. října 2016