RECENZE: Autor geniálního Šestého smyslu si s Rozpolceným snaží opravit pošramocenou pověst

Barry je sympatický a vždy pozitivní módní návrhář. Kevin (James McAvoy) by bez něho byl ztracený. Stejně jako by si nevěděl rady bez dalších jednadvaceti osobností různého věku a pohlaví, které se střídají o vládu nad jeho tělem. Kevin totiž trpí disociativní poruchou identity. Jinými slovy má rozštěpenou osobnost. Bohužel pro Marciu (Jessica Sulaová), Claire (Haley Lu Richardsonová) a Casey (Anya Taylor-Joyová) se některé z jeho identit rozhodly, že nastal čas k probuzení Bestie – jejich ďábelské čtyřiadvacáté sestřičky. A Bestie si žádá krev.

Psychologický thriller Rozpolcený je napínavým zážitkem, který diváka postupně krmí spoustou depresivních informací o jednotlivých postavách. Je skvělé vidět Shyamalana opět ve formě, byť k návratu na vrchol mu ještě řádný kus cesty zbývá. Největším úskalím při splétání podobného příběhu bývá jeho logická konzistentnost a uvěřitelnost. A nutno říci, že Rozpolcený nejenže dává smysl, ale zároveň dokáže diváka přesvědčit o tom, že co se před ním na plátně děje, je možné.

Jistě, je tu pár okamžiků, kdy to celé zavání kalkulem a dramatické akční finále sklouzává do pro někoho neodpustitelných vod fantaskna, ale čím víc se nad jednotlivými částmi filmu zamyslíte, tím víc vlastně dávají smysl. I tak ale postupné umetání cestičky ke Kevinově 24. osobnosti působí lehce nepatřičně a ne každý se s ní dokáže smířit. Divák ovšem dostane přesně to, na co ho snímek celou dobu připravuje, upřímnost a férovost mu tudíž odepřít nemůže ani ten největší kritik.

Další výhodou je, že se postavy chovají více méně v souladu se svými charaktery i situacemi, v nichž se ocitly. Oběti si projdou všemi stádii tohoto stavu: šokem, odporem či rezignací (ne nutně v tomto pořadí), jednání jednotlivých osobností únosce i jejich vzájemná interakce je taktéž uvěřitelná a postarší psychiatrička (Betty Buckleyová) jedná přesně v souladu s obecnou představou nadšeného optimistického odborníka (byť si neodpustí odškrtnutí pár klišé v divákově hororovém bingu). Snad jen karikovaný „pán na vysílačce“ by zasloužil vyškrtnout.

(Ne)příjemným zjištěním se může stát fakt, že byť dojde hlavní příběh naplnění, různé vedlejší linky zůstávají otevřené. Stejně jako v realitě tak nedochází k situaci, že by se všechny nitky lidského života protnuly v témže okamžiku.

 Přestože tu ale mluvím o pozorném sledování a zpětné obhajobě některých částí filmu, největším záporem Rozpolceného je jeho doslovnost. Čtenář si snímek sice užije, ale jen těžko ho bude lákat jeho opětovné zhlédnutí, které (až na pár nepodstatných detailů) nepřinese nic nového. Jestliže jste se v nějakém momentu nerozpovídali se svým druhým já, bude vám k dekódování děje stačit jediná projekce. Přílišná explicita – snad způsobená podceňováním diváka – je ale pro M. Night Shyamalana typická, nevyhnul se jí ani ve svých největších dílech Šestý smysl a Vyvolený. Režisér tak v tomto ohledu maličko připomíná svého kolegu Christophera Nolana – oba jsou to vizionáři, kteří nedokáží najít rovnováhu mezi naznačením a přímým pojmenováním.

Vrátí-li se časem divák k této veskrze typické žánrovce, nejspíše ho přivábí výkony hlavních protagonistů. Nezapomenutelný James McAvoy je jako obvykle výborný, byť občas maličko přehrává. Těžko ale pojmout lidskou bytost okupovanou 24 osobnostmi subtilně.

Více možná zaujme herecký projev mladé Anny Taylor-Joyové (dosud známé maximálně z loňské Čarodějnice), s jejíž Casey celý příběh prožíváme. Její projev by se dal označit jako hlasité zírání. Ovšem nesmírně výmluvné hlasité zírání. Ani představitelky jejích dvou spolužaček nejsou vyloženě špatné. V jejich případě je ovšem limituje nedostatek prostoru k prokázání hereckého umu.

Extravagantního McAvoye a vykulenou černovlásku alespoň trochu uzemňuje psychiatrička v podání Betty Buckleyové. Svým decentním výkonem nám umožňuje vydechnout a lépe se vžít do Kevinovy situace. Nebýt doktorka Fletcherová strojem na expozici (za což ale těžko kritizovat herečku), mohla se stát nejlepší postavou filmu.

Zvláštní složkou Rozpolceného je jeho humorná stránka. Je divné smát se, když si vzpomenete, co všechno se v Kevinově sklepě děje. Strategie vyvolat v divákovi smích a následně stud je velmi efektivní.

Kameraman Mike Gioulakis odvedl celkem slušnou práci. Sice se evidentně vyžívá v detailech obličeje, ale k žánru se tato volba hodí. Hudební doprovod je také obstojný. Orchestr zůstává většinou nenápadný, jen aby v klíčovém okamžiku vystoupil do popředí a vygradoval tak kýžený dramatický efekt. Je to sice maličko okaté a laciné, ale funguje to.

Ve výsledku můžeme Rozpolceného, byť nedosahuje kvalit jeho raných děl, označit za jeden z těch lepších Shyamalanových filmů. Semigeniální režisér v tomto případě upouští od svého tradičního vypravěčského prostředku – závěrečného zvratu. Ten nahrazuje více méně předvídatelným, ale zaslouženým finále těžícím spíše z dotažení zajímavé myšlenky do konce, než ze snahy šokovat. Naopak se Rozpolcenému vyhněte, pokud máte alespoň základní povědomí o oboru psychologie a záleží vám na věrohodném vystižení duševní nemoci.

Celkové hodnocení: 75 %.

Split (2016)

Hrají: James McAvoy, Anya Taylor-Joy, Betty Buckley, Kim Director, Haley Lu Richardson,Jessica Sula

Režie: M. Night Shyamalan

Scénář: M. Night Shyamalan

Kamera: Mike Gioulakis

Hudba: West Dylan Thordson

USA / 116 minut / thriller