RECENZE: Logan – Wolverine nabízí víc než jen nejbrutálnější komiksovou podívanou

Právě užvaněný žoldák Ryana Reynoldse svým loňským úspěchem umožnil labutí (nebo spíš rosomáčí?) písni nejoblíbenějšího mutanta získat hodnocení přístupnosti R. Díky Deadpoolovi a také tomu, že se hlavní hvězda Logana vzdala části svého honoráře, si tak můžeme vychutnat zvířeckost berserka se šesticí nezničitelných drápů v její nejvěrohodnější podobě.

Píše se rok 2023. Mutantní gen téměř vymizel. Nové děti se začaly rodit bez něj a většina starých harcovníků je z neznámého (byť vcelku zajímavě naznačeného) důvodu také mimo hru. Kdo samozřejmě přežil, je Wolverine (Hugh Jackman). Starej dobrej Logan (název komiksu, z něhož film částečně vychází) už ale není ve formě – jeho léčivé schopnosti selhávají, většina z jeho přátel i nepřátel je po smrti a jediné, co ho jakž takž udržuje v provozu je péče o devadesátiletého Professora X (Patrick Stewart). Ten trpí senilitou a jeho záchvaty ohrožují každého v dosahu. Když těmto dvěma zkříží cestu Laura (Dafne Keenová) – dítě nadané podobnými schopnostmi, jako Wolverine, smutný westernově laděný roadtrip může začít.

V Loganovi se skrývají tři samostatné filmy. Nejvíce viditelná je samozřejmě přímočará postapokalyptická survival řežba, při níž se dekapituje, amputuje, probodává a mašíruje jako o závod. Násilí je naštěstí nasnímané vskutku zemitě. Přes množství krve se nejedná o žádný směšný gore, ale o v podstatě věrohodné a realisticky působící zobrazení toho, jak by to vypadalo, kdybyste se někdy potkali s medvědem. Špína a šílenství. A spousta tvrdé dřiny v maskérně, kostymérně i za monitory.

Poetice této linie příběhu nepochybně přidává na efektnosti zasazení do lehce postapokalyptického (nebo spíš válkou poznamenaného) světa. Že se většina děje odehrává v poušti a závěrečných akčních orgií se dočkáme v lesích Severní Dakoty pak je jen třešničkou na estetickém dortu nejnovějšího z X-Men filmů.

Druhý příběh je dumavější. Zakládá si na psychologii a ukazuje nám, co se stane s dětmi pěstovanými v laboratoři a již od nejútlejšího věku trénovanými k zabíjení. Sledovat dvanáctiletou Lauru (čtenářům komiksů známou také jako X-23), jak si svoji zuřivost rozmazleného dítěte, kterému rodiče najednou nechtějí koupit balíček bonbónů, vybíjí tím nejkrvavějším možným způsobem, je sice cool a všechno, ale poselství Logana stojí někde jinde. Že zabíjení člověku zjizví duši, se profesor Xavier pokouší naši malou dračici naučit také z klasického westernu Shane.

Přestože je Lauře ono poselství podáno – no, ano, jako kdyby ho říkal učitel dítěti – nevyznívá planě. Jednak proto, že je nám zaprvé předvedeno v praxi, jednak proto, že se v té samé praxi věci kolikrát komplikují a v ohrožení života jdou ohledy na vlastní duši stranou.

Do třetice tu máme poněkud ošoupaný pokus poreferovat o alternativní rodině mezi vyvrhely a filozofii viny, která v jejím vytvoření brání. Zde už doslovnost vadí více. Tedy v těch případech, kdy se jí dočkáme – což je hlavně ve vztahu Wolverinea a Laury. Naopak vztah obou x-menovských veteránů v sobě nese nejen spoustu skutečných emocí těžících z množství předchozích snímků, ale hlavně mnoho smutku a lítosti visících ve vzduchu bez nabytí jasnějších kontur. Ty si přesto nemusíme domýšlet zrovna pracně. Přijdou samy.

Nejen této komornější části dělají ohromnou službu herečtí představitelé. Wolverine i Professor se sice změnili, ale v jádru to jsou pořád oni. Jackmanovi a Stewartovi tak stačí natáhnout se do skříně a své důvěrně známé role si znovu obléci. Láska, kterou těmto postavám věnují, je vidět a zvyšuje divácký prožitek. Stejně tak září objev tohoto filmu Dafne Keenová, z níž se může v příštích letech stát úspěšná a žádaná dětská hvězda. Za zmínku stojí také hlavní záporák v podání Boyda Holbrooka. Ten sice už v konceptu nijak nevyčnívá z davu, pětatřicetiletý blonďák si svého slizouna ale užívá dostatečně na to, aby se nenechal zastínit svou hvězdnou konkurencí.

Režisér James Mangold se do filmového domova mutantů pokouší vnést množství prvků nových i převzatých z komiksů. Jeho styl budování světa je zvláštní. Přichází s množstvím nápadů, které jej obohacují, ale z nějakého důvodu (pravděpodobně aby se vešel do rozumné stopáže) je nechává vyznít do prázdna. Normálně by to asi nevadilo, ale protože na Logana jen těžko bude navazovat nějaké pokračování, některé podružné dějové linky by si zasloužily buď zakončit, nebo vyškrtnout. Nejvíce je to znát na mcguffinu v podobě útočiště pro mutanty Eden.

Je tu také jedna zásadní složka filmu, která pro změnu působí, jako by si sem odskočila z trochu jiného filmu. Bohužel nemůžu odhalit víc a připravit vás o šok z toho, která postava se ve filmu objeví a jak křečovitě její zasazení do celkového rámu působí.

Moje poslední výhrada patří opět scénáři – kdesi po půlhodině filmu se naše postavy rozhodnou zachovat podle známého filmového klišé, navíc naprosto nelogicky. Divák ví, kam to povede, a Wolverine by měl být natolik zkušený, aby to věděl také. Přesto se zachová, jak se zachová, a způsobí si tak všechny trable, které by si jinak ušetřil.

Logan je jiný než jakýkoli komiksový film, který jsme dosud viděli. Je – stejně jako jeho stejnojmenný hlavní hrdina – sprostý a krvavý, neurvalý a neochotný dělat kompromisy. Žije depresí, ale stále doufá naději za obzorem. A protože dojel až na konečnou, nemusí se starat o to, co přijde zítra.

Celkové hodnocení: 80 %.

Logan (2017)

Hrají: Hugh Jackman, Patrick Stewart, Richard E. Grant, Boyd Holbrook, Dafne Keen, Doris Morgado, Stephen Merchant a další

Režie: James Mangold

Scénář: Michael Green, Scott Frank, James Mangold

Kamera: John Mathieson

Hudba: Marco Beltrami

USA / 137 minut / akční, dobrodružný, fantasy, komiksový