RECENZE: Sci-fi Život je solidní vyvražďovačkou v áčkovém hávu

Když se v nepříliš vzdálené budoucnosti z Marsu vrací sonda se vzorky čehosi, co se zdá být důkazem života mimo Modrou planetu, je na skupině šesti astronautů, aby na palubě ISS provedli nezbytné první testy. Že je zkoumání v izolaci vcelku dobrým nápadem, se potvrdí, když znovuprobuzený marťánek Calvin začne projevovat agresivní sklony a nekontrolovaně pobíhat po celé stanici. Battle royale o osud lidstva může začít.

Život svojí zápletkou hned na první pohled připomíná bezmála čtyřicet let starého Vetřelce. A stejně jako klasika Ridleyho Scotta, také on si na nic nehraje. Klade sice zajímavé otázky ohledně osobní zodpovědnosti, či hodnotě a smyslu života, ale bere je jen jako kulisu pro krvavou premisu člověk vs. emzák. A vzhledem k tomu, že přesně tohle slibovaly trailery i první minuty filmu, jen těžko mu to můžete zazlívat. Život ví, čím je, a nebojí se to přijmout. Zároveň se ale za svoji žánrovou příslušnost neschovává.

Pravda, že si toto napínavé béčko nedělá těžkou hlavu z vědy, ani logiky, nám nezbývá než akceptovat. Jeho myšlenka ale stojí na velmi reálném strachu vesmírných agentur z možné kontaminace Země cizím živočišným druhem. V našem případě jen roli bakterie, která nezvratně naruší náš křehký ekosystém, přejímá vysoce žravá kolonie jednobuněčných organismů spojená jedinečnou centrální soustavou.

Na scénáři můžeme docenit spíše jednotlivé nápady, než celkový obraz. Snímek zajímavě využívá prostředí ISS a nulové gravitace a občas si pohrává s žánrovými klišé. Jeden příklad za všechny (jedná se o lehký spoiler, takže případně přeskočte na další odstavec – typickým klišé filmů s příšerami bývají nechápaví kravaťáci, kteří ignorují nebezpečí a monstrum chtějí za každou cenu chytit živé. Zde je každému jasné, že se tak řečený Calvin nesmí za žádnou cenu dostat na Zemi.

Životu také musíme dát k dobru, že za sebou zanechává otázky, které vyžadují divákův návrat, případně nechávají interpretaci některých událostí na něm.

Šestice ústředních postav sice není bůhvíjak chytrá, ale tvůrci si dali tu práci, aby u každé z nich alespoň trochu nastínili její charakter. Této činnosti se sice věnovali poměrně skočmo a schematicky, ale výsledek stačí na to, abychom s posádkou cítili. Divák se dozví, co šestichodové menu hladové potvůrky definuje jako individua a čím je motivováno jejich předchozí i budoucí jednání.

V tom se film může opřít o skvělé herecké obsazení. Hlavním hvězdám Jakeovi Gyllenhaalovi (Slídil) a Ryanu Reynoldsovi (Deadpool) zdárně sekunduje předloňský objev Rebecca Fergusonová (Mission Impossible: Národ grázlů), zkušený Hirojuki Sanada (Poslední samuraj) i poměrně neznámí Ariyon Bakare (seriál Jonathan Strange & Mr Norrell) s Olgou Dychovičnou (Portrét v pološeru). Zvláště tradičně výborný Gyllenhaal a Švédka Fergusonová hrají jak o život. Pokud totiž mluvíme o béčkovém scénáři, totéž se nedá tvrdit o hereckých výkonech. Ústřední sexteto nic nevypouští a (většinou) ani nepřehrává. Nenápadité dialogy, které fungují spíš jako vata, přednášejí všichni zúčastnění nejen s vážnou tváří, ale zároveň dostatečně přesvědčivě. Herci dokáží dodat, prodat i předat všechny emoce svých postav a zvláště výše vypíchnutá dvojice k tomu všemu přidává také navození dojmu, že se za schematizovanou slupkou dvou doktorů skrývá skutečná živá bytost, a ne jen pár písmenek na papíře.

Stejně áčková je také vizuální složka Života. Počínaje vcelku realistickým vyobrazením ISS, přes (jako již tradičně) fešné vesmírné hlubiny a dálavy až po zajímavý a koncept potvůrky. Na té odvedli velký kus práce také animátoři, protože vše, co z ní vidíte, je dělané v počítači. Každý záběr vypadá skutečně úchvatně.

Oku lahodícímu zážitku napomáhá také solidní kamera. Ta, spíš než aby se snažila napodobit klaustrofobickou náladu již zmiňovaného Vetřelce, nápaditě využívá hrátek s nulovou gravitací. Krásně plynulé záběry ale nijak neškodí snaze vyvolat napětí.

Napínat strunu diváckého očekávání pomáhá také slušný hudební podkres. Soundtrack snímku vsází na jednoduchost (jen těžko si ho jen tak pustíte doma). K budování atmosféry ideální. Jon Ekstrand dostává palec nahoru.

Diletantskou práci s logikou a vědou jsme již naťuknuli před pár odstavci. Co to ale znamená v reálu? Komukoli, kdo se trochu zajímá o vesmír, jistě neujde, že se ISS jednou pohybuje odpovídající rychlostí (Zemi denně obkrouží cca 15,5 krát), jen aby jindy prakticky visela nad tím samým místem. Požární hlásič, který si dělá, co se mu zachce, pak už jen podtrhuje dojem, že si s prolistováním Wikipedie tvůrci moc práce nedali.

Ani postavy se čas od času nechovají racionálně. Fakt, že tento „výkvět lidstva“ nesleduje protokoly (které navíc podle jejich slov kolikrát ani neexistují) jim na sympatičnosti nepřidá. Tady ale musím zopakovat, že se film nesnaží věrohodně zachytit realitu, ale zabavit nás hodinou a půl hry kdo s koho. To bychom si museli rvát vlasy i při takových klasikách, jako je Věc Johna Carpentera, kde se sešla (odiplomovaná) individua mnohem ale mnohem stupidnější.

Co tak zklame spíše, jsou některé výpadky Daniela Espinosy. Režisér sice většinu času obstojně zvládá kličkovat mezi změtí kosmického smetí, ale v některých případech jako by nevěděl, jestli má přitlačit na pilu, nebo se stáhnou, jestli má scénu zkrátit, či prodloužit. Ve výsledku se tak dočkáme finále sice nápaditého, ale zazděného tím, že ho Espinosa roztírá na krajíc chleba tak velký, že se divákovi přejí už v půlce.

Pokud se vypravíte na Život, počítejte s tím, že vás čeká béčko. Kvalitní, nenudící béčko, které skvěle vypadá a je prozářené snaživým hvězdným obsazením – ale pořád je jen béčkem bez snahy sdělit něco nového o člověku a jeho místě ve vesmíru. Pokud ale chcete a čekáte zábavnou vyvražďovačku, nebudete zklamaní.

Celkové hodnocení: 75 %.

Life (2017)

Hrají: Jake Gyllenhaal, Rebecca Ferguson, Ryan Reynolds, Hiroyuki Sanada, Ariyon Bakare, Olga Dihovichnaya a další

Režie: Daniel Espinosa

Scénář: Paul Wernick, Rhett Reese

Kamera: Seamus McGarvey

Hudba: Jon Ekstrand

USA / 104 minut / sci-fi, horor, thriller