RECENZE: Smrtihlav Heydrich je přesvědčivý s bídou z jedné třetiny

Na jednu stranu je potěšitelné, že se o danou látku zajímají i zahraniční tvůrci a do jisté míry tak zpřístupňují události odehrávající se v II. světové válce na území okupovaného národa celému světu. Druhou stránkou je způsob zpracování a s ohledem na bohatě zdokumentované události velmi volné nakládání s historickými fakty. Po nepříliš provedeném Anthropoidu se čekalo, jak se s Heydrichem vypořádá společenství vpravdě spojenecké, protože kromě Belgičanů jsou v kolonce tvůrci uváděni Britové, Francouzi a Američané.

Zdroj: Bontonfilm.cz

Do děje vstupujeme v době, kdy Reinhard Tristan Eugen Heydrich prochází kritickým obdobím své vojenské kariéry. Kvůli aféře s jistou Christine Wegel se dostává až před vojenský soud kvůli morálnímu pochybení. Ve stejné době se seznamuje i s Linou von Osten a díky její energii a rozhodnosti se stává nejen jejím manželem, ale rázně mění svůj život a zasahuje do mocensko-politického dění. Rychlá kariéra v NSDAP a SS ho katapultuje až do blízkosti samotných fašistických špiček, když se osvědčí v Polsku, kde uplatní bezohlednou brutalitu, postupuje na další vysoký post v Protektorátu Böhmen und Mähren. Vypracuje i nechvalně známé „konečné řešení“, které přednáší na konferenci ve Wannsee, ovšem na jeho realizaci už dohlížet nebude. Skupina výsadkářů řízená exilovou vládou v Londýně na něj v Praze provede atentát, který přes zpočátku rozpačitý výsledek je nakonec úspěšný. Heydrich na následky zranění umírá, celý výsadek je však díky zradě jednoho z členů a tvrdým represáliím vůči odbojářům dopaden v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje a zlikvidován.

Pokud bychom vzali opravdu velmi hrubé rysy daných historických faktů, pak se v jejich mantinelech snímek s vypětím všech sil drží. Zpočátku to dokonce vypadá, že budeme svědky opravdu pečlivé rekonstrukce životopisu. Začíná sice v roce 1929 Heydrichovou milostnou aférou, což je oznámeno divákovi příslušným titulkem, ale pak se velice rychle posouvá časem dále bez patřičného upozornění. Důraz je kladen na vliv Liny von Osten, podle historiků hybatelkou dalšího kariérního postupu jejího budoucího muže. Tvůrci však velice záhy z této slibně nastoupené linie scházejí – doslova proletí událostmi z Noci dlouhých nožů, kde je role Heydricha oproti skutečnost značně rozporuplná a doslova sprintují do válečné doby, kde si ovšem vůbec nedělají hlavu s kariérou Heydricha coby stíhacího pilota. To je dost nepochopitelné, zvláště když tato oblast nabízí lákavé téma v podobě známého sestřelu, po němž byl Heydrich několik dní nezvěstný a další létání mu bylo zakázáno na přímý rozkaz Hitlera. Autoři scénáře si také nechali protéci mezi prsty atraktivní historku s korunovačními klenoty, která pro ně byla asi méně důležitá, než pár kopulačních scén. Že by u jeho smrtelného lože byl Himmler, jenž podle některých konspiračních teorií sám „zařídil“, aby Heydrich své zranění nepřežil, rovněž není pravda.

Divák je rovněž svědkem kouzelné proměny dračice Liny, která se v prostředí posledního Heydrichova působiště v Panenských Břežanech mění ve zlomenou opuštěnou ženu. Aby z ní udělali obětního beránka Heydrichových ambicí, pro jistotu vypustili jak její, tak jeho milostné aféry v závěru jejich manželství, ačkoliv v jejím případě šlo o velitele špionážní služby a rozvědky RSHA, kterého dokázala „rozvést“ za velmi dramatických okolností.

Další nepřesnosti provázejí i vylíčení odbojové skupiny Tři králové. Balabána nechají tvůrci zemřít po přestřelce, ačkoliv byl popraven až za necelý půlrok po atentátu. Jak ovšem posuzovat smrt druhého odbojáře Josefa Mašína, kterého okázale odpraví sám Heydrich. Jenže Mašín byl popraven v Kobylisích prakticky tři měsíce po Heydrichově smrti. Morávek zahynul při pokusu osvobodit spolupracovníka Řeháka, ale rozhodně ne za tak okázalých okolností. Hodně velkým políčkem historii je postava Ati Moravce, který nakonec navede nacisty na úkryt parašutistů v kostele. V době atentátu mu bylo jedenadvacet let, tady jde o chlapce ve věku sotva polovičním. Ale to jsou pořád jenom detaily proti tomu, co udělali tvůrci filmu s dobře známým posledním bojem parašutistů v kostele pod Karlovým náměstím. Nejenže nejsou schopni dopočítat se čtyř osob – do krypty se po přestřelce v lodi kostela stáhnou jen dva – z původního počtu jim jeden muž chybí docela a v podzemní kryptě v rozmáchlé scéně nechají zemřít Gabčíka a Kubiše. Potíž je především v tom, že tam Kubiš být nemohl, protože byl těžce raněn při prvním útoku a odvezen sanitkou, ve které zemřel.

Těžko rovněž říci, zda byly pražské lokality pro tvůrce natolik drahé, že vzali zavděk Budapeští. Tady pochopitelně ignorovali do důsledku alespoň přijatelný náznak dané lokality, takže atentát se pak jeví, jako kdyby byl proveden někde na Smíchově v areálu místní Tatrovky. Do očí rovněž praští podivné žluté tramvaje, které ani zdaleka neodpovídají těm našim. Samozřejmě pak nehraje žádná lokalita, včetně Pražského hradu. Co naplat, v tomto směru asi rozpočet nebyl dost vysoký. Možná někdo namítne, že to není podstatné, pak si zkuste představit, že natočíte film o Lidicích v prostředí bavorské vesnice…

Snímek má zajímavé obsazení, zejména v ženské části, kde defilují Rosamund Pike a Mia Wasikowska. Bohužel Jason Clarke coby Heydrich je vysloveně nepovedený, tam není ani náznak nějaké podoby. Ani velice dobrý herecký výkon tuhle skutečnost nemůže nahradit, tady tvůrci zcela rezignovali, takže jejich „Smrtihlav“ vypadá jako sympatický tělocvikář se slovansky širokým obličejem. Nejlépe je v tomto směru vybrán představitel Himmlera Stephen Graham. Bohužel stejně jako v nedávném Anthropoidu i tady působí velice směšně jednotný jazyk pro všechny národnosti, lhostejno zda jde o Němce, Brity nebo Čechy. Také jejich oslovování výhradně příjmením, ačkoliv se dá očekávat, že po týdnech spolupráce k sobě mají blíž než jako strozí vojáci, vypadá značně kostrbatě (nehledě k tomu, že podle dochovaných svědectví si až na finální boj říkali konspiračními jmény, aby nevypadli z role). Sice nám Gabčík, Kubiš & spol. ve výcvikovém táboře zazpívají československou hymnu, byť se zjevným anglickým akcentem a při scénách v „Praze“ je dění podmalováno českým hlaholem, ale v tomto případě by byl dabing rozhodně vhodnější volbou.

Dovolte ještě slovíčko o předloze. Tou je kniha francouzského spisovatele Laurenta Bineta. Na pultech knihkupectví se objevila před sedmi lety jako jeho prvotina pod názvem Himmlers Hirn heißt Heydrich (Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich), ovšem autoři filmu sáhli raději po příměru Muž se železným srdcem. Jak už bývá v naší distribuci pravidlem, vyprodukovali jsme ještě další titul Smrtihlav. Jeho hodnocení je krajně rozporuplné. Filmu nechybí cit pro detail a některé naturalistické scény (evidentně převzaté z dokumentů zachycující řádění nacistů proti židovskému obyvatelstvu v pobaltských republikách) jsou opravdu ztvárněné se vší věrohodností a brutalitou. Bohužel až příliš velký odklon od historických faktů, které se nedají omluvit tradiční „filmovou licencí“ zvláště pro českou diváckou obec, která má k atentátu na Heydricha, jde už za pomyslnou hranici. Jestliže u Anthropoidu bylo váhavě konstatováno, že může do jisté míry plnit funkci osvětovou, Smrtihlav je této možnosti vzdálen asi jako Praha a Vladivostok. Ostatně, jak by se vám líbilo, kdyby filmaři poslali Titanic místo proti hoře ledu na mělčinu u tropického ráje? S vysvětlením, že se tak jako tak potopí?

Celkové hodnocení: 45 %

THE MAN WITH THE IRON HEART

Hrají: Jason Clarke (Reinhard Heydrich), Rosamund Pike (Lina von Osten-Heydrich), Stephen Graham (Heinrich Himmler), Jack O’Connell (Jan Kubiš), Jack Reynor (Jozef Gabčík), Enzo Cilenti (Adolf Opálka), Adam Nagaitis (Karel Čurda), Mia Wasikowska (Anna Nováková), Céline Salette (Marie Moravcová), Noah Jupe (Aťa Moravec), Gilles Lellouche (Václav Morávek), Volker Bruch (Walter Schellenberg), Krisztina Rebeka Goztola (Christine Wegel).

Scénář: Audrey Diwan, David Farr, Cédric JimenezKamera: Laurent TangyHudba: Guillaume RoussellRežie: Cédric Jimenez

USA/Belgie/Francie/Velká Británie, 119 min., životopisný, do 12 let nevhodný

Premiéra: 8. června 2017 (ČR)