RECENZE: Dunkerk nabízí mikropříběhy v operaci obřích rozměrů

Jsou lidé, kteří jdou na určitý film s historickým podtextem nezatíženi žádnými fakty. Ve stále pohodlnějších křeslech a s využitím moderní technologie stráví příslušný počet minut. Pokud se ale vydáte na filmy jako Dunkerk, bylo by přinejmenším užitečné aspoň minimum informací nastudovat – pokud už patřičné informace dávno nemáte. Základem je operace Dynamo, jejímž cílem bylo dostat britské vojáky z evropského bojiště zpět na Ostrovy. Na pláž města Dunkerk jich bylo staženo na 400 000 a jejich šance na úspěšnou evakuaci byly mizivé. Jestliže se hovořilo o zázraku, který je může spasit, pak přišel od samotného Adolfa Hitlera, který v rozhodující chvíli nařídil zastavit blitzkrieg ve Francii. Hodně historiků v tom vidělo potvrzení diletantismu Vůdce, ale ti hloubavější se domnívají, že to byl jeden z posledních Hitlerových pokusů nabídnout Británii smír a spolupráci při útoku na největšího nepřítele – Sovětský svaz. A kdo ví, kdyby v křesle ministerského předsedy neseděl Winston Churchill, nýbrž Neville Chamberlain, možná by nacistický válečný štváč uspěl.

(zdroj: youtube.com)

Vzhledem k tomu, že celá evakuace trvala šest dní a střízlivým odhadem vedla k záchraně rozhodujícího počtu zkušených a vycvičených vojáků (hovoří se o počtu cca 330 000 – 340 000 mužů), nešlo a ani by nebylo v lidských silách zachytit průběh celé operace. Nolan tedy zvolil tři příběhy, jimž dal přívlastky země, moře a vzduchu. Reprezentantem první je voják Tommy, který jako jediný přežije útok na svou skupinku a postupně se pokouší různými způsoby dostat na nějakou loď mířící k britským břehům. Na vodě sdílíme osudy pana Dowsona, majitele jachty Moonstone, který se synem Peterem a mladíkem George Millsem vyráží de facto jako předvoj flotily malých plavidel na pomoc přes kanál La Manche. A konečně je tu tříčlenná letka stíhaček Spitfire zvaná Forbis, která se pod vedením poručíka Farriera pokouší v rámci svých sil pomoci těžce zkoušeným mužům ve Francii. Tyto tři příběhy se dotýkají, rozcházejí a opět se vrací, aby se v konečném bodě proťaly. Nesejdou se v jednom bodě a nepadnou si za ohromujících tónů symfonického orchestru, případně v proudech deště, do náruče jako hrdinové, ale podílejí se na jedné z nejdůležitějších událostí zatím posledních celosvětového konfliktu.

Režisér Nolan zvolil navzdory ohromujícím rozměrům operace de facto minimalistický pohled. Jistě, na plážích vidíme tisíce postav, které v podivně odevzdaném postoji spořádaně čekají, až na ně přijde řada. U někoho to možná vyvolá asociaci s tradičním a poctivým čekáním na autobusových zastávkách, ale brzy jsme svědky běžných emocí, zbabělosti, strachu i odhodlání. Film je vlastně prost nějakého okázalého hrdinství, spíš kráčí cestou malých úspěchů, velkých ztrát – nevyžívá se v patetických scénách, nenabízí ohromující ohňostroje výbuchů, přehnané pyrotechnické efekty nebo naturalisticky rozervaná těla a létající vnitřnosti. Na rozdíl od jiných válečných filmů, které si na této složce zakládají. V Nolanově podání je vlastně celá akce hodně zkrácená a vypadá jako záležitost několika hodin, ale právě volbou epizodních příběhů nikomu nebude příliš vadit, že v jeho zpracování vlastně nenajdeme žádnou významnou autentickou postavu, ale zároveň nemůže nikdo říci: tohle se rozhodně nemohlo stát.

Herecké obsazení je pochopitelně kvalitní, třebaže by někdo uvítal i jiné hvězdy. Asi největším – a příjemným – překvapením je celovečerní debut Fionna Whiteheada, který měl na svém kontě zatím jen účast v seriálu Him. Zajímavou postavou je i bezejmenný Francouz, který se pokouší utéci z válečného pekla přisvojením si identity padlého vojáka Gibsona. Pokud mohu být osobní, mezi nejlepší výkony patří postava ztělesněná Markem Rylancem a po jejím boku se rovněž skvěle vyjímá Kenneth Branagh, herecká legenda, která snad nikdy nezklamala. Často se také zdůrazňuje, že se ve filmu počtvrté před kamerou setkali Tom Hardy a Cillian Murphy, ale v tomto případě jde pouze o účast v jednom filmu. Když se to vezme kolem a kolem, tak Tom Hardy vlastně jako pilot Farrier stráví vlastně celý film za leteckými brýlemi, až na závěrečnou scénu. Zejména bulvární periodika zase neopomněla zmínit, že zpěvák skupiny One Direction Harry Styles (v některých zdrojích chybně uváděn jako představitel Tommyho) se kvůli své roli vzdal dlouhých vlasů a věnoval je na charitu. Diváci, kteří viděli nebo si pamatují jiné vynikající válečné drama Velký útěk (The Great Escape, 1966) si ho připomenou díky tomu, že podobně jako v tomto filmu rovněž v Dunkerku prakticky nejsou ženské postavy (s výjimkou několika epizodních postav zdravotnic).

Nedílnou součástí snímku je hudba - tady se opět vyznamenal mág Hans Zimmer, jehož tóny se zapletly do Nolanových filmových záběrů už pošesté. Úspěšný autor, který oslaví v září 60. narozeniny, dokáže navodit atmosféru postupným gradováním zvuku, protože mnohdy se v klasickém slova smyslu o hudbě ani mluvit nedá. Ale tento proces nekončí pouhým a obligátním "bafnutím", jak tomu bývá v horrorech. Zimmer dokáže vyšponovat pozornost na maximum, aby jí pak přesměroval jinam. Napomáhá tomu i skutečnost, že zejména v první polovině filmu se mluví hodně málo, spíš útržkovité povely a povzdechy. Napomáhá to celkovému vyjádření atmosféry, která je úchvatná zejména v celkových záběrech, na kterých si Nolan dal opravdu záležet.

Štáb točil nejen na autentické pláži u města, které Britové píší jako Dunkirk a Francouzi jako Dunquerque, Nolan a jeho společnost zamířila i do Holandska (Urk a IJsselmeerem) a na území USA. Zvolil i méně obvyklé technické řešení a snímek natáčel na klasický 70 mm materiál. Zajímavé bylo třeba natáčení s letitými jachtami, šlo o čluny, které sice nepocházejí z válečné doby, ale těsně po ní, proto jsou autentické a ve filmu vystupují pod svými jmény. A ještě jednu perličku můžeme uvést – od Nolanova nízkorozpočtového filmu Following (1998) je to jeho druhý nejkratší snímek.

Nečekejme tedy přesnou rekonstrukci událostí mezi 27. květnem a 3. červnem 1940, jak už bylo řečeno, ta by ani nešla, snad jedině ve formě seriálu. Nolanovi se podařilo vytvořit patřičnou atmosféru, k níž budou mít někteří výhrady, nebudou se jim zdát i drobné historické prohřešky nebo totální absence vztahu Britů k Francouzům, kteří sice bojovali ve vlastní zemi, ale svou odvahou umožnili svým přátelům ve zbrani v rozhodující míře utéci – nebo spíše odejít do své vlasti nabrat sil k rozhodujícímu úderu. V každém případě se jedná o kvalitně zvládnutý film, který zejména v IMAX provedení nabízí dlouhodobý zážitek.

Celkové hodnocení: 80 %

DUNKIRK

Hrají: Fionn Whitehead (Tommy), Aneurin Barnard („Gibson“), Mark Rylance (Dawson), Tom Hardy (Farrier), Barry Keoghan (George Mills), Jack Loden (Collins), Kenneth Branagh (velitel Bolton), James D’Arcy (plukovník Winnant), Cillian Murphy (zachráněný voják), Harry Styles (Alex).

Scénář a režie: Christopher Nolan Kamera: Hoyte van Hoytema Hudba: Hans Zimmer

USA, 2017, 107 min., válečný, do 12 let nevhodný Premiéra: 20. července 2017 (ČR)