RECENZE: Nádech pro lásku odhaluje, byť s jistými nedostatky, silný životní osud

Než se pustíme do příběhu Robin Cavendishe (1930-1994), jistě nebude na škodu vysvětlit, co je vlastně poliomyleitis neboli dětská obrna. Toto virové infekční onemocnění je zákeřné v tom, že v drtivé části případů vůbec nezpůsobuje nijaké symptomy. Zhruba deset procent může prodělat mírnější formu, z níž je možné se plně zotavit. Bohužel u půl procenta pacientů nelze vyloučit nejtěžší formu nemoci, končící často ochrnutím dolních končetin, případně celého těla až po krk, přičemž postižení bránice vede k potížím s dýcháním. Lze předpokládat, že filmoví fanoušci a milovníci starších filmů - případně herce Vladimíra Dlouhého - dobře znají Kachyňův film Už zase skáču přes kaluže, kde je na životě malého chlapce nemoc ukázána.

(zdroj: Bioscop.cz)

Robin Cavendish je mladý muž, který má takříkajíc svět u svých nohou. Ve svých osmadvaceti letech má dobré přátele, podařilo se mu získat lásku dívky, o kterou usiloval, oženil se a pracovně působí v Keni, kde se dozvídá o těhotenství své manželky Diany. Občasné únavě nevěnuje pozornost, přičítá ji africkému podnebí a běžné vyčerpanosti. Situace se dramatický mění, když jedné noci začíná mít obrovské problémy s dýcháním. Do nemocnice je dovezen takřka v poslední chvíli a nebýt okamžité tracheotomie, udusil by se. Po převozu zpět do Velké Británie je Robinovi předložena neradostná vize: bude odkázán pouze na lůžko s dýchací aparaturou, jediný pokrok, kterého dosáhl, byl návrat polykacího reflexu. Šéflékař nemocnice mu navíc poněkud drsně sdělí, že v jeho stavu pacienti přežívají po dobu několika měsíců.

Robin je zlomený a nechce se mu v takovém stavu dále žít, ale Diana, která mu do nemocnice přináší ukázat syna Jonathana, je jiného názoru. Za poslední úspory kupuje poněkud zanedbané venkovské sídlo a rozhodne se svého manžela z nemocnice unést. Naučí se zacházet s přístroji a snaží se probudit v Robinovi stejnou touhu dál bojovat s nepřízní osudu. Neobejde se to bez určitých potíží, proto na scénu vstupuje technický všeuměl Teddy Hall, který pro pacienta nejdřív vymyslí speciální poplašný zvonek a nakonec i pojízdné křeslo s přenosnou dýchací aparaturou. Díky ní se rodina může vydat do Španělska a Robin se zapojuje do boje o zviditelnění stejně postižených lidí. V tom se mu snaží pomáhat doktor Clement Aitken, s jehož podporou vystoupí Cavendish i na německém kongresu. 

Pokud budeme hledat u skutečného Cavendishe nějaké unikum, pak je v análech britského zdravotnictví veden jako člověk, který navzdory smutné prognóze několikaměsíční existence žil se zavedenou podporou dýchání žil 35 let, což je nejdéle známý případ. Ve své podstatě je jeho stav neměnný a my máme možnost nazírat na něj z hlediska jak samotného muže, jemuž je jasné, že kromě řeči může maličko pohnout hlavou, tak jeho rodiny, nezlomné Diany a později i syna Jonathana. Ovšem značný, byť částečně skrytý prostoru tu má Teddy Hall, zde v podstatě pojatý jako garážový kutil, ve skutečnosti profesor, který díky experimentům s Robertem ulehčil život mnoha podobně postiženým jedincům. Jsme i svědky problematického prosazování jeho křesla a není příliš překvapivé, že nebýt soukromých sponzorů, ušlechtilá myšlenka by nejspíš zanikla.

Snímek je podán v jistých časových skocích a snaží se přistupovat k celé záležitosti střízlivě a racionálně. Neskrývá těžké stavy deprese, což je případ krátce po zjištění skutečného Robin stavu, dovolí si dokonce poněkud černý humor (ovšem některé vlastnosti domácího psíka jsou značně nadnesené), nabízí i určité uvolnění a náznaky naděje. Jsou však minimálně dva body, u nichž se i fandící divák zamyslí. V celém filmu se totiž neřeší materiální otázka. Pro někoho je to možná podružné, ale pokud Diana Cavendish hovoří o tenčících se úsporách, za něž koupí nový domov, nemůže z důvodu péče o svého manžela pracovat, je nutné mít k ruce pomocnice, starat se o chod domácnosti a rostoucího syna, následuje výlet do Španělska, cesta na německý kongres, kterou evidentně lékařská komora nepodporuje - nutně se nám nabízí otázka, jak tuto situaci zvládá finančně. Dost možná existují zdroje různé povahy, ale o nich se ve filmu taktně mlčí, takže stále častěji se tento problém připomíná, nikoli ze závisti, ale z pouhé zvědavosti, jak se to všechno podařilo zvládnout. Tím druhým je pak osoba Robinova spolupacienta Paddyho - který je ve filmu nahlížen jako osoba, která Cavendishe přežívá, což je v rozporu se skutečností.

A propós - závěrečných dvacet minut je s ohledem na předchozí zpracování zbytečně patetických a nastavovaných. Je zřejmé, že nevyhnutelný post-polio syndrom nelze donekonečna odvracet, vlastně ti, kteří se zabývají problémy kvadruplegiků asi budou klást otázky, jak se řeší sekundární jevy, například proleženiny a správná funkce orgánů, ale smiřme se s tím, že tohle není odborný lékařský film. Prostříhání poslední dvacetiminutovky na polovinu by určitě prospělo, ale i s tímto malým kazem na kráse jde o snímek velice zdařilý a cenný právě v náhledu na člověka, který díky lásce životní družky prožil - a o tom není pochyb - minimálně tři desítky let na tomto světě navíc.

Adriena Garfielda si mnoho diváků bude pamatovat z válečného opusu Hacksaw Ridge (recenze zde) a jistým handicapem je, že i sem si přinesl svůj bezbranně plachý úsměv. Co se samotného hraní týče, bude složité ho nějak hodnotit, protože z celkové stopáže filmu stráví téměř tři čtvrtiny v posteli nebo na vozíku. O to výraznější je Claire Foy jako Diana, i když se tu do jisté míry lze podivovat, že od filmového roku 1958 až do Robinova skonu v roce 1994 prakticky nezměnila v nejmenším svou vizáž, tady se maskéři mohli mnohem více snažit. Ostatní postavy, až na Teddyho Halla a dr. Clementa Aitkena jsou víceméně doprovodné, dotvářející velice umně celkový dojem, vystupují z něj tak, že nijak nenabourávají celistvost příběhu. 

Zcela na závěr by bylo dobré říci jednu maličkost - film nese v české distribuci název Nádech pro lásku. Je to pouze můj osobní názor, ale pouhý překlad původního Breathe (Dýchej) by byl mnohem více výstižný, protože to je právě jedno z mála pout, které Robina drží při životě. Nelze se zbavit dojmu, že jde o pokud dodatečného zromantizování - po dvaceti minutách filmu je jasné, že hovořit o lásce je stejně zbytečné jako zdůrazňovat nebezpečí nemoci. A pokud vám v závěrečných titulcích neunikne jméno Jonathan Cavendish ve funkci producenta, pak vězte, že je to skutečně Robinův syn.

Celkové hodnocení: 75 %

BREATHE

Hrají: Andrew Garfield (Robin Cavendish), Claire Foy (Diana Cavendish), David Wilmot (Paddy), Dallion a Deacon Brewerové (dvouletý Jonathan), Jack a Frank Madiganové (pětiletý Jonathan), Harry Marcus (desetiletý Jonathan), Dean-Charles Chapman (Jonathan Cavendish), Stephen Mangan (dr. Clement Aitken), Sylvester Groth (dr. Erik Langdorf), Hugh Bonneville (Teddy Hall).

Kamera: Robert RichardsonHudba: Nitin SawhneyRežie: Andy Serkis

Velká Británie, 2017, 117 min., životopisný, do 12 let nevhodnýPremiéra: 30. listopadu 2017