RECENZE: První československá superhrdinka Milada si prošla lágry, procesy i bezcitným dabingem

Snímek Milada sleduje příběh Horákové od roku 1933, přes dobu nacismu a optimistická poválečná léta až po její popravu. Celý film je navíc orámovaný porevolučním návratem její dcery Jany (Taťjana Medvecká) do Československa a slavnostním předáním dopisů, které jí matka v padesátém roce napsala. V mezinárodně obsazené prvotině Davida Mrnky se v hlavní roli představí izraelská herečka Ayelet Zurerová.

Dramatický život Milady Horákové se vyloženě pokazit zkrátka nedá. To by se zfilmování této horské dráhy musel ujmout naprostý diletant. To se naštěstí nestalo. Vyložený mistr ho ale na svědomí bohužel také nemá.

Melancholické momenty s klavírním podkresem se Mrnkovi nedaří a vlastně téměř kdykoli máme co dočinění s patosem a slzami, snímek nefunguje. Přitom chvíle, ve kterých hlavní hrdinka namísto vzbouzení divákova soucitu inspiruje, téměř svádí k tomu, aby si každý návštěvník kina hrdě bil pěstí v hruď a plakal štěstím, že je Čech. Ačkoli je pravda, že v tomto ohledu víc než film oslovuje skutečná, 67 let mrtvá národní hrdinka.

Mnohem lépe funguje linka faktická i těch několik bonmotů a slovních výměn, ve kterých inteligentní právnička uzemní nacistického diplomata, komunistického vyšetřovatele nebo i samotného Gottwalda (Jiří Vyorálek).

Takových scén naštěstí najdeme poměrně málo – rozhodně se nemusíte bát, že by Horáková hláškovala na všechny strany a stírala jednoho komunistu za druhým. Kdepak, těch několik břitkých poznámek, byť zábavných, v nejmenším nekoliduje s obrazem světice, který se nám filmaři snaží předložit. Bohudík i bohužel.

Bezúhonnost a všeobecná sterilní dokonalost totiž zároveň brání jejímu polidštění – a tím i věrohodnosti snímku. Těch pár pochyb-nepochyb, které hlavní postava v soukromí projeví, se totiž nedá považovat za jakoukoli hloubku.

V tom ale Horáková nezůstává sama, panoptikum klišé samozřejmě doplňují také zlí nacisté, ještě zlejší komunisté, ještě ještě zlejší Sověti, skrytě lesbická vyšetřovatelka, hloupá stranická verbířka, trpělivý manžel, … Snad jen Jan Masaryk z toho vyjde bez nálepky, i když jen proto, že je tam pouze do počtu.

Můžeme být jen rádi, že tento scénáristický průšvih alespoň trochu mírní slušný herecký ansámbl. Nominaci na Českého lva sice žádný z herců očekávat nemůže, ostudu si ale také neutrhli. Vyloženě zábavná pak je alespoň Aňa Geislerová v roli prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové – její stereotypní podání bezpáteřní hyeny totiž aspoň milujete nenávidět.

Koho ve výsledku neušlapou zástupy stereotypů, bude se muset hodně snažit, aby se neutopil ve zmatené záplavě nenavazujících scén a odkazů vytržených z kontextu. Ty snímek sice většinou později kontextualizuje, jejich luštění ale necitlivě vytrhuje ze zanoření do příběhu.

Diváckému zážitku rozhodně nepřidává ani otravná lehce roztřesená kamera, ze které se může pravidelným uživatelům kinedrylu udělat lehce nevolno a vůbec celkový look dražšího TV filmu, který se čirou náhodou zatoulal do kin. Korunu tomu všemu pak nasazuje mizerný napůl robotický český dabing, který nepasuje do pusy ani těm několika tuzemským hercům, kteří se zpětně předabovali sami.

Největším přínosem Milady zůstává fakt, že se po jejím zhlédnutí budete o této fascinující osobnosti dozvědět mnohem víc. Mrnkovi můžeme také poděkovat za to, že k příběhu Horákové přistoupil s citem a zaujetím a v drtivé většině případů dal přednost nenápadné věrohodnosti před bombastickým fabulováním.

Celkové hodnocení: 55 %

Milada (2017)

Hrají: Ayelet Zurer, Robert Gant, Daniel Rchichev, Karina Rchichev, Taťjana Medvecká, Vica Kerekes, Igor Orozovič, Aňa Geislerová a další

Režie: David Mrnka

Scénář: David Mrnka, Robert J. Conant

Kamera: Martin Štrba

Hudba: Aleš Březina

Česká republika / 130 minut / životopisný, drama, historický